Článek
Můj článek není založený ani tak na faktech vyčtených z knih, protože o hypersenzitivitě jako takové jsem prakticky nic nečetl. Kniha, která toto téma lehce šťouchá a je velmi inspirativní, je zmíněna pod článkem. Těžím výhradně ze své vlastní zkušenosti a pohledu na život. Slovo „hypersenzitivita“ je pro mě tedy spíše ne zcela žádoucí škatulkou, která nyní označuje něco, s čím se potýkám celý život. Asi tak stejně jako slovo „bůh“, které je zcela ohraničeným a pevně daným pojmem, ale přesto má pro miliony lidí miliony významů a zkušeností.
Ale i tak začnu nějakými fakty a definicemi hypersenzitivity, než se ji pokusím vyjádřit svou vlastní optikou. Přeci jen, něco o ní přečtené mám, třebaže ty knihy se jí přímo netýkaly. Hypersenzitiv je člověk, který vše v životě vnímá ostřeji a intenzivněji. Události se ho více dotýkají a pokud se přímo jeho týkají, mají schopnost jím zamávat i ho zcela zničit. Proto je naprosto nutné umět svou hypersenzitivitu ovládat, nebo se to alespoň učit. Často se spekuluje, zda je hypersenzitivita pro život darem, nebo prokletím. To ale nelze takto jednoznačně rozlišit. Někdo vyhraje miliony a zničí mu to život. Někdo vyhraje miliony a zlepší se mu život. Nic samo o sobě tedy není špatné nebo dobré. Záleží jak danou věc či událost použijeme. A s hypersenzitivitou to není jiné. Buď ji transformujeme, nebo nás ničí či zničí.
Čím jako hypersenzitiv disponuji, je naprosto dokonalá synchronická paměť. Ale nenechte se zmást, co mám večer koupit v krámě zapomenu do pěti minut. A pokud si na nákupní seznam vzpomenu, vyžaduje to velké soustředění a s tím má hypersenzitiv často problém, protože své okolí a všechny jeho vjemy vnímá příliš silně a ruší jej. Ta dokonalá paměť se váže k pocitům a emocím. A proto si vybavuji věci z minulosti s naprostou přesností. Do paměti byly totiž uloženy se silnou emocí. Samozřejmě si tak vzpomínám i na přesné kulisy snů, když mi bylo třeba osm let. Projektuji je v mysli do současnosti jako film, jako kdyby vše bylo na nějakém, tehdy ještě spíše VHS záznamu. Páska se ale nikdy neohraje. A takto z mysli vytahuji všechny události, které doprovázel nějaký emoční náboj. A často jsou to věci, které si lidé z mého okolí vůbec nepamatují. A já je mám stále před očima, jako by se právě děly. Je to dobré?
No, moc není. Hypersenzitiv má tak tendenci často padat zpět do minulosti a trápit se věcmi, které už se staly, nelze je změnit a možná si je pamatuje už jen on. Pro ostatní už často pozbyly významu. Pro hypersenzitiva je okolní prostředí rušivé. Ruší ho hlasy, konverzace druhých, často nevědomě vnímá energie lidí, míst a situací. Umí je v mysli tak zhmotnit a tím je přečíst. Nicméně, pokud vám hypersenzitivní člověk počítá výplatu a vedle něj vedou dva kolegové rozhovor, je dost pravděpodobné, že vám na účet přistane trochu jiná částka. Pro takového člověka je plné soustředění se naprostou nutností k zvládnutí každodenních povinností. Dosáhne jich, ale stojí ho to mnohem více úsilí než někoho méně citlivého. A tím pádem ztrácí energii mnohem rychleji.
Vyšší citlivost je pro člověka velmi nebezpečná ve vztahu k událostem ve světě. Číst o nehodách, katastrofách nebo nemocích, znamená okamžitě vytvořit sice pomyslnou, ale přesto individuální zkušenost. Takový člověk se dovede vžít do situací jiných lidí tak reálně, že reálněji svou situaci nevnímá ani onen člověk, kterému se děje. Potěš koště, jestli je hypersenzitivní člověk současně psychologem, tudíž svým vlastním pacientem.
Moment, co se ale stane, když si hypersenzitivní člověk svou odlišnost plně uvědomí? To je alfa a omega celého článku. Častěji se spíše děje, že člověk si sice svou vyšší citlivost uvědomí, ale za pomoci systému ji nažene do nějaké ohrádky a případně medikací utlumí. Ono je někdy třeba ji utlumit, zejména když se pak rozjede na plnou rychlost a způsobí například panické ataky. A to je to, co vám pak zničí život, ne ta hypersenzitivita samotná, protože s tou lze pracovat.
V čem může být hypersenzitivita tedy skutečným darem místo pekla na Zemi?
Vzpomínáte si na mé dřívější srovnání s výhrou v loterii? Buď vám život obohatí, nebo vás zničí. Kdo tedy kroutí tou pákou pomyslné kolejové výhybky? No, nikdo jiný to za nás neudělá, ať už citliví jsme, nebo nejsme. Takže hypersenzitivita má sílu stát se opravdovým darem, pokud ji ovládneme ve svůj prospěch. Zde moje moudra pomalu končí, protože toto je něco, co se stále učím. A tak vám mohu pouze popsat cestu, na které se nacházím a která je stejně pro každého jiná, protože každý kráčíme po vlastní cestě životem.
Pokud hypersenzitiva vše kolem ruší, což je pravda, je třeba říci, že stejně tak má moc se na vše kolem s neuvěřitelnou ostrostí naladit. Navnímat přírodu, hudbu a tanec energií. A umí to také vše propojit. Hypersenzitivita je jako hudební nástroj, který umí zahrát od těch nejhlubších tónů ty nejvyšší. Ten rozsah jí ale určujeme my tím, jak se na ni učíme hrát. Práce se hypersenzitivitou je doslova umění. Je to zkoumání vlastní hloubky, její objevování a následné uplatnění v životě. Ale nemohu popřít, že učení se občas bolí. Odnáší to partnerské vztahy, práce a tak dále. Pokud chce hypersenzitiv svou citlivost kontrolovat, musí v sobě najít odvahu jít svou vlastní cestou. Svět mu neustále kontruje. A protože je to hypersenzitiv, přirozeně hledá odpovědi na otázky, které lidský systém na Zemi zodpovědět neumí. Jemu ale neustále běží hlavou a často způsobují pocit nesmyslnosti či nereálnosti. O pochybnostech o vlastní roli v systému ani nemluvě.
Uvědomuji si, že v posledních větách už mluvím dost abstraktně. Je to tím, že sám jsem na začátku té cesty a také tím, že sám teprve pomalu zjišťuji, jak s hypersenzitivitou pracovat a kde ji uplatnit. A jak ji transformovat v něco užitečného místo něčeho, co ničí. Každá síla má potenciál tvořit i ničit. V tom tkví ona svoboda lidské duše, která jí byla dána. Historie lidských dějin, těch známých, mluví sama za sebe. Vyvíjí se ale nejen technologie. Lidé se vyvíjí spolu s ní. Stávají se vědomějšími bytostmi a dost to bolí. Ona transformace lidského vědomí na vyšší úroveň není ezoterický blábol. Je to něco, co se skutečně děje. Jen ne tak, jak by si to lidská mysl představovala nebo přála. S přáním nemá co dělat. Spíše s nutností. Průvodním jevem jsou menšiny, které si uvědomují svou odlišnou sexualitu. Ale opět se na to jde špatně, respektive zajetým vzorcem. Místo důrazu na zvědomnění se lidé opět škatulkují do definic, pojmů a třídní boj probíhá hlavně na požadavku uznání jejich existence. Ale oni prostě jen jsou.
Proč však geniální lidé byli často odlišní? Teď to prosím nechápejte tak, že bych se k nim sám nějak řadil. Pravdou ale je, že geniální umělci jsou zároveň často lidé, kteří jsou v něčem jiní. Příklad? Freddie Mercury. A skladatelé písní jsou a byli často lidé, kteří nemusí nutně patřit do sexuální menšiny. Jsou to například právě hypersensitivové.
Někteří lidé četli mé dřívější články ze života ve Švédsku, kde jsem, mimo jiné, jezdil s kamionem. Málokoho napadlo, že jsem je psal defacto jako vzpomínky z minulosti. V době, kdy jsem je psal, jsem se ale dokázal na tu dobu zpětně naladit takovým způsobem, že výsledek vypadal, jako bych je psal právě z kabiny kamionu i snad za jízdy. Ve skutečnosti mezi zážitky a psaním textu uběhlo téměř pět let. Více prostoru tak dostaly dojmy a vnitřní prožitky. A v tom to bylo jiné, než když píši o současných událostech. Tehdy mě to skutečně bavilo. Nicméně jsem si musel přiznat, že už to neumím. Přišly životní starosti, a jako hypersenzitiva v učení, mě příliš zahltily. Ve Švédsku se toho stalo mnohem víc, ale já už přes půl roku pozoruji, že cesta zpět je zatím zavřená a už s naladit nedokážu. Mně osobně teď učení se práce s citlivostí přesunula více do současné reality, kde je jí opravdu třeba.
Závěrem bych rád řekl, že energie, které hypersenzitiv vnímá, jsou samy o sobě neutrální, jako všechny energie. Tekoucí voda v řece, která se nahromadila a vylila z břehů, také nechce nikomu vědomě přestěhovat dům. Není ničím jiným než energií, která teče. A proto hypersenzitiva okolní svět a dění tolik ruší a rozrušuje. Jeho přijímač má velmi jemné ladění. Ale zato unikátní rozsah. A tím je cenný.
Člověk, který chce pracovat se svou energií, nemusí nutně věřit v ezoterické výklady reality ani v ty duchovní. Možná, že si pouze řekl, že už má toho utrpení prostě dost a náhle se mu otevřely dveře, o kterých nejen nevěděl, že jsou zavřené, ale nikdy nevnímal, že vlastně existují. Doteď tam byla zeď.
Inspirováno také knihou Jana Menděla „Uprdelismus“.
další zdroje a vysvětlení pojmu „hypersenzitivita“ :
https://www.terapie.cz/blog/vysoce-citlivi-lide-vnimaji-svet-i-lidi-kolem-sebe-intenzivneji
https://institut-pro-vysokou-citlivost.cz/ptate-se/rozdil-vysoka-citlivost-hzypersenzitivita-precitlivelost/
