Článek
Slovo „šoa“ (hebrejsky שׁוֹאָה) znamená zlo, pohromu, bezpráví. Není to jen historické označení pro holokaust, ale i archetyp. Vzorec násilí, které nepochází z chaosu, nýbrž z kalkulu. Není to výbuch hněvu, ale chladná aritmetika ideologií (či spíše idiokracií), které z lidí udělají cíl. Střílí se v nich totiž na tváře, ne na vojáky.
Yaron and Sarah were our friends and colleagues. They were in the prime of their lives.
— Embassy of Israel to the USA (@IsraelinUSA) May 22, 2025
This evening, a terrorist shot and killed them as they exited an event at the Capital Jewish Museum in DC.
The entire embassy staff is heartbroken and devastated by their murder. No words… pic.twitter.com/2HytKDp8Fr
Tahle píseň (je vložená i na konci komentáře) vznikla jako vzpomínka na ty, jejichž jména známe z archivů Terezína a ostatních koncentračních táborů. Ale když ji dnes slyším, slyším v ní i dvě jména, která byla až do včerejška živá: Jaron a Sarah. Dva mladí lidé, kteří se měli v Jeruzalémě příští týden zasnoubit. Místo toho budou pohřbeni.
שׁוֹאָה, שׁוֹאָה
זְכוֹר, זְכוֹר
כִּי הָיִינוּ
כִּי אָנוּ עוֹד פֹּה
Šoa, šoa
Pamatuj, pamatuj
Byli jsme
A stále jsme tady
Jejich smrt není izolovaná událost. Je to další příklad toho, jak hluboko je antisemitismus zakořeněn a jak snadno ho lze omluvit, když si ho spletete s bojem za svobodu. Ten, kdo je zabil, křičel „Free Palestine“. Ale svobodu si přeci nelze koupit krví cizí svatby.
Nejsem člověk, který by adoroval státy, a už vůbec ne politiky. Kritizuji izraelskou vládu stejně jako jakoukoli jinou, když jedná bez ohledu na lidské životy, ať už jde o Gazu, nebo o to, jaké protipalestinské pogromy pořádají některé kibucy.
Ale vražda dvou lidí, kteří byli součástí diplomatické služby, je útokem na samotný princip demokracie, že spolu můžeme přes všechny rozepře mluvit. Je to atentát na dialog. Na podstatu lidství.
A ano, několik procent mojí krve je židovských. Ale hlavně je to krev lidská. Krev někoho, kdo se narodil v té Evropě, kde jsme se už jednou kdysi rozhodli, že „žid“ není člověk, ale problém. A dnes se to samé opakuje v novém hávu.
Můj jeden dědeček strávil šest let v koncentráku. V pracovním komandu, ve skutečném chladu, hladu, bití, ponížení. A ten druhý pracoval pro partyzány, naštěstí ho nikdy nechytili, jinak by tam pravděpodobně skončil také. Tihle dva muži přežili hrůzy války, ale poznamenalo je to navždy. A já vím, že právě tohle dědictví bolesti, mlčení, někdy i viny, se nepřenáší geneticky. Přenáší se pohledem, který se občas tiše zadívá do prázdna. A tím, jak mluvíme nebo nemluvíme. A jak se chováme.
Nejdůležitější lidé v životě nejsou ti, které vídáme každý den, ale ti, na které nikdy nezapomeneme
Dnes už vím, že násilí se nikdy neztratí. Jen změní formu.
Nemusíme být ani proizraelsky, ani propalestinsky naladěni, abychom odsoudili vraždu nevinných. A už vůbec bychom neměli připustit, že se národnost stane důvodem k atentátu.
To totiž není žádný odpor, to je jen vrahova odporná výmluva. To je šoa. Nová šoa. Neodehrála se v plynové komoře, ale na washingtonském chodníku tváří v tvář zbytečné smrti - s kulkou místo prstenu.
Šoa, šoa
Pamatuj, pamatuj
Byli jsme
A stále jsme tady
Překlad písně „שׁוֹאָה“
(volně podle hebrejského originálu)
[Úvod ]
Šoa
[1. sloka]
Není hlasu, není výkřiku
Jen prach v závanech větru
Jméno není voláno, jméno je zapomenuto
A srdce, které už tu není
[Refrén]
Šoa, šoa
Pamatuj, pamatuj
Že jsme byli
Že jsme stále tady
[2. sloka ]
Žhavý uhlík pod popelem
Slza v smutku
Hlas, který hledá slova
A nenachází domov
[Instrumentální mezihra]
Pamatuj navždy.
Ženy. Děti. Jména beze jmen.
[Závěrečný refrén]
Šoa, šoa
Pamatuj, pamatuj
Že jsme byli
Že jsme stále tady
Šoa
