Článek
Vstávej ty líná kůže! Slyšíš, vstávej. Musíme si promluvit.
Co to… kdo mě to budí?
Něco ti povím. V této fázi jsi nejvnímavější. Škoda, že za pár minut se ujme vlády tvá mysl a náš dialog tímto skončí.
My spolu vedeme nějaký dialog?
No, pravda je, že většinou jde spíše o monolog. Kecám si pentli a ty neposloucháš.
Ty snad umíš číst mé myšlenky?
Ne tak docela. Já nečtu myšlenky. Já je znám, a to dokonce i ty, které si ještě neuvědomuješ.
Tohle je tedy zvláštní sen. S někým si povídám a vůbec nevím s kým. Vsadím se, že až se ráno probudím, nebudu si pamatovat nic.
To není moje vina. Za to může ten alkohol, který si včera večer vypil.
Měl jsem těžký den, a tak jsem si…
Dost! Já vím vše o tvém dni. Vím vše o tvém životě, a dokonce vše o tvých minulých životech. Těžko mě něčím překvapit.
Na to, že tě znám pár minut, mi jdeš pěkně na nervy.
Jistě, učím se přeci od mistra.
Pche.
Vraťme se k tomu podstatnému, proč jsi za mnou přišel.
Já jsem přišel za tebou?
Ano.
Vzbudím se uprostřed noci a slyším hlasy. Snad bych měl opravdu přestat pít.
Vidíš, sám jsi přešel k tématu našeho rozhovoru.
No to se podívejme.
Podíváme se.
Takhle otravnej hlas jsem ještě neslyšel. Ne, neříkej to prosím. Odpověď znám.
No vidíš, zde se řídíš svou intuicí. A dokonce ji dáváš humorný náboj. To je jako střela vystřelená do vesmíru. Na takové úrovni si konečně můžeme popovídat.
Budeme spolu hrát komedii?
V tvém případě jde spíš o tragikomedii. Vidíš, směješ se.
Také máš smysl pro humor.
Jistě, tato vlastnost je ti přirozená.
Mně?
Jistě. Ty a já nejsme od sebe odděleni. Řekněme, že spíše upřednostňuješ komunikaci se svou myslí, než semnou.
A proč to dělám?
Protože jsi se to tak naučil od svých rodičů. A ti se to naučili od svých a tak dále. Tomuto principu se říká ego. Mysl ale nezná vše. Tvoje podvědomí ano.
A proč tedy poslouchám svou mysl a ne tebe?
Teď posloucháš mě. Ale mysl ti klade otázky, které interpretuješ. To je ale zcela běžné. Mysl není sama o sobě intuitivní. Je to spíš databáze. Rodíš se jako intuitivní bytost, ale čím více se zakotvuješ v materiálním světě, tím více se vyvíjí tvá mysl. Dělá to tím, že si rozšiřuje databázi. A tak postupně nahrazuje tvé intuitivní schopnosti logikou, stejně jako to dnes dělá UI.
Proč nahrazujeme něco tak výjimečného nějakou myšlenkovou databází?
Protože chcete znovu objevovat již objevené. Vše, co v životě bylo, je a bude, už existuje. Vaše podvědomí vše zná. Ale vy chcete znovu objevovat a tvořit. Znovu se učit a rozvíjet skrze to, co v životě vytvoříte. A zde jsou možnosti nekonečné, takže se nikdy nepachtíte v kruhu.
Myslím, že spousta lidí by s tebou nesouhlasila.
Když „myslíš“, čerpáš z databáze. Ta se skládá z tvé i kolektivní zkušenosti. Ta není ale dokonalá a stále se rozvíjí. Na tom, jestli souhlasíš nebo ne, příliš nezáleží. Vraťme se k tomu podstatnému. Proč se ti nedaří přestat pít?
Chtěl jsem s tím seknout jednou pro vždy. Rozhodl jsem se ze dne na den. Ale vždy do toho vstoupí nějaká událost, kterou potřebuji „zapít“.
To se rodí tolik dětí?
Haha, začíná mě to s tebou bavit, ale pověz mi, když všechno víš, proč se mi nedaří přestat?
Páč jsi slaboch.
Děkuji, vím.
Dělám si legraci. Miluji tě, vždyť od sebe nejsme odděleni, pamatuješ?
Můžu ti říkat otravnej hlase?
Můžeš. Vraťme se do minulosti. Pamatuješ si na dobu, kdy jsi začal pít?
Jistě, to bylo na rozlučce se základní školou….
Zadrž prosím! Zeptám se jinak. Pamatuješ si na dobu, kdy jsi prvně ucítil, že ztrácíš nad pitím kontrolu?
Ano, včera večer. Měl jsem v práci těžký den. Pak to bylo těžké i doma. Malá nechtěla spát, budila se a já čučel do půlnoci do notebooku a pil jedno za druhým.
Dcerka teď spí vedle tebe docela klidně.
Ano, spinká. Jen mě vytlačila z postele, jako vždy. Proto jsem se probudil.
Dobře. A teď znovu a lépe. Kdy jsi ztratil kontrolu nad pitím? A neříkej včera večer, jinak tě bacím.
Vážně? Jak bys to udělal? Vždyť jsi jen můj mentální konstrukt.
Rozpor mezi myslí a intuicí vám působí ty největší životní potíže. Pravda, nerozdávám facky jako takové. Vy si pak nabijete tlamu sami, když se mnou neřídíte. Ale i to patří k lidské zkušenosti.
Dobře, to uznávám. Vím, jaké to je si „nabít tlamu“. Tvůj slovník je obdivuhodný.
Tak pokračuj.
Nestalo se to ze dne na den. Stres v práci, stres doma a několik těžkých životních situací. A najednou se přistihnu, že každý den vypiju večer čtyři nebo pět piv, abych se vyladil do pohody nebo alespoň do méně bolestivého stavu.
Takže říkáš, že se to nestalo najednou, ale postupně jsi se do tohoto stavu dostal?
Ano.
A ty bys chtěl ze dne na den přestat? Lidově řečeno, spálit za sebou všechny mosty?
Ano.
Ale moc ti to nejde. A pokaždé se vyburcuješ, vyvineš spoustu energie a jsi rozhodnutý to utnout.
Jistě.
Jdeš na to špatně.
No, všiml jsem si. Je to jako začarovaný kruh.
Jistě, vždy tě nějaká situace rozhodí a než slunce doputuje od východu k západu, máš mnoho důvodů se večer sundat.
Hmm.
Proč nepiješ i v práci, když se ti ten stres děje?
To nemůžu.
Takže jistou sebekontrolu přeci jen máš. Tvůj stav není chronický. Ujedeš většinou až když je po všem.
Lze to tak říct.
Přesto se ti nedaří přestat i když cítíš, že pití ti neprospívá.
Někdy ano, ale vím, že dlouhodobě to tak nemůžu praktikovat.
No, ale už to tak praktikuješ několik let.
Dobře, ty chytrej neviditelnej. Jak z toho?
Dal jsi si nějaký cíl?
Ano, do svých třicátých osmých narozenin chci přestat.
To je za tři měsíce.
Ten čas ale letí.
Poslyš, když se narodí dítě, dává si nějaké cíle?
To nevím.
A myslíš, že si najednou řekne, a teď budu prostě chodit a zítra se naučím abecedu?
To asi ne, dojde k tomu praxí.
Nejsi tak hloupý.
Jsi mistr komplimentu.
Jsem mistr všeho.
Jistě, promiň.
Cíle jsou fajn, dávají ti určitou perspektivu. Bez cíle by skupina inženýrů nepostavila Boeing 747. Ale zapomínáš na jednu zásadní věc.
Rád se děláš tajemným, že?
Jistě. Tajemno je má přirozenost. Jsem magická bytost.
Úplnej kouzelník. Takže jaká to zásadní věc mi uniká?
Kladeš důraz a vyčerpáváš svou energii na cíl, který je abstraktní a kdesi ve vzdálené budoucnosti. V tvém případě hodně vzdálené.
Grrr.
Jestli se chceš příště narodit jako tygr, rád ti vyhovím.
O tom si promluvíme až budu mrtvej. Tak sem s tím, co mám udělat jinak?
Tvůj cíl je ušlechtilý. Chceš udělat něco pro sebe, opravit nefunkční vzorce. Rozhodl jsi se dál žít v těle, které prosperuje a vzkvétá. To si opakuj. To nestojí energii. To je afirmace, která tě uklidní.
Ale zásadní je soustředit pozornost na přítomnost.
A zase ta přítomnost.
Ano, je základem vší existence. Třebaže je dnes trendy ji všude omílat.
Co máš přesně na mysli?
Tvou drobnou urážku přeskočím.
Promiň, síla zvyku. To ta mysl…
Vím. Mysl je jakási žába na prameni, a přesto naprosto nezbytná pro život. Nepouštějme se ale do nějaké ezoteriky.
To oceňuji. Přeci jen ještě napůl spím.
Ano, z pohledu mysli jsi ve fázi alfa, tedy velmi vnímavý ke svému podvědomí.
Unesli mě marťani.
Lze to tak brát. Tak poslouchej. Soustředit se na velké cíle v budoucnosti je vyčerpávající a nejméně efektivní způsob, jak něčeho dosáhnout. Možná že i tak něčeho dosáhneš, ale na ten vrchol se doplazíš vyčerpaný a nebudeš mít žádnou vnitřní radost. Na radost nezbude energie.
Hmm. Dává mi to smysl.
Už zase? Vážně potřebuješ věci chápat, abys byl přesvědčen o jejich významu?
Ne.
Kecáš, ale pokračujme. Vše v přírodě se děje nenásilně. Přinutit se k něčemu je gigantický energetický výdaj. Místo toho, aby sis stále opakoval, že chceš přestat pít a rozpočítával si piva na týden dopředu, jak to děláš, soustřeď se pouze a jenom na krok, který právě děláš. Vše, co v životě změníš, uděláš jen a pouze právě teď. Když si to uvědomíš, odpadne ti veškerý stres. Přítomnost k tobě přichází sama. Je to dar. Nemusíš ji složitě ladit a nahánět, jako to děláš s budoucností.
Hmm.
Převeď úvahu do praxe. Dnes až půjdeš do obchodu, si nekoupíš osm piv, ale jen čtyři. Jde o přítomnou vědomou volbu. Jediné, co musíš udělat, je uchovat tento stav vědomí až do odpoledne, kdy půjdeš do krámu. To stojí nějakou energii. Ale vůle ti pomůže. Ber to číslo jako fakt. A nemysli na to, že zítra to uděláš stejně. Vyvolej si tento stav vědomí vždy, když činíš přítomný krok a zcela vypuď z mysli budoucnost. Teď se děje život. Teď se točí kola. Teď rozhoduješ a tvoříš.
To je zajímavé.
Kázeň není o tom, že přemýšlíš, jak se budeš večer chovat. Je o tom, že v přítomnosti děláš taková rozhodnutí, která tě k tomu stavu vedou. A to je celý princip, který můžeš uplatnit na cokoliv v životě. Ani v práci není třeba se soustředit tolik na zítřek, ale činit vědomé kroky v ten jediný moment, kdy je můžeš nějak ovlivnit. A to je právě teď.
Motá se mi hlava. A ne, pitím to není.
Výtečně. To znamená, že má slova prorazila skořápku tvého ega, a i když si je ráno nebudeš doslova pamatovat, určité změny se v tobě odehrají. Sám na ně dohlédnu.
Velmi dobře, vždy jsem chtěl mít v sobě vnitřního policajta. To prostě nelze odmítnout.
Sarkasmus ti jde.
Však tobě také.
Jistě, ty i já, jedno jest. Nezapomínej na to.
Napadá mě pouze jedno slovo a to schizofrenie.
To pití by tě k ní mohlo jednou dovést.
Dobře, beru zpět. Cítím, že jsem se dozvěděl tajemství. Mám pocit vzrušení.
Tajemství bývají často naprosto prostá. Lidově řečeno, pod svícnem bývá tma.
Malá se probouzí. „Spinkej můj maličký, máš v očích hvězdičky. Dám ti je pod polštář, tak usínej, tak usínej…“
Do vlasů ty polštáři.
Uf, zase spinká. Poslouchej, to, co jsi mi řekl, není zcela marné. Jsi tu? Musel jsem uspat malou. Tak vylez a neschovávej se.
To je nějaké vychování? Přijít v půlce noci, probudit mě, nalejt mi hlavu vědomostmi a pak zmizet po anglicku.
Hawk.
Píše se to „howgh“.
