Alexandr I.: Srbský král, který byl i s manželkou rozsekán šavlemi a vyhozen z okna

Když se mluví o nejdramatičtějších královských osudech, tak jméno Alexandra Obrenoviće bývá často opomíjeno, neprávem. Protože jeho život patří k nejbrutálnějším kapitolám moderních evropských dějin. Srbský král, jenž usedl na trůn jako dospívající chlapec v neklidných časech na Balkáně. Srbské knížectví a později království bylo od 19. století rozděleno mezi dvě soupeřící dynastie. Tento dynastický konflikt formoval politiku země po celé století a vytvářel atmosféru neustálého napětí. Obrenovićové byli tradičně orientováni spíše na Rakousko-Uhersko, zatímco jejich rivalové hledali oporu naopak v Rusku.

Alexandr Obrenović se narodil 14. srpna 1876 v Bělehradě jako jediný syn krále Milana I. a královny Natalie. Jeho dětství však mělo daleko od toho, aby bylo idylické. Rodiče spolu žili ve velmi konfliktním manželství, plném hádek, veřejných skandálů a politických sporů. Alexandr vyrůstal mezi dvěma silnými osobnostmi, které se navzájem nenáviděly. V osmi letech se stal svědkem politické krize, která vedla k abdikaci jeho otce. Milan I. se roku 1889 vzdal trůnu a nezletilý Alexandr se stal králem. Protože ještě nebyl zletilý, tak vládu převzala regentská rada. Malý král byl vychováván v přísném režimu, obklopen vojenskou disciplínou a politickými kalkuly.

Alexandr však nechtěl být jen pasivním panovníkem. Už v šestnácti letech provedl palácový převrat proti vlastní regentské radě. V roce 1893 nechal regenty zatknout a prohlásil se plnoletým králem. Tento krok byl přijat s překvapením, ale i s určitou úlevou. Srbové doufali, že mladý král přinese stabilitu. Ve skutečnosti se však vláda nového vladaře vyznačovala častým kolísáním mezi liberálními a autoritářskými tendencemi. Jednou se opíral o ústavu, jindy ji rušil. Politické strany střídavě získávaly a ztrácely jeho přízeň. Král se snažil především udržet kontrolu, ale jeho rozhodnutí často působila chaoticky.

Zlomovým okamžikem Alexandrových dějin se stal jeho sňatek. Král se zamiloval do dvorní dámy své matky Drágy Mašínové. Drága byla o dvanáct let starší, navíc to byla vdova, která pocházela z relativně nízkého šlechtického prostředí. Pro srbskou elitu to byla nepřijatelná volba. Svatba na přelomu století vyvolala obrovský skandál. Politici i církevní představitelé krále varovali. Alexandr však odmítl ustoupit. A tak proběhla svatba a nová královna se rychle stala nenáviděnou a nechtěnou postavou, která byla obviňována z manipulace, intrik a snah dostat na trůn vlastního bratra.

Jednou z největších kuriozit Alexandrovy vlády byly neustálé fámy o těhotenství královny Drágy. Několikrát se oficiálně oznámilo, že královna čeká dědice. Nikdy se to však nepotvrdilo. Lékaři později tvrdili, že Drága byla neplodná. Tyto lži a zmatky dále podkopávaly autoritu královského páru. V armádě rostla nespokojenost, obzvlášť když se začalo mluvit o možnosti, že by následníkem trůnu byl jmenován jeden z královnin bratrů. To již bylo příliš. Skupina důstojníků inspirovaných nacionalismem a odporem k dynastii Obrenovićů začala plánovat radikální řešení. Král o hrozbě věděl, ale pevně věřil ve věrnost armády a odmítl návrhy na odjezd ze země. A to se mu stalo osudným.

V noci z 10. na 11. června roku 1903 vtrhli spiklenci do královského paláce v Bělehradě. Důstojníci byli ozbrojeni šavlemi a revolvery. Královský pár se pokusil ukrýt. Dlouho se schovávali v tajné místnosti. Když byli nakonec objeveni, tak následovala brutální a nemilosrdná poprava. Oba byli zastřeleni, pobodáni a doslova rozsekáni šavlemi. Jejich těla byla poté vyhozena z oken paláce do zahrady. Míra násilí byla tak extrémní, že všichni byli otřeseni. Těla byla zohavena natolik, že bylo obtížné je identifikovat. Velká Británie a Nizozemsko dokonce přerušily diplomatické styky se Srbskem. Převrat byl vnímán jako akt barbarství, které vrhalo temný stín na celou zemi.

Smrtí krále definitivně vymřela dynastie Obrenovićů po meči. Na trůn byl dosazen Petr I. z rivalské dynastie, čímž se uzavřela jedna kapitola srbských dějin a otevřela druhá. Nový král byl přijat s nadějí, ale i s vědomím, že skutečnou moc drží v zemi armáda. Ukázalo se, že panovník není nedotknutelný, a že armáda může rozhodovat o osudu státu. Paradoxem je, že účastníci převratu byli později považováni za hrdiny a několik z nich stálo i u zrodu tajné organizace Černá ruka, která se stala důležitým aktérem atentátu v Sarajevu roku 1914, kde Gavrilo Princip zabil následníka trůnu Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželku Žofii, čímž otevřel cestu k první světové válce.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Alexandr_I._Obrenovi%C4%87

https://en.wikipedia.org/wiki/Draga_Ma%C5%A1in

https://www.unofficialroyalty.com/assassination-of-alexander-i-king-of-serbia-and-his-wife-queen-draga/

https://warfarehistorynetwork.com/article/the-assassination-of-king-alexander/