Zabijáci pozornosti: Proč nám reels ničí mozek

Krátká videa známá jako reels, Shorts nebo TikToks jsou vizuálně poutavá, rytmicky rychlá a často doprovázená hudbou i titulky. Rychlost a vizuální šok, to je jejich mechanismus přežití. Na první pohled působí neškodně, jsou krátké, zdají se být bez nároku na čas. Jsou bez pointy. Ale hlavně bez kontextu.Jen proud podnětů, které se valí jeden za druhým, jako nekonečná řeka.

Jejich síla nespočívá v obsahu. Co asi stihnete říct za 15 vteřin? Skutečnou moc má jejich formát. Původně měl udržet pozornost. Jen málokdo tehdy tušil, že ji začne ničit. Pozornost si zvyká utéct od všeho, co nevyvolá okamžitý efekt. A tak s každým dalším přejetím prstem mozek dostává zprávu: „Není třeba nic dělat. Stačí jen čekat na další impuls.“

Tím se pozornost neučí zůstávat, ale právě naopak. Učí se okamžitě opustit cokoliv, co nevyvolá silnou reakci našich hormonů během pár vteřin. A právě to je smysl tohoto algoritmu. Nespustit přemýšlení, ale zastavit ho dřív, než vůbec začne.

Když sleduješ reels, mozek dostává malou odměnu, dávku dopaminu. Ne kvůli obsahu videa, ale kvůli očekávání toho dalšího. Vzniká tak neuvěřitelně snadno efekt „nekonečného očekávání výhry“, podobně jako u hazardních her na výherních automatech.

Tahle stimulace však nemá nic společného s přirozeným uspokojením jako je radost z dokončené práce nebo klid po dobrém rozhovoru. Je to umělá, přednastavená stimulace mozku, která se rychle změní v návyk. Zvykneš si na rychlost, záblesky, překvapení. A všechno ostatní ti najednou začne připadat pomalé.

Náš problém je, že mozek není stroj. A tak paradoxně, čím víc ho nutíme zpracovávat roztomilá a zdánlivě neškodná reels, tím méně energie mu zbývá na cokoliv hlubšího. Na myšlení o práci, na myšlení o vztazích, o sobě. Cokoliv, co je nad 15 vteřin, je na nic.

Zatímco dřív šlo jen o občasné rozptýlení, dnes už čelíme strukturální změně pozornosti. Výzkumy ukazují, že konzumace krátkých videí výrazně oslabuje schopnost udržet souvislou myšlenku. A to dokonce i během běžného rozhovoru.

Není to tak, že by lidé zhloupli. Je to tím, že se náš mozek adaptuje svou pozorností na nový formát. Všechno je zde rychlé, vizuální, a naprosto nepředvídatelné.

A my? Ztrácíme schopnost udržet pozornost u jednoho tématu. Krátká videa nás naučila: ‚nebaví mě to? Přepínám”. A tohle se přenáší do reálného života. Do práce. Do vztahů. Do čtení knih. Pořád si lámeme hlavu, proč dnešní generace nedokážou udržet své vztahy. Možná je odpověď právě v tom, jak rychle přepínáme.

Pojem „TikTok brain“ se objevil ve studiích amerických psychologů, kteří si všimli, že i u dětí, které netrpí poruchou pozornosti, se znenadání objevují symptomy podobné ADHD. Výbuchy energie, střídání podnětů, potíže s plánováním a neschopnost předvídat, co bude dál.

Ale netýká se to jen dětí. TikTok brain je stav, kdy pozornost skáče jako blecha a jediným zdrojem zájmu je okamžitá odměna. Čtení delšího textu, hlubší reflexe nebo klidná meditace jsou pak nejen obtížné, ale prakticky nedosažitelné

Rozdíl mezi ní a klasickými drogami je jen v tom, že tahle je legální, společensky schválená a většinou nepozorovaná. Nemá varování o škodlivosti. Nenutí tě nic platit, tedy kromě tvého času, pozornosti a pomalu se drolící schopnosti zůstat sám sebou.

Nejčastější forma demence se nejdříve u nemocného projeví zhoršením krátkodobé paměti, postižený není schopen se postarat o některé věci v domácnosti. Postupně má čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky a bývá častěji zmatený. Mění se celá jeho osobnost.

Nikdo nezačne sledovat reels s tím, že by si chtěl zničit mozek. Ale přesně to se postupně děje. Nejde o jednorázový úder. Jde o pomalé rozvolňování struktury myšlení, schopnosti soustředit se, číst, psát, naslouchat, prostě být.

Ten největší problém? Většina lidí si myslí, že se jich to netýká.