Článek
Přišlo mi kdysi předvolání:
„Dostavte se se synem k odvodu.“
Čuměla jsem na ten papír s otázkou:
„Opravdu to přišlo?“
Ukazovala jsem synovi:
„Musíme jít na úřad, kontrola, voják, doktor.“
On se těšil a já vůbec.
“Jak mu vysvětlím, že si s ním jenom předpisy hrají?”
Postavili ho do dlouhé řady, svlečeného do trenek. Syn se celý radostí tetelil. A já měla smutek v očích. Prohmatali ho, prohlédli, nakoukli mu do trenek. A povídali:
„Hotovo.“
Říkala jsem:
„To myslíte vážně? Proč mu vůbec píšete? Vždyť musíte vědět, jak na tom je. Má lékařské desky jako balík hajzlpapíru.“
Odpověděli stroze:
„Máme na to předpisy. Odpověď dostanete poštou.“
A ten můj synek se tak moc těšil.
Odpustila bych, kdyby rudá byla dobrá.
