Článek
Na první pohled to byl hubený a nevýrazný chlapec. Syn rolníka z bosenské vesnice Obljaj. Nikdo by neřekl, že právě on svým činem odstartuje největší konflikt, jaký svět do té doby zažil. Gavrilo Princip se narodil 25. července 1894 a vyrůstal v bídě. Jeho dětství bylo poznamenáno nedostatkem, těžkou prací a neustálým vědomím, že Bosna a Hercegovina je pod rakousko-uherskou nadvládou. Evropa na přelomu 19. a 20. století byla síť mocenských bloků a spojenectví. Balkán byl v té době místem, kde se křížily zájmy velmocí, ať už se jednalo o Osmanskou říši, Rakousko-Uhersko nebo carské Rusko.
Situace na Balkáně před počátkem první světové války
Atentát na následníka trůnu
Srbsko se vidělo jako ochránce jižních Slovanů a právě bosenské Srby chtělo připojit do svého království. Princip a jeho vrstevníci vyrůstali v atmosféře odporu proti okupantům z Vídně. Gavrilo se dostal na gymnázium v Sarajevu a později do Bělehradu. Tam se zapojil do studentských nacionalistických kroužků. Fascinoval ho ideál Velkého Srbska a sjednocení všech Slovanů pod jednou vlajkou. Brzy se dostal k různým tajným společnostem, zejména se jednalo o nechvalně známou Černou ruku. Ta měla kontakty na armádu i politiku a nebála se používat násilí.
Rakousko-uherský následník trůnu František Ferdinand d’Este nebyl v monarchii příliš oblíbený. Přesto se rozhodl 28. června 1914 navštívit Sarajevo, symbolicky právě v den výročí bitvy na Kosově poli, kdy Srbové prohráli proti Turkům a stali se tak jejich vazaly. Pro bosenské Srby to byl den národní paměti a pro atentátníky ideální chvíle k útoku. Princip nebyl sám. Členy byl také například Nedeljko Cabrinović a Trifko Grabež. V den atentátu stáli rozestavěni na trase arcivévodovy kolony. První pokusy selhaly, Cabrinović hodil bombu, ale ta nezasáhla cíl. František Ferdinand s manželkou Žofií útok přežili a pokračovali. Zdálo se, že spiklenci neuspějí.
Z prava Gavrilo Princip, Nedeljko Čabrinović a Trifko Grabež
Pak přišla chvíle, která vstoupila do dějin. Po neúspěšném útoku kolona aut změnila trasu. Řidič jednoho z vozů špatně odbočil a zastavil přímo před kavárnou, kde stál právě Gavrilo Princip. Mladík, který byl do té chvíle zoufalý z nezdaru najednou spatřil arcivévodu na dosah ruky. Vytáhl pistoli a vystřelil. Jedna rána zasáhla Žofii, druhá Františka Ferdinanda, oba byli smrtelně raněni.
Dohra a proces s atentátníky
Smrt nastala během několika minut. Arcivévoda měl poslední slova k manželce, kdy ji říkal, ať neumírá a zůstane zde pro jejich děti, brzy nato ztratil vědomí a zemřel. Střelec byl okamžitě zatčen. V Sarajevu vypukl chaos, ale nikdo netušil, že právě tyto výstřely roztočily kolo světových dějin. Rakousko-Uhersko chtělo exemplární trest. Principovi bylo však v době činu pouhých 19 let a zákon zakazoval trest smrti pro mladistvé. Byl odsouzen na 20 let vězení, tedy nejvyšší možný trest, jenž mohl získat. Jeho komplicové dostali podobně tvrdé rozsudky, které se lišily dle věku provinilců. Princip byl poslán do pevnosti Terezín.
Podmínky ve vězení byly kruté. Princip byl nemocný, trpěl tuberkulózou a podvýživou. Ztratil ruku po amputaci kvůli infekci. V roce 1918, pouhé měsíce před koncem války zemřel ve věku 23 let. Nikdy neviděl na vlastní oči jaké hrůzy jeho čin odstartoval. Zákopy, miliony mrtvých a rozpad říší. V Srbsku a mezi některými Slovany byl dlouho vnímán jako hrdina a bojovník za svobodu. V Rakousku a obecně v západní Evropě je považován za teroristu, který zabil dědice trůnu a uvrhl svět do války. Pravda leží někde uprostřed, byl to mladý idealista, ale zároveň člověk, který neváhal vzít životy i nevinných lidí.
Gavrilo Princip střílí po Františku Ferdinandovi a jeho družce Žofii
První světová válka byla nevyhnutelná
Po druhé světové válce se jugoslávská propaganda snažila z Principa udělat národního hrdinu. V Sarajevu vzniklo muzeum na chodníku otisku jeho hrdinských stop. Po rozpadu Jugoslávie se však jeho obraz znovu proměnil. V Bosně jej mnozí považují za viníka utrpení. V Srbsku je dodnes částí společnosti vnímán s respektem. Atentát v Sarajevu nebyl jedinou příčinou války. Spíše poskytl záminku Rakousku-Uhersku zaútočit na Srbsko. Síť spojenectví pak spustila dominový efekt. Německo podpořilo Vídeň, Rusko chránilo Srbsko, Francie se postavila za Rusko a Británie reagovala na porušení neutrality Belgie. Svět klouzl do konfliktu, který by nejspíše přišel i bez atentátu.
Opět tedy vyvstává otázka co by bylo kdyby, ale na tu se v historii nehraje. Kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby řidič nezastavil právě před Principem. Dějiny znají mnoho „kdyby“, ale atentát v Sarajevu se stal skutečností. Principův čin změnil mapu Evropy. Rakousko-Uhersko i Osmanská říše se rozpadly, vzniklo Československo a Jugoslávie a Spojené státy se staly světovou mocností. I když se jednalo jen o záminku zahájit válku, tak realita je jasná. Na začátku stál devatenáctiletý kluk, který věřil, že jeho oběť přinese svobodu, namísto toho však zasel smrt a utrpení milionů. Jeho vlastní život skončil promrhaný v žaláři, kde skončil v bídě a zapomnění, v době jeho smrti žil v krutých podmínkách. V době své smrti vážil pouhých 40 kilogramů.
Zdroje:
https://www.britannica.com/biography/Gavrilo-Princip
https://en.wikipedia.org/wiki/Gavrilo_Princip
https://spartacus-educational.com/FWWprincip.htm
https://www.vhu.cz/en/jak-nam-zabili-ferdinanda-aneb-anatomie-sarajevskeho-atentatu/
