Článek
Rozešli jsme se. Měla jsem už toho dost. K čertu s chlapem. Nakopla jsem raketu a letěla jsem na planetu UHO. Říkala jsem si: „Dám si pod hvězdami pivo.“ Raketa sama šustila vesmírem. Zadala jsem do navigace příkaz: „Planeta UHO, vinárna, žádný chlap.“
Vinárna mě překvapila. Byla vzdušná, potemnělá a uvnitř ani noha. Android ŤING ŤANG mi přinesl místo piva cosi tekutého, ale celkem to vonělo, nic spáleného. Ale to pití byla pecka, celá jsem pookřála a moje rozšířené zorničky se dívaly okolo sebe.
Říkaly si v rauši: „Nějaká romantika by bodla.“ V šeru až vzadu na okraji jsem viděla cosi. Mrklo to na mě čímsi a prohráblo si kabelové vousy. Srkalo to tekutinu barvy motorového oleje. Krklo si to a třetím okem na mě mrklo. Nevěděla jsem, jestli? Ale když už jsem letěla deset roků na planetu, byla jsem vyhládlá. Rukou jsem zvedla svůj nápoj a ukázala jsem na cosi v rohu: „Skol!“ Jen tak, ani jsem nic neočekávala.
Ale ono se to ke mně připlazilo, dunělo to po podlaze, za sebou to táhlo nějaký sliz. Na čele to mělo napsáno: „Chtělo bych, chceš?“ Zavrtěla jsem rukou: „Ne.“ Rozčílilo se to. Na displeji to mělo napsáno: „Jsem Vesmírný Blb a ukážu ti své obvody, jinak tě usmažím čímsi!“
Lekla jsem se, ale rukou jsem sáhla pod kolena do kapsy a vytáhla kožené důtky, které používám na chlapy. Vesmírný Blb začal prskat olej, tři oči se mu rozblikaly a na monitoru visel otazník.
Mně se na čele rozsvítila červená čelovka s vykřičníkem STOP a s nápisem: „Rozsekám tě na cucky!“ Vesmírný Blb se odplazil zpátky do kouta.
A já jsem si pomyslela: „Ani tady nemám klid, zase jeden blb, a navíc jim došlo pivo. Teorie relativity je tady platná prdlačku,“ řekla jsem si jako paní Einsteinová.
