Článek
Můj kamarád Jakub mi vždycky říkal, že jde do baru, protože ho zajímají názory lidí. Možná byl a je hloubavý. Ale to je dvacet dva lez zpátky. Bylo nám šestnáct. Internet existoval, ale žádné diskuse u zpravodajských webů nebyly rozšířené.
Diskuse pod zpravodajskými články jsem začal sledovat až za života ve Švédsku. Zlomovým bodem se asi stala ta aféra kolem umístění amerického radaru na našem území. V roce 2007 se to hodně řešilo.
Pak jsem strávil nějakou dobu doma a opět odcestoval do Švédska, kde jsem nakonec strávil dalších pět let života. Domácí zprávy jsem hltal a stejně tak názory lidí v diskusích pod nimi.
Možnost vyjádřit svůj názor je jedna z podstat demokracie. Zde jde ale spíš o technické umožnění moderní doby téměř komukoliv své názory prezentovat a shrábnout za ně uznání v podobě plusů nebo naopak nesouhlas v podobě mínusů. Dnes jsou to různé emotikony, ale princip zůstává stejný.
Co ale jaksi přibylo, je celkem reálná možnost trestního stíhání, pokud vyjádřený názor porušuje zákony naší země. A lidé se toho chytli. Často vídám pod nějakým nenávistným příspěvkem komentář dalšího diskutujícího, že onen post předává policii České republiky. Za brutální názory už byli lidé i souzení.
K čemu je vůbec dobré umožnit lidem diskuse pod zpravodajskými články? K čemu je dobré neustále zvracení názorů lidí do světa? Vyřeší to nějaký problém? Často se spíš člověk zhrozí, jak zvrácené myšlenky lidé v naší zemi mají.
Někdy mám pocit, že čím více názorů člověk kolem sebe poslouchá, tím zmatenějším se stává. A už si neumí na věc udělat vlastní pohled. Často se stává, že si tak najde v diskusi komentář s největším počtem plusů nebo lajků a s tím se ztotožní, protože když má tolik lajků, tak na něm přece musí být něco pravdy.
Z dnešní společnosti se pomalu vytrácí schopnost myslet sami za sebe. Jen podle sdělených faktů, a ne podle názoru většiny. Umíte si ještě na nějaké téma udělat vlastní názor, aniž byste sjeli diskuse pod článkem? Někdy mívám pocit, že čím více informací a vjemů, tím hůře.
Říkám si, že jestli bych rád něco naučil své dítko, tak je to schopnost události ve světě vnímat vlastní optikou. Bez nutnosti hledat zastání u většinového názoru. A to je něco, co dnešním lidem chybí. Poslouchají se ti nejvíce ukřičení jedinci. A také ti nejvíce na očích. Třeba na Youtube.
Kam se poděla naše schopnost kriticky hodnotit? Máme snad strach, že naše postoje a názory nebudou uznány, pokud se vymykají tomu většinovému postoji? Podle mě ty internetové diskuse ani ničemu jinému neslouží.
Sám občas na nějaké téma ve zpravodajských nebo Facebookových diskusích reaguji. Ale nepřináší mi to žádný pocit zadosti učinění. Ani ego mi to nehladí. Někdy mám potřebu lidem věc ozřejmit, ale lidé neposlouchají. Vlastně, dnes si každý okamžitě tvoří nějaké domněnky. Nikdo se vás nebude chtít snažit poznat, aby zjistil, kde se ty názory berou. Každý ihned zaškatulkuje, onálepkuje a odsoudí. Takže, v čem tkví nějaká přidaná hodnota?
Bohužel, dnes už má jen málo lidí možnost vyrazit třeba do hospody, kde se probírají politická, sportovní a sociální témata mezi lidmi. Sám bych to hrozně doporučil, protože vyslechnout si něčí názor v hospodě, kde vnímáte celou bytost onoho člověka, je mnohem lepší. Často právě jen zakroutíte hlavou a řeknete si, že dotyčný je úplný trouba. Ale uběhne několik piv a přistihnete se, že s ním vesele klábosíte na různá témata.
To je něco, co nám internet neumožní. A je to ohromná škoda. Ten digitální svět totiž způsobuje onu iluzi, že vnímáte pouze text člověka, kterého byste při osobním kontaktu, někde v hospodě, se zenovým klidem označili za totálního šaška. Ale internet tomu dá vážnost, protože ten osobní kontakt je odbourán. Třeba můj článek? :)
Nic proti názorům lidí. Ale není možná už tak trochu čas začít hledat odpovědi na otázky uvnitř nás samých? Ty převzatý názory tak nějak moc dlouho nefungují. Člověk je nakonec stejně vždy konfrontáván sebou samým.
