Článek
„Co vidíte před námi není polární záře majore, právě to začalo“. Rudá armáda vtrhla do naší země a bombarduje naše města. A oni tomu nevěřili“. Noční východní nebe se rozzářilo rudo žlutými barvami, které neustále oživovaly mohutné záblesky dopadajících bomb na vojenské letiště Kuusamo, ležící těsně pod polárním kruhem.
„Pokusíme se přistát kapitáne?“ Major britské rozvědky křičel do palubního interkomu. Ale finský kapitán, pilotující dvoumotorový Bristol Blenheim, jen důrazně zavrtěl hlavou. „Je to bez šance pane majore, z letiště je dávno cedník a z nás bude také, jestli to hned neotočíme“. Major věděl, že má kapitán pravdu.
Bylo však příliš pozdě. Od hloučku osvětlených teček na obloze se oddělilo několik menších a než stihl prchající Blenheim dokončit obrátku, kropila jeho trup stovka žhavých světlušek.
„Skočte majore!“ Opakoval naléhavý hlas z interkomu. A než si vše stihl uvědomit, vznášel se na padáku nad tichou noční krajinou. Do odkrytých tváří mu šlehal ledový vzduch a kdesi v dálce pomalu utichal jekot leteckých motorů. Za nedlouho se nad západním obzorem objevil tmavý dým, stoupající vzhůru k nebi zakrývajíc světélka hvězd. Svět kolem pohltilo jakési mystické ticho a jen vycházející měsíc sledoval lidská dramata.
Dopad na ledem pokrytou zem se neodvratitelně přiblížil. Major instinktivně přitáhl kolena k břichu a obepnul je rukama, aby snížil riziko zlomeniny některé z končetin. Co je pod ním, nevěděl. Ozvalo se prasknutí, po něm další a za několik málo vteřin se pád zastavil. Otřesený, ale živý zůstal viset na padákových šňůrách propletených do větví smrku.
„Jste živý majore?“ Ozval se známý hlas blízko. „Ne“, odvětil major smířeně a napůl ještě v šoku. „Musíte přeříznout šňůry a seskočit, nevisíte vysoko“. Major nebyl letec, a tak mu trvalo notnou chvíli než objevil malý ostrý nůž, jež sloužil právě tomuto účelu. Přeřízl lano, pak druhé a se zavřenýma očima řízl do třetího. V tu ránu byl na zemi a hned po pás ve sněhu.
Vedle něj stál s lehkým úsměvem na rtech finský kapitán, podávající majorovi čutoru s vodou, která spadla dolů spolu s majorem. „Vaše butylka, majore“, pronesl. „Voda je všude“, prohlásil major rezignovaně a oklepával si z kombinézy sníh.
„Musíme hned zmizet“, řekl kapitán naléhavě. „Půjdou nejdřív k vraku, ale u něj nás nenajdou a my tak budeme mít několik hodin náskok“. A tak se vydali na dlouhou cestu promrzlou divočinou k nejbližšímu osídlení. Kapitán se občas zastavil a rozhlížel po okolních stromech, jako by něco hledal. „Po čem se to ohlížíte?“ Zeptal se ho major zvědavě. „Břízu hledám“, odvětil kapitán krátce a pokračoval pomalým krokem přes závěje sněhu, nechajíc nechápajícího majora za sebou. Po několika hodinách cesty v teplotách hluboko pod nulou a bez jídla byli unavení a sotva se drželi na nohou.
V tom kapitán našel břízu. Chodil chvíli kolem ní, a nakonec radostně vykřikl, hledíc na její kmen. Major měl pocit, že se kapitán mrazem pomátl. Kapitán byl ale místní a dobře věděl, co dělá. Major byl ostatně příliš unavený, aby kladl jakékoliv otázky. Pomalu se blížilo svítání a teplota tím více klesala daleko pod mínus dvacet stupňů. Se zájmem kapitána sledoval, jak bere do ruky nůž a ze stromu cosi odřezává.
„Zapalte lihový ohříváček majore, tohle je Čaga. Zachrání nám život…“
Čaga sibiřská nebo Rezavec šikmý, či Pakurikääpä ve finštině, je cizopasná houba, která roste zejména v arktických oblastech, a to nejčastěji na kmenech živých bříz. Stromu bere jeho živiny a jako taková je považována za nejsilnější antioxidant na světě.
Přezdívá se jí také „houba nesmrtelnosti“. Užívá se v kmenovém léčitelství národů na Sibiři už po staletí. Dnes je nejčastěji propagována jako doplněk stravy, ale není schválena jako lék.
Za „Zimní války“, jak se přezdívá rusko-finskému konfliktu v roce 1939, se používala finským vojskem jako náhražka kávy a čaje. Vše, co bylo z dovozu, bylo v tomto období těžko zajistitelné a v případě Zimní války to platilo dvojnásobně. Finská armáda čelila ohromné přesile lidské i materiální. Nepřipravení vojáci strávili v promrzlé krajině spousty dní a nocí, nemohli zcela spoléhat na váznoucí zásobování. Čagu tak konzumovali nejčastěji přímo odřezanou ze stromů. Louhoval se z ní teplý nápoj, který chutí připomíná něco mezi kávou a čajem.
Je dobře možné, že právě Čaga zajistila vojákům promrzlým, unaveným a s nedostatkem živin, přísun minerálů a vitamínů. V arktickém Finsku by v zimním období sotva našli lepší vzpruhu těžce zkoušeného organismu, než je právě tato houba. Uvádí se, že i současné sibiřské, původně kmenové národy, které využívají Čagu ve svém léčitelství, netrpí rakovinou. V dnešní době, kdy vše buď rakovinu způsobuje nebo ji naopak zabraňuje, je těžké tyto informace brát zcela vážně. Člověk většinou dojde k poznání, že pokud chceme mít o něčem nezpochybnitelný důkaz pravdivosti, musíme se jím nakonec stát my sami.
U Čagy je ovšem faktem, že jako parazit odebírá živiny stromu, ze kterého je umí vytáhnout a uložit v sobě. Léčivé účinky bříz jsou dobře zdokumentované. A proto je také Čagu komplikované pěstovat v umělých podmínkách. Ve Finsku se dnes houba sbírá a v bio kvalitě dodává všude možně a v různých podobách. Finsko má jedny z nejčistších lesů a ovzduší na Zemi.
Za cenu těžkých ztrát a také ztráty části svého území, Finové nedovolili Sovětům zabrat jejich zemi. Vyhnali je tedy pouze částečně a po skončení Druhé světové války čelili navíc ohromným reparacím, protože proti Sovětům se spojili s nacistickým Německem. Národ ale obhájil své právo na nezávislou existenci, postavil se na nohy a dnes je jednou z nejvyspělejších zemí, které si zachovávají tvář.
Zejména péčí o své přírodní bohatství, která se nezakládá na „zeleném lobby“, ale na lásce ke své zemi. I proto je pro mě Čaga z Finska něčím autentickým a jedinečným, třebaže ji lze najít i v Rusku, Švédsku, Kanadě, a dokonce i v našich horách.
„Vše, co nám zbylo majore, je pár sušenek po kapsách.“ Kapitán potom opatrně zvedl kouřící butylku z lihového ohříváčku. Uvnitř byla zvláštní tmavá kávová směs s příjemnou vůní. Už jen ten pocit tepla prostupujícího celým tělem, dodal energii vydat se dál na pochod mrazivou tundrou. Byl právě čas, neboť svítalo a v dálce se ozval štěkot psů. Hon na uprchlíky havarovaného Blenheimu právě začal…
Zdroje:
Příběh - smyšlený, odpovídá pouze základním faktům, například používání britských letounů finským letectvem a odkazem na používání houby Čaga ve finské armádě během Zimní války.
Zimní války se účastnily i spousty dobrovolníků z jiných zemí. Mezi hlavní patřilo Dánsko, Švédsko, USA a Velká Británie.
Eshopy, které nabízí potravinové doplňky s Čagou a jejich finští dodavatelé této suroviny
