Článek
Žijeme v realitě, kde se česká politická kultura rozhodla spáchat rituální sebevraždu v přímém přenosu. Přečetl jsem si uniklou komunikaci pana ministra zahraničí a musím konstatovat smutný fakt: Stylistika Petra Macinky má blíže k vymahači dluhů z devadesátek než k šéfovi diplomacie členské země NATO.
Největší dno té komunikace není ani tak tón, jako obsah té výhružky. Čtěte pozorně: „Ve středu jedu do Bruselu… budu mluvit s nejvýznamnějšími zahraničními partnery… Co jim budu oznamovat, má nyní pan prezident možnost ovlivnit.“
Přeloženo do češtiny: Ministr zahraničí vyhrožuje hlavě státu, že využije svou zahraniční cestu – placenou z našich daní – k tomu, aby prezidenta a Českou republiku u klíčových spojenců pomluvil.
To není diplomacie. To je věta: „Máte v tom Bruselu hezkou reputaci, pane prezidente. Byla by škoda, kdyby se jí něco stalo.“ Pan ministr se chová jako ublížená drbna, která je ochotná zničit kredit celé země jen proto, že mu nechtějí zaměstnat kamaráda.
A tady se dostáváme k jádru věci. Pan Macinka dramaticky píše, že „spálí mosty“ (burning bridges). Ale plete si pojmy. To, co plánuje, tedy poškodit reputaci vlastního státu v zahraničí, je ve skutečnosti taktika spálené země (scorched earth). Rozdíl?
Pálení mostů je akt zoufalství. Taktika spálené země je akt čisté destrukce, kdy při ústupu zničíte vše užitečné. Všichni víme, která armáda tuto metodu v Evropě naposledy „proslavila“.
Přesně tady se ukazuje, proč jsou si s Filipem Turkem tak blízcí. Je to stejná krevní skupina. Oba sdílejí mentalitu, kde „já a můj klan“ znamená víc než „stát a instituce“. Pro oba je politika jen hřiště pro jejich ego. A pokud není po jejich? Jsou připraveni to hřiště klidně zapálit.
Ale ruku na srdce – tohle není jen o nich. Je to i výsledek naší vlastní pohodlnosti. Dlouho jsme si říkali, že politika je „špína“, že se jí nebudeme zabývat, že stačí hledět si svého. Ignorovali jsme veřejný prostor, protože to bylo pohodlné.
A do tohoto vakua, které jsme svou lhostejností vytvořili, se logicky nastěhovaly „ega z Wishe“. Pokud rezignujeme na nároky na politickou kulturu, dostaneme přesně tohle: ministry, kteří si pletou Černínský palác s tržištěm.
P.S. Pane ministře, pokud je vaše ješitnost silnější než zájem této země, udělejte to jediné správné: odejděte. Ne do Bruselu škodit a donášet, ale pryč z veřejného života.
