Článek
Bojuji se suchem už hodně dlouho. Jsem na něj zvyklá už přes čtyřicet let. Už bych dnes sice nemusela, ale stejně mám pořád v koupelně v umyvadle lavor na vodu, kterou dál použiju. Ne že bych byla nějaká chytrá horákyně, naučila mě to moje zahrada, kytky, moje prádlo na vyprání a moje tělo na mytí.
Když můj tatínek odešel, nemohl v jeho chaloupce nikdo z nás spát. Maminka ji tehdy vyměnila za chatku na skále se zahradou. Studna tam sice byla, ale já jsem přišla z paneláku, kde crčela voda z každého kohoutku – plná vana, mytí nádobí pod tekoucí vodou, zkrátka voda tehdy stála pár korun.
Nikdy mě nenapadlo, že se jednou bude voda platit zlatem. Hned první věc, kterou jsem tehdy na chatě udělala, bylo, že jsem zapojila hadici do studny a začala hrdě zalévat. Trvalo to asi tak tři vteřiny. Potom hadice chcípla jako had a studna byla úplně prázdná. Neměla na dně ani ty dva obvyklé metry.
Od té doby začal můj každodenní boj s vodou. Prádlo se chtělo vyprat, nádobí umýt, záchod spláchnout, ruce umýt. A do toho mých tehdejších sto padesát stromečků rajčat, asi čtyřicet malých káčat, slepice – všichni se chtěli cachtat ve vodě a napít se. Bazén jsem tehdy rovnou zavrhla, bohatě stačily staré necky.
Dnes už mám sice vrt i městskou vodu, ale na zahradě máme každý rok stejné sucho. Protože když dnes ta naše čtyři rajčata nebo brambory zalijeme, voda tou skálou prostě proteče. A tak dál zalévám vodou použitou z domácnosti. Ty kýble s vodou mě sice občas štvou, ale moje kytky si díky nim vždycky viditelně oddechnou. Koupat se koneckonců můžu v řece.
Pamatuji dobu převážení špinavého prádla po kamarádech, převážení těžkých barelů vody z práce nebo ze hřbitova. Pan hrobník mi to tenkrát povolil. Byla jsem tehdy na tu vodu ze hřbitova neuvěřitelně hrdá, protože jsem si díky ní mohla aspoň pořádně umýt ruce.
Dnes bych už sice vodou takto šetřit nemusela, ale moc dobře vím, že se jednou každá kapka bude opravdu platit zlatem. Pořád nejsem žádná chytrá horákyně, to jen ta voda mě naučila přemýšlet. A já sama bych si chtěla i v budoucnu umývat ruce a hlavně dnes a denně vidím, jak moje řeka zoufalstvím odkrývá své břehy.
