Článek
Můj muž byl obyčejný chlap. Dlaždič, který si obaloval kolena starými hadry. Vyhrál plaketu ve středoevropském poháru a od státu dostal jen diplom. Když odešel, chtěli mu uspořádat státní pohřeb. Tak jsem to odmítla se slovy: „Nic jste pro něj v nemoci neudělali.“
Jeho bratr mu řekl: „Vy jste zarytí pravičáci.“ A dodal: „Až vstoupíš do KSČ, dřív pro tebe nehnu prstem. Žádnou práci ti nenajdu.“
Můj muž vždycky říkal: „Naše generace byla hrdá na to, že jsme Češi. Další generaci to bude jedno. Generace jejich dětí se za to bude stydět. Chovejte se tak, abyste se mohli kdykoliv ohlédnout za sebe a neviděli tam nic, za co byste se měli stydět.“ Když chodím po dlažbě Prahou, vím: „Tak tohle dělal můj muž.“
Zarytý komunistický bratr šel jednou po nuselských schodech. V kapse měl sedm korun. Přepadli ho mladíci a on arogantně na ně řval: „Táhněte do hajzlu, víte, kdo já jsem?“ Zmlátili ho, spadl ze schodů, praskla mu lebka a zemřel na schodech.
Řekové slaví svátek OXI. Nakupují v obchodě DIA. Kupují jenom „vyrobeno v Řecku“. Jednou na pláži kempovaly vedle nás v autech dvě kamarádky. Češka a Němka. Zrovna jsme s majitelem kavárny pili řecké kafe. Češce dovolil používat plážovou sprchu, Němce to zakázal a řekl nám: „Ta si to může zaplatit.“
Jsme také tak hrdí?
