Článek
Vrzly plechové dveře vejtřasky Praga V3S, radiostanice č. 118. Dovnitř vtrhl mráz a řidič.
„Kluci,“ zašeptal vyděšeně, „venku jsem rozfajroval kamna, ale bacha, něco se děje.“
Hlavní radista ani neotočil hlavu. Na uších měl sluchátka, ruka se mu třásla, ale zběsile zapisoval tužkou kolonky do papírů.
Řidič se naklonil k záložnímu radistovi a s hrůzou v hlase šeptal:
„Prý to Rusáci podělali, vypálili raketu a spadla jim na hlavu. Nařídili ostrou pohotovost a velitel má bobky.“
Záložní radista vztyčeným palcem potvrdil: „Víme.“ Potom palec otočil dolů: „Průšvih!“
Hlavní radista potil krev. Přijímal, šifroval, odesílal. Jedna malá chyba by všechny dostala k soudu. Vteřiny trvaly věčnost.
Ráno na buzerplacu velitel zavelel:
„Radiostanice číslo 118, vystoupit z řady! Hlavní radista se oceňuje za vzorný výkon v noční pohotovosti.“
Radista si v duchu představil hodinky. Velitel mu ale do ruky vrazil tlustou knihu: „Bratrství ve zbrani, soubor RVHP.“
Ticho na nástupu přerušil jen šepot řidiče, stojícího v řadě za ním. Do absolutního klidu zašeptal jedno slovo…
