Síla slov: Víte, co říkáte, když říkáte miluji tě?

Slova mají sílu tvořit svět. Když se modlím aramejský otčenáš, uvědomuji si, že každé vyřčené slovo je aktem stvoření. V tomto prastarém jazyce, který byl mateřštinou Ježíše, se skrývá moudrost našich předků – když vyslovíte „krajina“ – „ܐܬܪܐ“ (ʾāṯrā), před očima se vám rozestře celý svět s horami, údolími, lesy a jezery. Je to jazyk, který nám připomíná, jak jsme všichni propojeni – viditelně i neviditelně.

V aramejštině každé slovo označuje nejen formu, ale i podstatu. Vezměme si slovo „šem“ (ܫܡ) – jméno samo. Kořen „šm“ popisuje to, co „vystupuje do prostoru a září“. Když nad tím přemýšlíme hlouběji, každé jméno v sobě při vyslovení obsahuje zvuk, vibraci a atmosféru daného okamžiku. Je to most mezi nicotou a bytím.

Koncovka „šmaja“ poukazuje na potenciál – na všechny možnosti, které v sobě skrýváme. Kořen š-m je klíčový v označení identity a komunikačních aktů. Je to jako když popisujete milovaného člověka – každé slovo o něm, pokud je vyřčeno s láskou, odhaluje jeho celistvost.

Na počátku bylo slovo. A v něm bylo obsaženo všechno. Naši předkové ve slovech zachycovali podstatu bytostí a věcí – jejich světlo, zvuk a energetickou vibraci. Mluvili málo, přesto jejich slova nesla hluboké významy. To, jaká slova si volíme dnes, utváří naše vztahy i život.

Aramejština je jazykem duchovních textů a modliteb. Slova jako ḥabba (milovat) nesou nejen lidskou, ale i božskou lásku. Výslovnost ʾaḥabek (miluji tě) v sobě nese měkkost a plynulost – je jako vydechnutí, jako dech života vnesený do vztahu. Když toto slovo vyslovíte z hloubi srdce, jeho zvuk vyjadřuje čistotu záměru.

V aramejském pojetí je láska nejen pocit, ale čin, dar a způsob bytí. Vyslovení „ʾaḥabek“ propojuje všechny dimenze existence – mysl, tělo i duši. Říci „miluji tě“ znamená nabídnout druhému ochranu, důvěru a přítomnost. Je to most mezi dvěma dušemi, který spojuje více než jakákoli hmatatelná skutečnost.

Zkuste malý experiment: Než dnes půjdete spát, zastavte se před zrcadlem. Podívejte se sami sobě do očí, bez hodnocení, bez kritiky. A zkuste si říct: „Miluji tě.“ Je to výzva k autenticitě – k přijetí pravdy o sobě, o druhých, o světě. Je to pozvání vystoupit z iluze a vstoupit do přítomnosti.

Když někomu řeknete z hloubi duše „miluji tě“, není to jen vyznání emocí. Je to závazek, otevření sebe sama v pravdě, důvěře a laskavosti. Stojíme tam najednou obnažení a zranitelní. A právě v této zranitelnosti je naše největší síla – schopnost být autentičtí, opravdoví, milující. Stáváme se světlem v životě druhého.

Možná právě nyní, když se v našich životech rozprostírá tma a komunikační mlha, v níž nevidíme jeden druhého, nastal čas znovu objevit posvátnou sílu našich slov. Právě v této době, kdy ztrácíme schopnost skutečného lidského propojení, je to způsob, jak čelit odcizení a samotě. Vystupovat jimi do prostoru a zářit.

Používat je vědomě k léčení, k povzbuzení, k vyjádření lásky. Protože v tom spočívá jejich pravá moc – ne v ničení skrze zlý jazyk plný hamižnosti, sobectví a zlosti, ale ve vytváření mostů mezi dušemi. V propojování našich světů, které se zdají být tak oddělené. V nalézání jednoty v různosti. Srdcem k srdci. Láskou.

Nechte v sobě znít tato slova za doprovodu Dead Can Dance - „The Host Of Seraphim“ - hudby, která jako pradávná modlitba připomíná, že v každém z nás dřímá schopnost promlouvat jazykem, jenž přesahuje běžná slova a dotýká se samotné duše.