Článek
Když se Anna Boleynová v květnu 1536 vrátila do londýnského Toweru, dostala stejné komnaty, v nichž se o tři roky dříve připravovala na korunovaci. Tentokrát však nepřijela jako žena, kterou chtěl král zahrnout přepychem, ale jako vězeňkyně obviněná z nevěry a incestu. Jindřich VIII., který kvůli sňatku s ní obrátil Anglii vzhůru nohama, ji nyní posílal na smrt. Ještě před Annou přitom do jeho života vstoupila její sestra Marie, která se na počátku dvacátých let 16. století stala královou milenkou. Anna zpočátku mohla vypadat jako další žena, jíž panovník věnuje svou pozornost, dokud se neohlédne po jiné. Jenže tentokrát se námluvy protáhly na několik let a skončily svatbou, korunovací a narozením budoucí Alžběty I.
Boleynovi rozhodně nebyli rodinou, která by u královského dvora hledala cestu z chudoby. Annin pradědeček Geoffrey zbohatl jako obchodník a stal se londýnským starostou, její otec Thomas se oženil s Alžbětou Howardovou, dcerou vévody z Norfolku. Rodinné sídlo Hever v Kentu tak poskytovalo zázemí lidem, kteří měli peníze, urozené příbuzné i dostatek příležitostí dostat své děti do blízkosti mocných.
Anna ovšem nezůstala dlouho jen dívkou z anglického venkovského sídla, protože už roku 1513 odjela ke dvoru Markéty Rakouské v Mechelenu. Následovala léta strávená ve Francii, odkud se vrátila do Anglie v roce 1522 a stala se dvorní dámou Kateřiny Aragonské. Zkušenost ze zahraničních dvorů jí dala něco, co se nedalo získat pouhým bohatstvím rodiny, totiž jistotu v prostředí, kde o přízni a postavení rozhodovalo také vystupování, vzdělání a schopnost zaujmout.
Sestra už královu přízeň poznala
Zatímco se Anna vracela z Francie, Marie už poznávala, co znamená být předmětem panovníkova zájmu. Její poměr s Jindřichem spadá do první poloviny dvacátých let. Pro Annin příběh je důležité především to, že Jindřich nezačal usilovat o dívku z neznámé rodiny, ale o sestru své někdejší milenky. U dvora, kde se milostné vztahy prolínaly s rodinnými ambicemi, taková minulost sotva mohla zůstat bez povšimnutí.
Kolem roku 1526 se už králův zájem soustředil na Annu, která však roli milenky nepřijala. Jindřich byl zvyklý, že se jeho přáním vychází vstříc, tentokrát ale musel čekat a přesvědčovat. Anna měla vlastní obdivovatele a důvod vážit, co jí králova náklonnost může přinést i vzít, protože jeho manželkou stále byla Kateřina Aragonská a místo po jeho boku nebylo volné.
O tom, jak vytrvale se ji Jindřich snažil získat, vypovídají jeho milostné dopisy, z nichž sedm poslal roku 1528 na Hever. Panovník, jehož pozdější manželky často poznaly především jako nebezpečného a podezíravého muže, se v době námluv dokázal projevovat s horlivostí zamilovaného nápadníka. Zatímco jeho vyznání přežila staletí, Anniny odpovědi se nedochovaly.
Má nejdražší, píši Ti, abys věděla, jak veliká samota na mne od Tvého odjezdu doléhá, neboť Tě ujišťuji, že se mi těch několik dní od našeho posledního rozloučení zdá delších než jindy celé dva týdny. Myslím, že za to může Tvá něha a vroucnost mé lásky, jinak bych byl nevěřil, že mi tak krátké odloučení může způsobit tolik trápení. Nyní však, když se k Tobě blížím, jako by polovina mého soužení pominula, a velikou útěchou je mi také to, že má kniha přináší pádné argumenty v můj prospěch. Dnes jsem nad ní strávil více než čtyři hodiny, a protože mě trochu rozbolela hlava, bude tentokrát můj dopis kratší. Toužím být v náručí své milované, zvláště když nastane večer, a doufám, že již brzy budu moci líbat Tvá půvabná ňadra. Psáno rukou toho, jenž byl, je a ze své vlastní vůle navždy bude Tvůj, H. R.
Král chtěl novou ženu a především syna
Do námluv od počátku zasahovala otázka, která Jindřicha zaměstnávala stále naléhavěji. Z manželství s Kateřinou Aragonskou měl jediného potomka, který přežil dětství, princeznu Marii, zatímco vytoužený legitimní syn nepřicházel. Král proto v Anně mohl vidět nejen přitažlivou partnerku, ale také příslib nového začátku a mužského dědice. K tomu ovšem potřeboval dosáhnout prohlášení dosavadního manželství za neplatné, což se ukázalo jako mnohem obtížnější úkol než získat přízeň další dvorní dámy.
Čekání se táhlo několik let a soukromá záležitost královského páru postupně přerostla v politický a náboženský konflikt. Jindřich se nakonec s Annou oženil v lednu 1533, zatímco jeho svazek s Kateřinou prohlásil arcibiskup Thomas Cranmer za neplatný až v květnu. Následoval rozchod s papežskou autoritou a roku 1534 se král stal nejvyšší hlavou anglické církve. Touha po nové manželce a následníkovi tak pomohla proměnit zemi způsobem, který daleko přesahoval život jediné rodiny.
Na přelomu května a června 1533 se zdálo, že Anna dosáhla všeho, oč mohla usilovat. Korunovační oslavy trvaly čtyři dny a nová královna během nich plula po Temži z Greenwiche do Toweru, odkud poté vyjela slavnostním průvodem přes Londýn do Westminsteru. Dne 1. června jí arcibiskup Cranmer vložil na hlavu korunu ve Westminsterském opatství. Žádná z dalších čtyř Jindřichových manželek už podobnou korunovaci nezažila. Královna byla těhotná a v září přišla chvíle, na kterou Jindřich tolik čekal, jenže místo chlapce se narodila dcera. Alžběta přišla na svět 7. září 1533 v Greenwichi a zklamání u dvora bylo znatelné, protože očekávání mužského dědice bylo obrovské. Podle Historic Royal Palaces se dokonce na poslední chvíli opravovaly předem připravené listy oznamující narození dítěte, aby se ze slova princ stala princezna. Budoucí slavná panovnice tak svůj život začala jako dítě, jehož pohlaví otce nepotěšilo.
Anna se v nové roli nespokojila pouze s nádhernými šaty a místem při slavnostech, ale podporovala náboženské změny a pohybovala se mezi lidmi, kteří utvářeli královu politiku. Patřil k nim také Thomas Cromwell, schopný a stále vlivnější služebník koruny, jenž pomáhal prosadit konec Jindřichova prvního manželství. Spojenectví však nevydrželo a Anna se s Cromwellem rozešla mimo jiné v názoru na využití majetku rušených klášterů, z něhož chtěla podporovat také dobročinné účely. Zároveň nenaplňovala očekávání, na němž její postavení do značné míry stálo, protože po Alžbětě žádné další dítě nedonosila.

Budoucí královna Anglie Alžběta I.
Poslední potrat prodělala v lednu 1536 a Jindřichova pozornost už se obracela k Janě Seymourové, jedné z Anniných dvorních dam. Pro královnu v tom muselo být cosi zlověstně povědomého, vždyť i ona kdysi přišla ke dvoru jako žena ve službách jeho předchozí manželky. Nyní se ocitala v situaci, kdy se panovník znovu rozhlížel po jiné a vedle něj získávali prostor její nepřátelé.
Od zatčení k rozsudku uplynuly necelé dva týdny
2. května 1536 byla Anna náhle zatčena a převezena do Toweru, kde se krátce předtím připravovala na vrchol svého života. Obvinění byla zdrcující, měla podvádět krále s několika muži, dopustit se incestu s vlastním bratrem Georgem a podílet se na přípravě panovníkovy smrti. Cromwell proti ní připravil obžalobu, podle níž měla mít pět údajných milenců a Jindřich její ujišťování o nevině nevyslyšel. Ještě nedávno korunovaná královna nyní čelila obvinění ze zrady.
Obžaloba měla ukázat Annu jako nebezpečnou ženu, která si vybírala milence z králových důvěrných služebníků a společně s nimi chystala jeho záhubu. Jindřich měl v tomto líčení vystupovat jako podvedený manžel a ohrožený vládce. Anna byla odsouzena a ráno 19. května 1536 vystoupila na popraviště. Jindřich jí povolil smrt mečem v rukou zkušeného francouzského kata namísto popravy sekerou, což mělo snížit nebezpečí zdlouhavého a zpackaného usmrcení. Žena, o niž se kdysi tak vytrvale ucházel, zemřela jediným úderem a byla pohřbena v tamní kapli svatého Petra v okovech. Jindřich se s Janou Seymourovou oženil už jedenáct dní po Annině popravě.
Po matčině pádu byla Alžběta prohlášena za nemanželskou a vyřazena z nástupnictví, do něhož se později znovu vrátila, aniž se tím změnilo její právní postavení dítěte narozeného mimo platné manželství. Cesta k trůnu pro ni rozhodně nebyla přímočará a během vlády starší sestry Marie poznala i nebezpečí uvěznění a podezření ze zrady. Přesto se v listopadu 1558 stala anglickou královnou a vládla až do roku 1603.
Zdroje:
https://www.theanneboleynfiles.com/resources/anne-boleyn-words/henry-viiis-love-letters-to-anne-boleyn/love-letter-14/
https://www.britannica.com/biography/Anne-Boleyn
https://www.denik.cz/svet/anna-boleynova-druha-zena-anglickeho-krale-jindricha-viii-arcibiskup-canterbury/
https://g.cz/dil-ii-poprava-anny-boleyn-kralovna-byla-obvinena-z-cizolozstvi-incestu-a-spiknuti-proti-krali-jindrichovi-viii/





