Truckerem ve Švédsku. Něco málo o nákladech

Obchod mezi Švédskem a Dánskem má stovky let dlouhou tradici. Pro Švédy je Dánsko takovou „potravinovou bankou“. Dováží z něj mléčné výrobky, maso, uzeniny, ryby a sýry. Naprostá většina potravinového zboží ve švédských obchodech je z Dánska.

Švédsko zase na oplátku dováží do Dánska produkty typické pro zdejší prostředí. Toaletní papír, Ikeu, palety, recyklovatelné obaly, cider a vodku. Absolutku jsem vezl jednou a nechtěl bych si to zopakovat. Kamion s vodkou je nápadný jako moucha na bílé zdi. S nadsázkou by se dalo říct, že jediné, co mi chybělo, byla po zuby ozbrojená eskorta. Nařízení parkovat pouze na hlídaných parkovištích, a ještě zadkem návěsu k nějaké překážce, aby nešly otevřít zadní vrata.

Často ale vozím prázdné flašky ze Švédska do pivovarů v Dánsku. Tyto náklady mám rád, protože pivovary odměňují řidiče, kteří jsou ochotni svůj náklad vyložit sami, jejich skvělým nektarem. Českému pivu se to, pravda, nevyrovná. I tak s radostí přijímám tyto dary, protože člověk si přijde najednou více vážený. Nedostanu jen razítko do „camráku“, ale usměvavá slečna nebo fousatý dánský skladník mi přinesou náruč plnou nejrůznějšího piva, které vaří. Už to, že si dávají práci s jeho pestrým výběrem, mě hřeje u srdce.

Složit a naložit návěs je někdy fyzicky i technicky velmi náročné. Ale vykládka přepravek s prázdnými flaškami v pivovaru, které budou opět zase plněny, je balzám pro duši. Dostanu paleťák, se kterým vyvezu vysoké palety z návěsu, přes rampu až do prostoru, kde je pohyblivý pás. Elektrickým zdvihem ližin paletu zvednu do úrovně pásu a nasadím ji na něj. Automaticky se rozjede a cinkající paleta s lahvemi mizí za oponou někde v dezinfekčním a mycím centru. Zde se lahve vysypou z přepravek na pás a laserem se oddělují ty, které nesou nějaké poškození. Zbytek zdravých lahví jede do plnicího procesu. Sledovat to je krásné.

Ve Švédsku, kousek od Götene, zavážím občas mražené zboží z Dánska. To místo mi zvedá tlak samo o sobě. Dostanu zde elektrický paleťák a vozím jednu paletu po druhé až do samého jádra skladu, kde je mínus dvacet pět stupňů. Třicet tři palet z návěsu, kde je mínus osmnáct stupňů, přes nakládací rampu, kde je plus deset, až do mrazícího skladu. A takto po jedné se všemi třiatřiceti. Přitom venku je plus dvacet čtyři. Po takové vykládce nevím, jestli si dát kafe nebo panáka. Organismus je naprosto zničený. Avšak říká se, že taková „kryosauna“ je pro zdraví prospěšná. Pravda je, že rýmu během roku moc nemívám.

Když jsem ve Švédsku pracoval ještě na servisu, který měl i vlastní kamionovou dopravu, občas jsem vezl soupravu do Helsingborgu na nakládku. Pro mě to byl vynikající způsob, jak se naučit s pětadvacetimetrovými soupravami couvat na rampu. S každou mojí návštěvou se snižoval počet dlouhých minut, kdy jsem se tu obludnost snažil dostat na rampu.

Tam se přednakládalo zboží, kde asistoval i Daniel, majitel servisu i dopravy. Někdy jsem se dostal i do skladu a pomáhal nakládat palety. Většinou šlo o zeleninu a zboží, které nepotřebovalo chlazení. Zde jsem poprvé přišel do styku s elektrickým paleťákem. Je to vlastně normální ližinový paleťák, jen se netahá. Vzadu je rampa, kde stojí jeho řidič. Řídí se joystickem ve tvaru řídítek, jako motorka. Plyn se přidává páčkou, která je na řídítku přimontovaná. Brzdu ta věc nemá, což bylo to první, co jsem zjistil. Brzdí se pohonem vzad, jako ve staré video hře s auty.

Chtěl jsem zajet pod paletu, ale nedal jsem si zcela dolů ližiny. Výsledek byl, že jsem jednou z ližin probodl krabici na paletě naloženou. Mrkev v ní jen poskočila. Kolem jel místní šéf skladníků na jiné ďábelské mašině. Vrhl na mě vražedný pohled. Při první příležitosti jsem zastavil u Daniela, který už s jistou praxí nakládal druhý přívěs na rampě. „Co se mu stalo?“, zeptal jsem se. Daniel se jen pousmál a řekl, „Myslím, že je naštvaný, že jsi zabil jednu zeleninu“. A tiše se hihňající odjel zpět nakládat své palety. Za to nemůžu, mručel jsem si pod fous. Někdo mi měl ukázat, jak se ta věc vůbec ovládá.

Ale takhle se tu dělá všechno. Předpisy jsou jen ve velkých firmách. V těch, jako je ta naše, se výhradně improvizuje. Neplavec se prostě hodí do vody. A musím říct, že tak se člověk skutečně mnoho naučí.

Krásné začátky, vzpomínám si, když zrovna nakládám zpátečku do Švédska. Vlastně je to až do Norska, ale s víkendovým mezipřistáním na naší švédské farmě. Jsem v dánském městě Ringe. Pivovar jsem zdárně složil a nakládám džus ve výrobně jménem Rynkeby. To je nádherná práce. Lze sem přijet téměř kdykoliv. Náklad pod mojí referencí stojí vyskládaný ve své lajně v obrovské hale. Na jejím konci je lednička, kde si mohou řidiči vzít několik krabic džusu. Je výtečný. I ve Švédsku si ho kupuji. Takovou práci mám nejraději. Zacouvám si na rampu, kde potřebuji, naložím připravené palety, vyprázdním krabici džusu a jedu pryč. Každých třicet kilometrů pak stavím na čůrání. Kromě několika kamionů, které také zrovna nakládají, zde nepotkám ani nohu. Oražené papíry jsou připravené na poslední paletě. Tomu se říká logistika.

Kdybych tak jen býval tušil, jaký průšvih s tímto „bezelstným“ nákladem do Norska bude…