Svoboda je smyslem života

Smysl života?

Většina lidí vnímá svět jako skupinu velkého počtu hvězd, okolo nichž obíhá ještě větší množství planet. Dohromady to všechno tvoří galaxie, prostory a vesmíry a celé se to záhadně pohybuje. A na jedné z těchto mnoha planet žijeme my, lidé – nejvyspělejší rasa této planety a celého nám známého vesmíru. Dokážeme vidět a rozbít atom (některý), komunikovat pomocí přístrojů na obrovské vzdálenosti, hrát si s geny, podmanit si ostatní druhy (někdy i lidi) či létat v rámci této planety i mimo ni. Byli jsme na Měsíci, chystáme se na Mars.

Bezpilotní sondy již prozkoumaly celou naší sluneční soustavu a přesto stále nevíme, proč jsme vůbec tady. Proč jsme se narodili třeba jako muži nebo třeba jako ženy. Nevíme, proč se někteří z nás rodí bohatým a dobře situovaným rodinám a proč se jiní rodí někde pod stromem v Africe. Nechápeme, proč se někteří rodí zdraví a někteří ne. Neví se, co bylo před narozením a co bude po smrti. A ani to většinu z nás nezajímá.

Náš styl života? Narodíme se, projdeme školami, rozvíjíme ducha i tělo, abychom pak 12 hodin denně pracovali v kancelářích – jen kvůli nájmu, autu, dovolené. Večer usínáme v divadle, u televize nebo v hospodě. Najdeme si partnera, koupíme (na splátky) dům nebo byt. A pokud zbude síla, zplodíme potomka. Ten projde stejným kolečkem. Škola, přátelé, svatba, promoce. Pak už jen práce a pomalé umírání. Poslední důležitá věc je zajistit životnímu partnerovi důstojný pohřeb s hojnou účastí.

A to jsou ti, kteří to podle nás někam dotáhli.

Druhá, menší skupinka lidí chce víc. Nespokojí se s obvyklými hmotnými statky. Tito blázni odmítají poslouchat ty, kdo mají peníze a moc, a někdy kvůli tomu změní i práci. Vyměnili hospody za čajovny a obleky za barevná prostěradla. Odmítají maso, alkohol, zásadně mluví pozitivně. Věří v horoskopy, reiki, kameny, tarot, víly, druidy, pyramidy, ufo. Všechno, co voní tajemstvím. Ale to hlavní je karma. Co uděláš, to se ti vrátí. Možná ne hned. Ale vrátí. Žijeme víc životů. A místo narození je prý přesně to, které naše duše potřebuje k osvícení.

Země je učebna. Místo pro silné, nebo pro blázny. Nebo pro primitivy.

Třetí skupina už nevěří ničemu. Nejdřív opustili firmu, pak touhu po hypotéce, dětech a krásném pohřbu. Objevili čajovnu, smáli se všemu a začali se ptát. Proč jsme tady? Co je vlastně pravda?

Když něco vidíme, tak to přece existuje. Oči, uši, jazyk, nos – to jsou naše receptory a nervy vedou snímaný signál do mozku. Ten to všechno zpracovává a vyhodnocuje, takže CO vidíme, MUSÍ existovat. A kdo nad tím dál přemýšlí, je blázen. A má štěstí, že žije v dnešní době, jinak by byl zabit.

Ale co sny, meditace, vize? Čím v nich vidíme krajiny? Čím slyšíme výkřiky nestvůr? A jak vnímáme snovou díru od brokovnice v břiše?

A co když se mi jen zdá, že mám tělo, oči, uši, hmat? Co když je to taky jen trochu delší sen?

Tak jde dál, sám. Otázky přibývají. Odpovědi slábnou. Slova přestávají stačit.

Pomáhat chudým? Ale proč tady vůbec jsou? Proč já? Proč karma? Začarovaný kruh.

Snad se zeptat sama sebe. Zaposlouchat se. A možná něco uslyší. Jako když za komunismu chytáš Svobodnou Evropu. Nevíš, jestli to, co slyšíš, je pravda – ale už nemůžeš neslyšet.

Jdeme-li správně, naučíme se ladit svůj přijímač. Odfiltrovat rušičky. Objevit další stanice. A najednou se všechno začne skládat. A začneme věřit. A tím pádem pochybovat. O všem, co jsme kdy pokládali za jistotu.

Všechno se může rozpadnout.

A najednou nic není jisté. Ani planeta. Ani tělo. Ani minulý život. Ani jiní lidé.

A když už víš, že svět je sen – proč by ses měl plazit po cestě Poznání, když žádná neexistuje?

Světy, kde si dům vytvoříš lusknutím prstu, existují taky. Proč se tedy pachtit tady? Svět se stává hrou. Virtuální realitkou.

Ale i v té hře jsou nemoci, bolest, hlad, smrt. A to už se nám nelíbí. Chceme to změnit. Hacknout.

Hmota neexistuje. Jen program. My jsme běžní uživatelé. Ďábel – hlavní programátor. A pak přichází hackeři jako Ježíš nebo Buddha a bourají program. Zasahují do kolektivního vědomí. Možná nikdy nebyli. Možná to jsou viry, cheaty, pokémoni. Ale narušují.

A LSD, houbičky, Ayahuasca? Taky jen cheaty. Leží tu, zhmotněné, stačí je sebrat.

Každý systém se brání. Má své antiviry, agenty Smithe. Zabíjí, překrucuje. Když přijde hacker Ježíš, je zabit. Když zůstane jeho učení, vytvoří se církev. A ta už brání pokroku. Vede války, upaluje, trestá. Stráží systém.

Cokoliv směřuje k nezávislosti, je ničeno. Cokoliv ho upevňuje, je podporováno. Proto je alkohol a nikotin povolen a marihuana a LSD zakázány. Dej si Jima Beana a zapal si Marlboro. Vychutnej si tu chuť. Buď frajer. A hlavně nemysli.

Proto se systematicky ničí plantáže koky v Kolumbii, pralesy s psychotropními rostlinami v Brazílii, Peru a jinde. Proto je nemožné ukončit distribuci drog. Proto se do čistého LSD přidávají příměsi vyvolávající závislost.

Lidská svoboda, absolutní svoboda a nezávislost na státu, společnosti, církvi i „Bohu“ je nepřítel číslo 1 každého sytému. Věci jako psychotropní látky, kvalitní knihy a informace, probuzení lidé, silová místa stojící na straně „dobra“ (= svobody).

Věci jako drogy, alkohol, zvířecí sex, touha po penězích, úspěchu a čemkoliv jiném, války, hlad, bída a mnoho dalšího slouží systému. Mají nám namluvit, že nic jiného než tento systém, tento Matrix, neexistuje.

Je jen na nás, čemu uvěříme.

Všechno je to iluze v naší mysli.

Je to hra.

Pro některé.

Ale co ti druzí?