Článek
Když jsem tu jahodu ochutnal, okamžitě se mi vybavilo dětství. Tedy devadesátá léta v Čechách. Doba, kdy se ovoce a zelenina kupovaly na tržnicích a ty potraviny, které nabízely tehdejší supermarkety, byly téměř výhradně české. Samozřejmě až na pomeranče, banány a celkově plodiny, kterým se v našich zeměpisných kruzích příliš nedaří. Holt, dovozní cla měla svůj přínos v podobě jakéhosi filtru kvality.
Dnes, když si jdu koupit do běžného obchodu citrusy, jsou buď přezrálé, nebo nedozrálé. A než to oloupete, přejde vás na ten zůstatek dužiny chuť. Tak to vnímám já. A to také vede k tomu, že člověk postupně vyřazuje ovoce a zeleninu z jídelníčku. Chutná to totiž jaksi mdle. Tedy pokud si to vlastnoručně nevypěstujete, protože to bylo, je a bude tím nejlepším. Ne každý ale má tu možnost, a tak článek cílím hlavně do té městské populace.
Ovoce, které se dováží, stráví týdny v chladícím kontejneru, kde často i dozrává. Ale jakým způsobem tam dozrává? Zavřené v plechových bednách. Chápu, že jinak bychom si jej dát nemohli, ale to srovnání, když se zakousnete do pomeranče, který sem doletěl, v bedně v nákladním prostoru pobyl už jako dozrálý, a ještě před pár dny rostl kdesi v tropech na pomerančovníku, je zcela jiný požitek. To je prostě chuť, která v ústech udělá „chňap“.
Měli bychom tedy dát sbohem supermarketům, které často za zcela šílené ceny prodávají sajrajt bez chuti? To nemohu tvrdit takto jednoznačně. Měli bychom si v první řadě udělat srovnání. Ve větších městech jsou často stálé prodejny prémiového ovoce a zeleniny. Anebo se často po republice vyskytují pojízdné prodejny, které zboží nakoupí přímo v místě růstu, dopraví jej k nám a snaží se jej vyprodat ještě jako čerstvé.
Za takto letecky dovezené potraviny zaplatíme hodně peněz. Ale to srovnání je k nezaplacení. A nemohu tvrdit, že bychom je měli nakupovat na běžné bázi. I kdybychom na to měli peníze a čas, musíme si uvědomit, že s poptávkou by stoupla nabídka a nad oceány přibydou stovky, tisíce letadel, spalujících kerosin. To není moc udržitelné chování, že?
Jaké je tedy optimální řešení, když chceme sobě nebo svým dětem dopřát kvalitní a chuťově rozmanité ovoce a zeleninu, které mají ještě svou původní, nijak nezdeformovanou chuť a vitamíny? Odpovědí je sezónnost. Naučme se zpět řídit náš vnitřní biorytmus tím přírodním. Jezme jahody začátkem léta a švestky jeho koncem. Jezme ovoce a zeleninu v době, kdy má své přirozené zrání v našich podmínkách.
Za prvé, ušetříme. Protože potraviny, které se sem musí dovážet mimo jejich vlastní sezónu, musí zákonitě stát víc. V případě jahod jde i o více než sto korun na jednu vaničku. A reálně si stejně koupíte přezrálý sajrajt, který začne téměř okamžitě plísnit, pokud jej nesníte ještě v krámě. To je zkušenost ze života, protože moje dcerka miluje jahody. Tuto zkušenost jsem tedy nabyl přirozenou cestou, tedy praxí.
Nákupem ovoce a zeleniny v době jejich sezónnosti také výrazně podpoříme domácí produkci. A to je velmi důležité. Mám tím na mysli i produkci v rámci našeho makro regionu, který může zahrnovat i sousední státy. V tomto nejsem úplný lajk, který vaří z vody. Za života ve Skandinávii jsem vozil také potraviny v rámci makro regionů Švédska, Finska a Dánska. Je neuvěřitelné, jak dobře funguje a v širším pojetí lze i tak říci, že živíte domácí produkci. Dovoz brambor do Čech z Francie už tedy tolik nechápu.
Jako konzumní společnost jsme si zvykli na standard, že citrusy, banány a jiné exotické ovoce, je v našich obchodech dostupné po celý rok. Je to pohodlné, ale je to také správné? Z pohledu Ajurvédy je například důležitá ta lokálnost a sezónnost potravin, které jíme. Jde o energii. Zjednodušeně řečeno, dostávat do sebe energetické hodnoty něčeho, co sem přijelo ze zcela jiných podmínek, není zcela ideální. Naproti tomu konzumace potravin, které zde vyrostly a jejich konzumace je v souladu se sezónností, je energeticky přínosnější. Ale v zásadě jen cituji názor tohoto starého a dnes progresivního učení. Nejsem odborník na východní mystiku.
Další položkou je kvalita. Nedávno jsem koupil v jednom pražském supermarketu pomelo dovezené z Číny. V zásadě nic proti tomu. Nejsem zastánce podpory dovážení potravin z této země, ale například pro to pomelo je Čína přirozeným prostředím. Po odstranění slupky, která je u pomela často tlustá, zbylo z necelého kila pomela necelých tři sta gramů seschlé dužiny bez chuti. Ani džus by se z toho nevymačkal. Koupil jsem jich několik dalších, abych se ujistil, že jsem si náhodou nevybral nějaký chudší kousek. Ale ne. Ostatní na chlup stejné. A cena přesahující devadesát korun za kus. Při srovnání na internetu, jak má dužina čerstvého pomela uvnitř vlastně vypadat, mi spadla brada.
V této souvislosti jsem si vzpomněl na několik let starou koupi mražených kuřecích jater v českém supermarketu. Byla dovezená z Brazílie. Takže těch necelých čtyři sta gramů kuřecích jater někde běhalo na farmě v jižní Americe, přijelo hluboce zamražených lodí do Rotterdamu, tedy několik tisíc kilometrů. Následně játra doputovala do českého supermarketu, aby v nich za necelých třicet korun za jedno balení zákazník našel žluč? Udržitelnost a ekologie v praxi. Jen bych doplnil, že žluč v těchto játrech jsem sám našel a nejednalo se o supermarket, který je zmíněn v odkazu na článek. Bylo to také o několik let později a tato značka se dál v řetězcích prodává. Ale to jsem odbočil od tématu.
Takže, když své názory shrnu, koupě prémiových potravin je důležitá především proto, abychom postupně nezapomněli, jak vlastně opravdové ovoce a zelenina voní a chutná. Nemůžeme takto nakupovat na denní bázi. Ale můžeme se příště lépe rozhodnout, jestli v krámě skupovat dovezené potraviny za všelijakých podmínek, které na reálně zužitkovanou dužinu stojí možná podobně, jako ty prémiové. Anebo si holt počkat, rok si rozdělit do jeho sezónnosti a v každém období si dát prostě to, co je zrovna přirozené, čeho je dostatek a z čeho je si vybírat.
Nebuďme Česko - popelnice světa.
zdroje : článek je postavený výhradně na názorech a osobní zkušenosti
pomelo z Číny (09-2025)
