Volební hra: Řeč těla nelže

Politik vám slibuje lepší budoucnost. Jeho slova znějí přesvědčivě, ale něco vám na něm nesedí. Možná je to nervózní posunek nohou, uhýbavý pohled nebo křečovitě sepjaté ruce. Není to náhoda - vaše intuice zachytila nesoulad mezi tím, co říká, a co prozrazuje jeho tělo.

Albert Mehrabian, americký psycholog, ve svém výzkumu prokázal, že v okamžiku, kdy si verbální a neverbální sdělení protiřečí:

Existuje více pohledů na platnost této teorie. V případě politické komunikace je však zvláště relevantní. Většina politiků totiž sděluje jen vybrané informace, které se ne vždy kryjí s jejich skutečným přesvědčením.

A právě když vznikne v politikově sdělení takový informační nesoulad, nastupuje řeč těla. Její signály jsou klíčové - prozrazují skutečný postoj řečníka k jeho vlastním slovům. Díky nim si můžeme ověřit, nakolik můžeme vyřčeným slovům důvěřovat.

V době sociálních médií a upravených videí je snadné vytvořit falešný obraz člověka. Deepfake technologie umožňují manipulovat s výrazem tváře i hlasem. Proto je osobní setkání s politiky nenahraditelné - umožňuje vám navnímat si jejich autentické neverbální projevy, které se dají těžko zfalšovat.

Experti na neverbální komunikaci se zaměřují především na:

Jedním z nejznámějších příkladů síly neverbální komunikace v politice je první televizní debata mezi Johnem F. Kennedym a Richardem Nixonem v roce 1960 na TV stanici CBS. Tento moment změnil navždy způsob, jakým vnímáme politiky v médiích.

Nixon přišel do debaty unavený, bledý a špatně oholený, zatímco Kennedy působil svěže, sebejistě a charismaticky. Co je však ještě zajímavější, byl právě moderátor Howarda K. Smith, který svou neverbální komunikací významně ovlivnil vyznění celé debaty. Fandil Kennedymu a i když byl jeho výkon profesionální, řeč těla jej prozradila. Zatímco na Kennedyho se díval s vřelým zájmem, udržoval s ním oční kontakt a přikyvoval k jeho řeči, k Nixonovi se až příliš často obracel s lehce skeptickým výrazem. A právě tyto jemné signály zachytili podvědomě diváci u televizních obrazovek .

A výsledek? Lidé, kteří debatu sledovali v televizi, byli přesvědčeni, že vyhrál Kennedy. Ti, kteří debatu pouze poslouchali v rádiu, považovali za vítěze Nixona. Tento rozpor jasně ukazuje, jak významnou roli hraje neverbální komunikace nejen u samotných politiků, ale i u lidí v jejich okolí. Moderátorovy sympatie, vyjádřené pouze řečí těla, pomohly nasměrovat veřejné mínění a možná i ovlivnit výsledek celých voleb. Těsným rozdílem vyhrál Kennedy a mnoho dalších debat bylo po vyhodnocení tohoto pořadu prezidentskými kandidáty odmítáno.

I dnes můžeme podobné jevy pozorovat v předvolebních debatách. Moderátoři, publikum i spoluúčastníci vysílají množství neverbálních signálů:

Tyto zdánlivě bezvýznamné projevy formují divákův dojem stejně významně jako samotná slova kandidátů. V době sociálních médií se navíc každý takový moment může stát virálním a ovlivnit miliony voličů. Pro lepší pochopení síly neverbální komunikace doporučuji zhlédnout právě ukázku z památné TV debaty Kennedy-Nixon.

Kennedy: opálený, odpočatý, v tmavém obleku kontrastujícím se světlým pozadím
Nixon: bledý, zpocený, v šedém obleku splývajícím s pozadím

Kennedy: vzpřímený postoj, otevřená gesta, přímý pohled do kamery
Nixon: často se hrbí, utírá si pot, uhýbá pohledem

➖ Všimněte si rozdílné mimiky moderátora při otázkách oběma kandidátům
➖ Sledujte jeho náklony těla - ke komu se přiklání častěji

➖ Kennedy hovoří klidně a vyrovnaně
➖ Nixon často polyká konce vět a jeho hlas zní nejistě

➖ Zastavte si video v klíčových momentech
➖ Pozorujte drobné záškuby v obličeji, zejména kolem úst a očí
➖ Tyto nedobrovolné projevy totiž často prozrazují skutečné emoce

A opravdu platí - je úplně jedno, co říkáte, ale vůbec není jedno jak to říkáte (tón hlasu) a v čem to říkáte (outfit, oblečení a doplňky). Zatímco Nixon se během debaty soustředil hlavně na obsah svých odpovědí, Kennedy se před debatou důkladně připravoval i na vizuální stránku svého vystoupení. Nechal si poradit od hollywoodských expertů ohledně oblečení, make-upu a osvětlení, což se ukázalo jako klíčové rozhodnutí právě pro televizní formát.

I dnes platí, že politik, který působí sebejistě a přirozeně, má obrovskou výhodu bez ohledu na obsah sdělení. Proto je důležité sledovat politiky nejen v připravených rozhovorech a na sociálních sítích, ale především v živých debatách a nečekaných situacích, kde se projeví jejich skutečná osobnost.

Není náhoda, že někteří politici neradi vystupují v živých debatách nebo se vyhýbají neplánovaným setkáním s novináři. V těchto situacích:

V době, kdy lze slova a obrazy snadno upravit, je schopnost číst neverbální komunikaci důležitější než kdy jindy. Při příštím setkání s politikem si nevšímejte jen toho, co říká, ale i toho, co prozrazuje jeho tělo. Protože jak říká staré přísloví: „Tělo neumí lhát.“

------------------

Článek vychází ze zkušeností jeho autora, který učí neverbální komunikaci 24 let a z těchto zdrojů: