Článek
Konečně moje miminko vyndali z inkubátoru a položili ho vedle do postýlky. Každý den mě tam na chvilku pustili a já jsem ho mohla pohladit. Celá v bílém s rouškou jako bílá paní. Pořád leželo na břiše s vystrčenou prdelkou a namazanou dírkou nazeleno. Mělo speciální mléko a pořád křičelo hlady. To bříško mu asi říkalo: „Musíš pořádně pít a zesílit.“ Ale jemu to asi bylo jedno, protože ječelo půl hodiny před pitím.
Bylo slyšet jeho řev, už když se otevíraly prosklené vchodové dveře. Sestry mu dávaly pít dřív, než mohlo dostat, a na mě dělaly pst, že to nikdo nesmí vědět. Jednou jsem viděla, jak ho koupaly. Ruku daly pod bříško a strčily ho pod vodovodní kohoutek v umyvadle. Zírala jsem na to jako puk, protože jsem měla z knih načteno, ale připadalo mi to dobré, rychlé a hygienické. Sestry to moje miminko milovaly, radily mi, co, kde, jak a proč. Poradily mi zahodit krajkovou zavinovačku a zabalit miminko s rukama jako housenku do péřového polštáře.
Potom jsem to dělala doma a na hlavě měl vždy čepičku. Když jsem pak chtěla, aby usnul, jemně jsem mu držela hlavičku na posteli a držela obě ručičky. Usoudila jsem, že jídlo a dobrý spánek je lék na všechno.
Konečně přišel ten vytoužený den a já jsem stála ve vestibulu porodnice se zabalenou housenkou. Čepičku mělo naraženou až přes oči, protože mu všechno bylo velké. Nemělo ještě správnou váhu, kdy ho propouštěli, ale já hrdě čekala na taxík.
Malé dupačky miminku plandaly pod patičkami, tak jsem je jistila malinkými ponožkami. První koupání byl pro mě horor, ale druhé jsem už dávala s přehledem. Byla jsem tak úzkostlivá, že bych snad ochutnávala i tu vodu z vaničky.
Prdelku jsem miminku mazala snad až od zad na bříško. Celou dobu, i když už potom stálo v postýlce. Mast a vatu jsem měla připravenou hned vedle postýlky na peřiňáku. Jednou jsem šla připravit speciální mléko. Přijdu s flaškou a zírám na tu spoušť. Šprycle postýlky i miminko promazané krémem, všude chomáče slepené vaty a spokojené, smějící se miminko. A já jen doufala, že to nesnědlo, že si jen udělalo pleťovou masku.
Tak takhle tedy ne. Kdo to má uklízet? Na to jsem neměla čas. Tak jsem koupila velký nafukovací bazén, položila ho na zem na matraci, a byl klid. Samé hračky, drobky a deka. Nemohlo si ani rozbít hlavičku. Stejně se mi stalo, mně tak úzkostlivé, že jednou na kšírech venku v kočárku spal, a najednou visel jak pavouk z kočárku.
Ale to už byla sranda. Na rok jsem se odstěhovala do svého rodiště a cvičila a cvičila. V roce už bylo miminko tlusťoch. To moje malé miminko, ten můj vycvičený drak, mělo 9,25 kilogramů. A já jsem hrdostí praskala ve švech. Dře to, ale jde to.
