Článek
„Hallo, potřebuji pomoc,“
zakřičel někdo anglicky za dveřmi našeho karavanu ve dvě hodiny v noci.
V tu chvíli jsem na sobě neměla nic, protože jsme byli v řeckém kempu a bylo vedro. Otevřela jsem dveře na škvíru a venku stál asi sedmiletý chlapec. Zase mlel v angličtině, ale moc mu to nešlo. Řekla jsem:
„Mluv řecky.“
Viditelně si oddechl, ale mluvil moc rychle.
„Mluv pomalu.“
Zpomalil řeč a vyhrkl:
„Táta sedí támhle v autě a potřebuje pomoc.“ Odpověděla jsem: „Vezmu si pantalony a hned přijdu.“ Opět si povzdechl a běžel k tátovi.
Ten na nás každý den mával, když projížděl okolo. Byl šéf ochranky kempu. Občas autem zastavil blízko moře a smutně se díval. Jen na nás mávnul a rychle spěchal do práce.
Přiběhla jsem k jeho autu a otevřela přední dveře. Vyvalilo se na mě spousty lan. Pod sedadlem ležely velké kotvy. Jeli jsme k recepci a já jsem měla nohy na palubce.
Mezitím mi šéf řekl:
„Před kempem na ulici stojí stará paní v noční košili. Můžeš nám pomoct?“
Přijeli jsme k recepci a paní už seděla za stolem venku. Byla rozrušená a já jsem jí vůbec nerozuměla. V ruce držela plážovou kabelu, ze které koukal ručník a ve druhé ruce měla obyčejné papírky. Otočila jsem se na recepční:
„Přines rychle vodu, já ji pohlídám.“
Paní se zhluboka napila a konečně začala mluvit:
„Před hodinou jsme s manželem vyjeli z Čech a manžel mě tu zapomněl a odjel. Můžete mě odvézt do Budějovic, tady mám peníze.“
Uklidnila jsem ji a křikla na recepční:
„Zavolej policii a hlavně doktora. Paní musí do nemocnice.“
Mezitím jsem si s paní klidným hlasem povídala, o tom kde bydlí, jestli má děti a jak se manžel jmenuje, kam chodí v Čechách do obchoďáku, abych měla nějaké informace.
Policie přijela rychle a já jsem hledala řecká slova, abych jim vše vysvětlila. Pochopili všechno, dokonce mě pochválili za řečtinu. Paní jsem musela uklidnit, protože se bála vlézt do policejního auta.
Policistovi jsem řekla:
„Hlavně mi řekni potom, jak to v nemocnici dopadlo. Manžel bude někde blízko bydlet v hotelu.“
Odjeli. Já jsem si zapálila cigaretu a recepční mi uvařila kávu.
Za dva dny jsme odjížděli z kempu. Na auto nám nalepili žlutého usměvavého smajlíka a logo kempu. Šéf ostrahy nám děkoval, jeho malý syn mě objal a dal mi pusu.
Já jsem na to byla hrdá. Byla to má největší odměna. A hlavně, všichni mi už rozuměli, když jsem mluvila řecky.
