Článek
Píšu články per huba. Vypouštím ze své nevymáchané huby slova a asi mi mladí občas nerozumí. Ale je to svět fifty fifty, protože když mladí mluví na mě, nevím, jestli jejich slova nepochází z kosmu. Vůbec kolikrát nevím, která bije, ale hrdost mi nedá se přiznat a zeptat se.
Zavedla jsem svět fifty fifty. Starší kamarádi mi odcházejí, dnes mám nejvíc kamarádů mladších, také puberťáků i dětí. Dětské slovo KÁ nebo NEKÁ jsem pochopila rychle. Pubertální digitální slova mi ale trvá hodně dlouho pochopit. Oni zase na druhou stranu nechápou, když jim řeknu: „Kup si cuc na špejli.“ Nebo: „Já vím pendrek.“
Dnes jsem si napsala slova na papír. Slova mladých a svoje slova z mého mládí. Řekla bych, že jsem vyhrála, ale je to fifty fifty. Protože už přece jen zapomínám a oni mají celý život před sebou. Nechci ani vyhrát, ale vím, že jim dávám svými slovy sodu, když říkám: „Rakev nemá kapsy. Nechci být nejbohatší nebožtík na hřbitově. Tlustí budou hubení. Hubení budou studení.“
Tak schválně, kolik slov dáte. Rozumíte? Nebo prdlačku?
Putna, šupna, hadrák, futra, šlajfka, rohačky, hujfeldy, kandaháry, cukrkandl, mejdlíčka, krachle, bambusky, pivovarský valach, máčáky, barča, švelkoks, nafťáky, partyzánky, lípy, frc, tramvaj ponorka, courák, prd prd cililink, desetikáble, halíř, pěťák, deseťák, káča, pětadvaceťák, tříkačka, hadraplán.
Myslím, že těm starším jako já AI radit nemusí. Horší je to se mnou, AI na slova mlaďochů používat neumím.
Moje maminka a já
