Článek
Ptáček nájemník má nad mou hlavou bejvák. Jeho mimina pořád křičí: „Máme hlad.“ Ale když ptáček odletí, rázem ztichnou. Ptačí máma a táta neustále tahají v zobáčku červíky. Padají jim na zem a létají pro ně daleko. Žádný ptačí supermarket není blízko. Snad stokrát za den. Bejvák mají s verandou, mláďata nemohou vypadnout z oken. Přes noc je v domečku ticho, žádný zobáček ani nepípne. Kde jsou rodiče, nevím. Nevidím je tam létat.
Tak si říkám: “Ó, jak my lidi se máme dobře. Jídlo nám přiveze auto, za každým rohem je obchod. Krmíme tak třikrát denně. A popelnice jsou plné odhozeného jídla.
Stálo to za to, když si lidský stavitel budky udělal při dělání ptačího bejváku díru do ruky. Ptáčata tam mají domov, klid, soukromí a žádné války. Jen ten červíkový supermarket by mohl být blíž.
