Článek
Jako ohrožený druh mají řidiči kamionu spoustu přirozených nepřátel. Klasický nepřítel řidiče je hmyz všeho druhu, policisté, celníci, zloději nafty, šéf, dispečer, ceny paliva a protivní skladníci. Třídní nepřátelé číhají doslova na každém kroku, ale se všemi se lze nějak vypořádat po dobrém nebo po zlém.
Je však jeden „tvor“, kterého nelze ani zničit ani se mu vyhnout. Jakmile stojí u čerpací stanice, je vymalováno, hotovo, konec. Na toaletu nebo k automatu na kávu se bez boje nedostanete.
Řeč není o ničem jiném než o zájezdových autobusech. Tato zákeřná hranatá věc má v povaze zablokovat vždy ten jediný průjezdný pruh u pumpy a jeho padesát výsadkových jednotek ihned obsadí veškerá strategická místa čerpací stanice. Nepotřebují ani plán, toto se děje spontánně.
Disponuje navíc bludnými střelami v podobě rozespalých pasažérů, kteří bloudí mezi regály se zbožím s nepřítomným výrazem ve tvářích a když jim neuhnete z cesty, klidně to do vás napasují. Jejich naváděcí zařízení je lehce zmatené, protože ceny prodávaného zboží se náhle změnily z eura na švédské koruny.
Pojízdná útočná jednotka čili autobus nikdy nevystřílí plný zásobník najednou. Každá střela se trousí jedna za druhou, motá se pod kola a hledá vstup do oázy občerstvení a tělesné úlevy v podobě odčerpání všech tekutin. Toaleta se po takovém hromadném tažení stává nepoužitelnou. A její kapitulaci symbolizuje trvale svítící červené světýlko nad vchodem.
Některé bludné projektily se navíc na místo dopadu, tedy na toaletu, vrací. Zásah neproběhne pouze jednou, ale třeba i dvakrát nebo třikrát. Jedná se o bezkonkurenční zbraň hromadného močení.
Čas od času se podaří do nepřátelské jízdní jednotky infiltrovat a napíchnout se na jejich většinou nezabezpečenou wifi. Tři stažené audio knihy, to je až příliš nízká cena, kterou autobus platí za hodinovou obchodní blokádu čerpací stanice.
Ať je den nebo noc, turisté jedí párků moc. Obsluha by vám ráda udělala vaši potřebnou kávu s cukrem a mlékem, leč jest lapena jako rukojmí těchto nenasytných všežravých kobylek. Plány na záchranu rukojmí jsou předem odsouzeny k nezdaru. Jste na to v oslabení jedna ku padesáti, neboť ostatní řidiči již dávno zdrhli čůrat za keříček.
Bohužel, malá potřeba není to hlavní, co vás na tuto frontu přivedlo, a tak nezbývá nic jiného než s největším sebezapřením a vyburcováním svých verbálních schopností požádat německé turisty v letech, aby vás před sebe pustili na toaletu. „Nein, es ist unseres.“ Je neskutečné, jak rozvědka nepřítele funguje a předem ví, co jste tam měli v plánu dělat.
Situace se vyvíjí beznadějně a zvolna spěje k porážce. Však jako zkušený gepard, co se drží v ústraní stáda a trpělivě číhá na nejslabší článek, i vy pozorujete dlouhou frontu vedoucí k toaletě s vědomím, že váš čas se krátí. Váš obličej mění pomalu barvy, rudá střídá bílou. Ale kdepak, nejde o bojové maskování.
Trpělivost však růže přináší. Malý klučina váhá, jestli chce kakat nebo párek. Přišla vaše chvíle. Teď nebo nikdy. Dav náhle ztichne, čas se zastaví. Tři hbité skoky a chňapete po klice právě uvolněné toalety, dříve než se fronta vzpamatuje. Zámek za vámi cvakne a už dosedáte na mísu a dopřáváte úlevě. Vítězství je vaše.
Však nepřítel byl předvídavý a pomstil se předem. Spotřeboval všechen toaletní papír.
