Článek
Je konec června a právě nastává letní slunovrat. Tři dny v roce, kdy se celé Švédsko doslova zastaví a slaví tento symbol střídání se životních cyklů. Končí astronomické jaro a vládu přejímá na krátkou, ale intenzivní dobu, léto.
Brzy se zavřou všechny továrny, banky a obchody. Midsommar je svátkem všeho lidu a v jeho očích je nejvýznamnější společenskou událostí v roce, která zastiňuje i oslavy příchodu nového roku. Je to právě tím letním obdobím, kdy zamrzlá švédská duše ožije a má chuť slavit a radovat se ze života. Spolu se Silvestrem sice přichází také velká změna. Ale je to vlastně jen posun čísla roku v kalendáři. Není podložena energií. A to oslavy Slunovratu jsou.
Koncem června se celé Švédsko začne přesýpat ze severu na jih a z jihu na sever, jako přesýpací hodiny.
Kempy obsazují karavany a pláže podél Baltu jsou beznadějně plné.
Svatební obřady ve Västeråsu ve stylu Las Vegas se střídají jeden za druhým. Toto „sluneční město“ je teď centrem zájmu všech svobodomyslných lidí v celé zemi. Ti se sem po celé léto sjíždějí ve starých amerických autech. Ta jsou pro Švédy jakýmsi symbolem svobody a nezávislosti. Staří seveřané vždy uctívali své bojové koně a těmi jsou dnes právě auta.
Něco z těch tradic tu stále zůstalo, jen se trochu přizpůsobily moderní době.
Masivní odliv seveřanů do Severní Ameriky v devatenáctém a začátkem dvacátého století spojil tyto dva národy kulturně dohromady. Ve státech je dodnes početná skupina obyvatel, jejíž předci takto ze severní Evropy emigrovali.
Kdo pronikne do švédské kultury, pochopí současně i tu americkou. Švédsko je malá Amerika. Obrovské prostory, americká auta, obrazy Elvise a Marilyn Monroe, visící v každé restauraci, pizza a hamburgery na každém kroku. A zcela odlišný způsob života lidí ve městech proti venkovu.
O svátcích lidé míří hromadně do přírody. Na jindy osamělých pobřežích jezer se nyní začínají objevovat stany a lidé užívající si letní svobody u vody. Midsommar je oslavou života samotného.
Toto jsou tři dny v roce, kdy nejste ve švédské přírodě nikdy sami. A ani nechcete. Je to období, kdy si lidé uvědomují svoji spojitost s přírodou a vrací se do její hřejivé náruče, vzdát díky a také divoce slavit.
Pokud vás blížící se Midsommar zastihne na cestách, připravte se, že prožijete neobyčejně magický večer. Slunce v tomto nejdelším dni bude zapadat velmi dlouho a stihne tak prozářit kraj do neskutečných barev a odstínů.
Udělejte tedy to, co já. Najděte si klidné místo u jezera, opečte si párek na ohni a dopřejte si zde strávit celou tuhle magickou noc. Jak se bude pomalu stmívat, uvidíte za kolem vás další spousty světýlek ohňů, odrážejících se na klidné hladině jezera.
Paprsky slunce, mizejícího za horizont, budou stékat po kmenech borovic a zbarví je do ruda. S mizejícím sluncem se lehce rozvlní skelná hladina jezera a slabé vlnky „červené“ vody začnou ošplouchávat kamenitou pláž. To potrvá, než se vycházející měsíc ujme své vlády a vše se opět uklidní. Nízko nad obzorem však pořád uvidíte slabou zář, která tam zůstane celou noc. Ta se během noci bude pomalu posunovat směrem k východu. Až slunce opět vystrčí první paprsky nad horizont a ty protnou svou silou kapičky rosy, stékající po stéblech trávy. K tomu je ale ještě dlouhá cesta.
Slunce zde na severu nikdy neklesne hluboko pod horizont. Na jihu Švédska se setmí jen na chvíli a nikdy nebývá velká tma. Je spíše jakési magické šero, kdy máte možnost vidět v lesích nejrůznější věci. Čím dál na sever se vydáme, tím větší zář nad horizontem bude vidět, až nakonec zahlédneme rudé slunce, krčící se uprostřed noci na horizontu. Na něm udělá jen takový lehký oblouk, ze kterého začne opět stoupat nahoru k nebi, nesoucí nový den.
Všude kolem jsou lidé. Nejsou vidět, ale ze všech protilehlých břehů jezera jsou slyšet hlasy, zpěv a hudba. To vám dodává pocit pohody z toho, že tu nejste úplně sami. Probouzející se komáři vás nenechají, abyste tu podívanou prospali.
Při jízdě na sever snadno zjistíte, že vidíte okolí v jiných barvách. Slunce zde umí okolí zbarvit do tak magických odstínů, že vám pobyt zde připadá jako v pohádkové zemi, kterou někdo namaloval na plátno obrazu. Snad je to dáno tím ostřejším zakulacením Země zde na severu. Vnímání prostoru se zde také rozšiřuje. I zvuky jsou intenzivnější než se zdají být jinde a doléhají k vám z velkých vzdáleností. Když kolem vás projede kamion se dřevem, slyšíte jeho valící se náboje kol ještě dlouho, daleko v dáli.
Fotografie pořízené ve večerním světle, zde dostávají tajemný nádech. Něco v nich z té magie zůstává. Takto si můžete vzít svůj kus Švédska sebou domů a vězte, že té nádhery tu neubude.
Tento posun ve vnímání ve vás vyvolá pocity neskutečna a naprosté bezmyšlenkovitosti. Jen tu jste a celé to vnímáte. Celou Evropu máte najednou pod sebou. Tady stojíte na střeše všeho. A ze střechy bývá vždy nejlepší výhled.
Často se tu přistihnu, jako bych poletoval nad krajem a vše viděl kompletní a jednotné, ačkoliv třeba jen stojím na břehu jezera, nebo jedu v kamionu.
Krátké švédské léto je až příliš dokonalým kontrastem k dlouhé zimě. Příroda se zde snaží všechno velmi rychle zvládnout. Nemá na to tolik času jako jinde. Proto je vše ostřejší, plnější a smyslnější.
Nejlépe tento sprint manifestují vůně. Jako je zde ostřejší světlo, i vůně jsou mnohem intenzivnější. Les je cítit svěžestí, houbami a mechem. Břehy jezer voní řasami a bažinami. Koupání v červené železité vodě vám zbarví tělo do ruda. Je to velmi příjemné a očistné, ačkoliv poprvé to člověka trochu vyděsí. Některá jezera barví hodně, některá zase vůbec. Záleží, co se nachází ve spodních vodách.
Midsommar je jakýmsi vrcholem jara, dokončení rozmnožovacích procesů v přírodě a přicházející léto je obdobím čerpání zdrojů. V lesích dozrávají borůvky, jezera se hemží raky, kteří umí koupání občas docela zpestřit. Je to vrchol hojnosti. Všude je spousta jídla. A příroda na rozdávání svých darů opravdu nešetří. Energie, jakou do všeho najednou dává, je fascinující.
Přichází také vrchol líhně komárů, kteří budou po zbytek léta terorizovat vše živé.
Nadcházející léto je také obdobím příprav na zimu, protože vše, co se v tomto období udělá, zima důkladně prověří. Teď je to ale příležitostí, aby se lidé setkali a oslavovali. Uctili vše, co zima odnesla a co nadcházející léto přináší.
Pro nás, kteří přírodu uctíváme, je to ale také obdobím, kdy je vhodné se na chvíli zastavit a jen ji vnímat kolem nás. Načerpat z ní životodárnou energii a trochu si užívat jízdu životem.
Od národů, žijících v extrémních podmínkách, se toho můžeme hodně naučit. Obrovské švédské farmy svědčí o nutnosti dřívějších obyvatel nashromáždit před zimou velké zásoby.
Přítomnost starých, krásných větrných mlýnů, hlavně na větrném jihu, svědčí o schopnosti přírodní zdroje rychle proměnit v surovinu. Nic nesymbolizuje jižní Švédsko lépe, než právě větrné mlýny a farmy.
Skåne je takovou pomyslnou branou k severu, která skýtá spousty opravdu kouzelných míst. Kdo sem v dávných dobách přišel, ocitl se takřka na konci světa. Dál na sever už byly jen lesy, jezera a divoká zvěř. Oslavy Slunovratu jsou proto v jižním Švédsku nejintenzivnější.
Protože, kdokoliv, kdo stojí před nějakou branou, prožívá pocit vzrušení z toho, co je za ní. Právě dnes je té energie nejvíce a do začátku zimy už ji nikdy více nebude. Je to přeci nejdelší den v roce a to tady na severu něco znamená!
