Abraham Lincoln: Pouliční rváč, který dovedl Sever k vítězství v občanské válce a zrušil otroctví

Životní příběh Abrahama Lincolna patří k jednomu z největších mýtů americké historie, ale paradoxně je ve skutečnosti ještě poutavější než legenda, která se kolem něj vytvořila. Většina lidí si ho vybaví jako muže v cylindru, zachránce Unie a velkého osvoboditele, jehož tvář je vytesaná do Mount Rushmore. Jen málokdo si však dnes připomene toho vytáhlého, šlachovitého mladíka s obrovskýma rukama, který se v prašných ulicích osady New Salem pral s místními rváči, vyprávěl drsné vtipy v zapadlých krčmách a zápasil s depresemi.

Abraham Lincoln přišel na svět 12. února 1809 v jednopokojovém srubu na farmě Sinking Spring v Kentucky. Jeho otec Thomas byl chudý tesař a farmář, zatímco matka Nancy vyrůstala v podobně chudých poměrech. Rodina žila na samém okraji tehdejší americké civilizace, kde přežití znamenalo každodenní těžkou práci. Když bylo Abrahamovi sedm let, Lincolnovi se přestěhovali do Indiany, kde museli začínat úplně od nuly. Mladík dostal do ruky sekyru a ta se od té chvíle stala jeho hlavním pracovním nástrojem i prostředkem přežití. Štípání dřeva, kácení lesa a budování ohrad tvořily podstatu jeho každodenního života. Právě z tohoto období pochází jeho pověst štípače klád, která mu o mnoho let později pomohla i v prezidentské kampani.

Tragédie zasáhla Lincolnovu rodinu velmi brzy. Na podzim roku 1818 se v osadě začala šířit takzvaná mléčná nemoc, způsobená pitím mléka od krav, které se pásly na jedovatém sadci vrásčitém. Nancy Lincolnová onemocněla a po několika dnech v bolestech i zemřela. Devítiletý syn tehdy pomáhal otci stlouct rakev pro vlastní matku. Tato ztráta v něm zanechala hlubokou stopu a posílila jeho celoživotní sklon k melancholii. Thomas Lincoln se naštěstí brzy oženil se Sarah Bush Johnstonovou, která do pochmurného srubu nepřinesla jen trochu pořádku, ale také několik knih. Ačkoliv Abraham strávil ve škole dohromady sotva pár měsíců, stal se vášnivým čtenářem. Po nocích ležel u ohniště a při slabém světle plamenů hltal Bibli i životopis George Washingtona. Jeho otec pro tuto zálibu neměl pochopení a často ho káral za to, že místo práce si neustále čte.

Když dosáhl dospělosti, měřil úctyhodných 193 centimetrů. Byl vyzáblý, ale mimořádně šlachovitý a silný. V roce 1831 dostal příležitost, která výrazně rozšířila jeho obzory. Byl najat, aby na plochém člunu dopravil náklad zboží po řece Mississippi až do New Orleans. Právě tam, na hlučných a rušných trzích hlubokého Jihu se poprvé setkal s hrůzami otroctví v jejich nejtvrdší podobě. Viděl lidi spoutané řetězy, rodiny násilně rozdělované na dražbách i kruté zacházení s černošskými otroky. Tento zážitek v něm probudil hluboký morální odpor vůči otroctví, i když mělo uplynout ještě mnoho let než proti tomu veřejně vystoupí.

Po návratu se usadil v malé, rychle rostoucí osadě New Salem v Illinois. Živil se tam jako prodavač v koloniálu, poštmistr i zeměměřič. Právě zde si začal budovat svou pověst, která jej později proslavila. Místní parta rváčů ho vyzvala na souboj. Jejich vůdce Jack Armstrong byl přesvědčený, že toho vytáhlého podivína snadno zesměšní. Lincoln však výzvu přijal a v drsném zápase beze zbraní a bez jasných pravidel, kterému přihlížela téměř celá vesnice, Armstronga nejen přemohl, ale dokonce dokázal zvednout do vzduchu a prudce jej poslat k zemi. Namísto nepřátelství si tím získal respekt celé skupiny a Armstrong se stal jeho věrným přítelem na celý život.

Lincoln pochopil, že pokud se chce vymanit z chudoby a vyhnout se celoživotní tvrdé dřině, musí vsadit na svůj rozum. Rozhodl se stát právníkem, na řádné studium však neměl peníze, a tak si půjčoval staré právnické učebnice a začal se vzdělávat sám. Z New Salemu do Springfieldu často chodil pěšky celé kilometry jen proto, aby si mohl vypůjčit další svazky zákonů, které pak po nocích studoval a memoroval. V roce 1836 úspěšně složil advokátní zkoušky a o rok později se přestěhoval do Springfieldu, kde začal získávat nové zkušenosti z praxe. Brzy si získal pověst právníka, který objíždí zapadlé venkovské soudy a dokáže obstát i v těch nejprostších podmínkách.

Jeho vystupování bylo neobvyklé a mělo daleko k tehdejším ideálům. Nosil příliš krátké kalhoty, obnošený kabát a vysoký klobouk, do něhož si ukládal důležité listiny. Před porotou ale uměl doslova čarovat. Nemluvil žádným složitým právnickým jazykem, ale způsobem, kterému rozuměli obyčejní lidé. Opíral se o logiku, drsný humor a výstižná přirovnání z farmářského života. Zároveň měl pověst naprosto poctivého člověka. Vedle právnické kariéry si postupně budoval i tu politickou. Vstoupil do strany Whigů, která prosazovala hospodářský rozvoj, výstavbu silnic a železnic i podporu průmyslu. Lincoln byl čtyřikrát zvolen do zákonodárného sboru státu Illinois. Právě v tomto období poznal Mary Toddovou a ta byla ztělesněním všeho, čím on sám nebyl, pocházela z bohaté a vlivné otrokářské rodiny z Kentucky. Byla menší postavy, vzdělaná a plynně hovořila francouzsky a živě se zajímala o vysokou politiku.

Jejich vztah byl bouřlivý a plný zvratů. Lincoln byl neustále sužovaný pochybnostmi a záchvaty těžké deprese, jejich zasnoubení dokonce jednou zrušil, což přispělo k jeho hlubokému psychickému zhroucení během zimy roku 1841. Nakonec se však v listopadu 1842 vzali. Jejich manželství v sobě neslo jak hlubokou lásku, tak i bolestné tragédie a časté vzájemné neporozumění. Ze čtyř synů, které spolu měli se dospělosti dožil pouze jediný. Smrt jejich dětí postupně podlomila už tak křehké duševní zdraví manželského páru.

V roce 1846 ale Lincoln dosáhl významného úspěchu v kariéře, když byl zvolen do federální Sněmovny reprezentantů ve Washingtonu. Jeho působení v této funkci ovšem nebylo příliš úspěšné ani šťastné. Ostře vystoupil proti americko-mexické válce, kterou považoval za nespravedlivý a útočný konflikt. Tím si ale znepřátelil řadu voličů, kteří byli nadšeni z vojenského vítězství a rozšiřování amerického vlivu. Po dvou letech se proto s pocitem politického nezdaru vrátil do Springfieldu ke své právnické praxi. Zdálo se, že jeho veřejná kariéra je u konce.

Věnoval se soudním sporům, vydělával solidní peníze a žil jako uznávaný advokát. Jenže osud Spojených států se mezitím začal nebezpečně přibližovat krizi a události jej brzy přinutily znovu vstoupit do politiky. Podnětem, který znovu probudil jeho politický talent se stal zákon o Kansasu a Nebrasce, jehož autorem byl Lincolnův dávný soupeř, senátor Stephen A. Douglas. Tento zákon umožnil obyvatelům nových západních teritorií, aby si sami hlasováním rozhodli, zda na jejich území bude otroctví povoleno nebo zakázáno. Tím padla dlouholetá dohoda, která dosud bránila šíření otroctví na sever. A Lincoln z toho byl otřesen.

Uvědomoval si, že pokud se otroctví rozšíří i do nových oblastí, může se stát trvalou změnou a možná i celonárodním trendem. Vystoupil proto z politického ústraní, přidal se k nově vznikající Republikánské straně a zahájil zápas, který zásadně změnil americké dějiny. V roce 1858 vyzval Douglase v boji o senátorské křeslo. Následovala série slavných debat, které s napětím sledovala celá Amerika. Senátorské volby sice prohrál, protože tehdy senátory ještě nevolili přímo občané, ale státní zákonodárné sbory, ale jeho ostré argumenty z něj téměř přes noc udělaly celonárodně známou tvář Republikánské strany.

Republikánský sjezd v Chicagu roku 1860 hledal kandidáta, který by dokázal spojit různé proudy uvnitř strany. Zkušení politici z Východu působili příliš radikálně a nesli si s sebou řadu nepřátel. Lincoln, vystupující jako selfmademan z drsného západu a umírněný odpůrce šíření otroctví a mimořádně schopný řečník se stal nečekaným favoritem a nakonec získal stranickou nominaci. V samotných prezidentských volbách mu navíc výrazně pomohlo rozštěpení Demokratické strany na severní a jižní křídlo. Díky tomu, přestože v deseti jižanských státech nezískal ani jediný hlas a na mnoha tamních volebních lístcích se jeho jméno vůbec neobjevilo, ovládl průmyslový Sever a stal se vítězem voleb. Tím se stal šestnáctým prezidentem Spojených států.

Reakce Jihu na zvolení jejich politického soupeře přišla okamžitě a s plnou razancí. Ještě než v březnu 1861 stačil složit prezidentskou přísahu, odtrhlo se sedm jižanských států v čele s Jižní Karolínou a vytvořilo Konfederaci. Zvolily si vlastního prezidenta Jeffersona Davise a začaly obsazovat federální pevnosti i zbrojnice. Lincolnův příjezd do Washingtonu proběhl potají a v noci, protože detektivové odhalili plán na jeho atentát při průjezdu Baltimorem.

Když pak konečně vystoupil na schody nedostavěného Kapitolu a pronesl inaugurační řeč, snažil se ještě situaci uklidnit. Ujistil veřejnost, že nebude zasahovat do otroctví tam, kde už existuje, zároveň ale jasně prohlásil, že Unie je nedělitelná a odtržení jednotlivých států je protiústavní. Jih však o smír nestál. V dubnu 1861 zahájilo konfederační dělostřelectvo palbu na federální pevnost Fort Sumter a Lincoln musel okamžitě vyhlásit blokádu jižních přístavů a povolal desetitisíce dobrovolníků k potlačení povstání. Tím začala nejkrvavější kapitola amerických dějin.

Lincoln, jehož vojenské zkušenosti se omezovaly jen na několik týdnů pochodu divočinou se náhle octil v roli vrchního velitele uprostřed obrovského válečného konfliktu. Na Severu i na Jihu tehdy převládala naivní představa, že válku rozhodne jediná velká bitva a vojáci se do Vánoc vrátí domů. První významný střet u Bull Runu v létě 1861 však ukázal jinou skutečnost. Nezkušení a špatně vedení vojáci Unie byli rozdrceni a v naprostém chaosu ustupovali zpět k Washingtonu a Lincoln tehdy pochopil, že nepůjde o krátký konflikt, ale o dlouhý a nesmírně krvavý boj.

Zatímco Konfederace měla od počátku schopné velitele, především legendárního Roberta E. Leeho, situace v druhém táboře byla opačná. Lincoln se zoufale potýkal se slabostí vlastních generálů. Největší zklamání pro něj představoval generál George B. McClellan. Vynikal organizačním talentem, ale zároveň trpěl chorobnou neschopností vybudovat sílu a skutečně vojáky nasadit do boje. Pokaždé si našel nějakou záminku a neustále tvrdil, že protivník má výraznou převahu a potřebuje další posily.

Lincoln byl jeho nečinností čím dál zoufalejší. Trávil dlouhé hodiny v telegrafní místnosti a hltal zprávy z fronty. Rozčarování z vojenských neúspěchů přišlo brzy a navíc se propojilo s hlubokou osobní tragédií. V únoru 1862 v Bílém domě onemocněl tyfovou horečkou jeho milovaný syn Willie. Zatímco Lincoln musel v reprezentačních sálech pořádat oficiální setkání se státníky, tak mu pomalu umíral jeho nezletilý syn. Willieho smrt ho téměř zlomila. Propadl do tak hlubokého smutku, že se někteří státníci začali obávat, zda bude schopen dál vykonávat prezidentský úřad. Ale později pochopil, že osud národa musí nést dál.

Tlak radikálního křídla Republikánské strany i abolicionistů neustále sílil. Žádali, aby Lincoln proměnil válku v otevřenou křížovou výpravu proti otroctví. Prezident však postupoval opatrně. Dobře věděl, že na straně Unie stále stojí čtyři hraniční otrokářské státy. A kdyby přistoupil k okamžitému zrušení otroctví, hrozilo, že se tyto státy připojí ke Konfederaci a Unie se zhroutí. Jeho hlavním cílem proto zůstávala především záchrana státu.

Postupem času ale dospěl k přesvědčení, že osvobození otroků je i vojenskou nezbytností. Hospodářství Jihu i zásobování konfederační armády totiž ve velké míře stálo na otrocké práci. Lincoln si proto připravil na prohlášení o osvobození, ale ministr zahraničí mu doporučil, aby s jeho vydáním vyčkal na výraznější vojenský úspěch. Taková chvíle přišla v září 1862 u Antietamu. Šlo o nejkrvavější jednodenní bitvu v amerických dějinách. Na polích poblíž marylandského městečka Sharpsburg zůstalo po dvanácti hodinách bojů ležet přes 20 tisíc mrtvých a raněných. Přestože nešlo o jednoznačné vítězství, tak armáda Unie zde dokázala zastavit Leeho vpád na Sever.

Pět dní po bitvě vydal Lincoln předběžné prohlášení o osvobození. Oznámil v něm, že od 1. ledna 1863 budou navždy svobodní všichni otroci v těch státech a oblastech, které budou k tomuto datu stále ve vzpouře proti Spojeným státům. Byl to mimořádně promyšlený vojensko-politický tah. Ačkoli dokument ve skutečnosti technicky neosvobodil veškeré otroky, tak zásadně proměnil smysl celé války. Už nešlo jen o potlačení povstání, ale také o zničení otroctví a nové potvrzení ideje svobody. Zároveň tím Lincoln prakticky znemožnil evropským mocnostem, zejména Británii a Francii, aby vojensky podpořily Konfederaci, protože by tím otevřeně stály na straně zachování otroctví. A jako bonus, se armáda Unie otevřela černošským vojákům, kteří mohli výrazně přispět k rozhodnutí konfliktu.

Léto roku 1863 přineslo zásadní zlom. Na začátku července se obě armády střetly v třídenním masakru u pensylvánského městečka Gettysburg. Generál Lee se tam pokusil o svou druhou a zároveň osudovou invazi na Sever. Po mohutné dělostřelecké přípravě a sebevražedném Pickettově útoku byla konfederační armáda těžce zdecimována a donucena ustoupit. Téměř ve stejném okamžiku, dosáhl na západní frontě generál Ulysses S. Grant dalšího rozhodujícího úspěchu, když po dlouhém obléhání dobyl strategicky důležité město Vicksburg na řece Mississippi. Tím Konfederaci fakticky rozpůlil.

Lincoln zároveň tím konečně našel velitele, kterému mohl plně důvěřovat. Do čela všech ozbrojených sil Unie postavil generála Granta. Ten moc dobře rozuměl moderní válce, chápal, že Sever disponuje téměř nevyčerpatelnými lidskými i průmyslovými zdroji, zatímco Jih postupně krvácí a slábne. Jeho cílem už nebylo jen obsazovat města, ale především soustavně ničit Leeho armádu a to bez ohledu na vysoké vlastní ztráty. Následovala série mimořádně krvavých bitev, v nichž Grant přicházel o desítky tisíc mužů. Na Severu to vyvolávalo šok, ale Lincoln za ním pevně stál, protože věřil v úspěch.

Jenže roku 1864 se blížily prezidentské volby a Sever byl válkou už hluboce vyčerpaný. Demokraté nominovali bývalého vrchního velitele McClellana, který sliboval okamžité přerušení bojů a zahájení mírových jednání s Jihem, což by ve výsledku znamenalo zachování otroctví. Sám Lincoln byl v létě 1864 pevně přesvědčen, že volby prohraje. Dokonce si sepsal tajné memorandum, v němž zavazoval svou vládu, aby i v období mezi volbami a nástupem nového prezidenta vyvinula maximální úsilí k dotažení války.

Obrat přišel na začátku září, kdy generál William T. Sherman dobyl Atlantu a poté zahájil svůj ničivý pochod k moři, během něhož pálil vše, co mu stálo v cestě. Tento obrovský vojenský úspěch pozvedl morálku Severu a Lincoln byl nakonec znovuzvolen s drtivou převahou. Tím získal silný mandát dovést válku k vítěznému konci a definitivně zničit otroctví. Během zimy pak využil veškerou svou politickou sílu k prosazení 13. dodatku Ústavy, který navždy zakázal otroctví na celém území Spojených států.

Na začátku dubna 1865 Konfederace definitivně zkolabovala. Generál Lee kapituloval před Grantem u Appomattoxu. Lincoln byl již zestárlý a vyčerpaný a s tváří vyhublou téměř na kost, osobně navštívil dobyté hlavní město Jihu, Richmond. Když procházel jeho zpustošenými ulicemi, obklopily ho stovky nově osvobozených černochů. Padali před ním na kolena a oslavovali ho. Byly to dny obrovské úlevy, noční můra, která si vyžádala životy statisíců Američanů byla konečně u konce.

V pátek, 14. dubna 1865 se prezident rozhodl oslavit konec války návštěvou představení ve Fordově divadle ve Washingtonu. Osobní strážce, který měl hlídat vstup do prezidentské lóže, během představení ale odešel na skleničku. Krátce po desáté hodině večer se tam tiše vplížil John Wilkes Booth, který byl slavný herec a fanatický přívrženec Konfederace. Přistoupil zezadu k prezidentovi, namířil svůj revolver na zadní část hlavy prezidenta a vystřelil.

Kulka prorazila lebku a uvízla těsně za pravým okem. Prezident se okamžitě zhroutil, zatímco Mary propukla v hysterický křik. Booth následně nožem zranil majora Rathbonea, který se jej pokusil zastavit, poté seskočil na jeviště, při pádu si pochroumal nohu, zvedl zakrvácený nůž a vykřikl heslo státu Virginie: „Tak vždy tyranům!“ Lincoln byl v bezvědomí a s těžce krvácející ránou v hlavě přenesen pryč a nejlepší lékaři ve městě se ho snažili udržet při životě a zastavit otok mozku, marně.

Abraham Lincoln zemřel 15. dubna 1865 ve věku 56 let.

Zdroje:

https://en.wikipedia.org/wiki/Abraham_Lincoln

https://www.britannica.com/story/was-abraham-lincoln-a-wrestler

https://www.theatlantic.com/magazine/archive/2005/10/lincolns-great-depression/304247/

https://www.dejepis.com/ucebnice/americka-obcanska-valka-sever-proti-jihu/

https://www.gutenberg.org/files/40977/40977-h/40977-h.htm

https://radiozurnal.rozhlas.cz/uplynulo-160-let-od-atentatu-na-abrahama-lincolna-proc-mu-tehdy-nikdo-nedokazal-9460654