Článek
Mladý jeruzalémský král, který se už v útlém věku dozvěděl děsivou diagnózu, malomocenství. A to nebyla ani zdaleka ta největší zkouška, které musel čelit, protože za branami města na něj čekala větší výzva, legendární muslimský vojevůdce Saladin.
Chlapec, který necítil bolest
Balduin se narodil roku 1161 jako syn jeruzalémského prince a nesl jméno vhodné jeruzalémských králů, přeci jen jeho děd byl Balduin III. Už v dětství si vychovatelé všimli něčeho zvláštního, Balduin necítil bolest. Když ho ostatní kluci při hře štípli nebo uhodili, nereagoval. Nešlo o tvrdost, ale o příznaky lepry.
Diagnóza, která tehdy znamenala pomalý a bolestivý konec. Většinou v izolaci. Jenže Balduin se rozhodl, že nebude čekat na smrt. V šestnácti letech po smrti svého otce se stal králem křesťanského Jeruzaléma. V té době to byl stát obklopený nepřáteli, plný vnitřních bojů o moc a neustále rostoucího napětí mezi křesťany a muslimy.
Král v brnění
Přestože nemoc postupovala, Balduin se nevzdal. Bojoval nejen na politickém poli, ale i přímo v bitvách. Nejslavnější z nich? Bitva u Montgisardu roku 1177. Balduinovi bylo teprve 16 let, měl ochrnuté části těla, ale přesto vedl své vojsko proti mnohonásobně silnější armádě Saladina.
V roce 1177 měl Saladin pocit, že je ideální chvíle udeřit na křižácké království. Jeruzalémská armáda byla rozptýlená, a část vojska odešla s templáři na sever. Saladin shromáždil zhruba 25 000 mužů a vpadl do křižáckého území. Cílem byl symbolický i strategický Jeruzalém. Balduin měl k dispozici jen malou sílu. Přesto se rozhodl jednat. Spojil se s templáři, zorganizoval rychlý přesun a překvapivě zaútočil. Balduin přivedl vojsko k útoku ve chvíli, kdy byla Saladinova armáda unavená a zaskočená – nečekala silný odpor, natož přímý útok.
Křižáci využili moment překvapení a s vervou zaútočili. Král Balduin, navzdory své nemoci, vedl útok v čele a přítomnost šestnáctiletého panovníka v boji byla natolik symbolicky silná, že dodala jeho vojsku mimořádnou morálku. Saladinova armáda byla rozdrcena. Mnoho jeho mužů padlo, zásoby byly zničeny a sám Saladin jen tak tak unikl. Ztratil obrovské množství prestiže a zároveň získal nový respekt k mladému králi Jeruzaléma.
Vládnout nemocný je těžší než bojovat
Balduinova nemoc ho ale postupně oslabovala. Přesto zůstával politicky aktivní, vyvažoval mocenské kliky na dvoře, snažil se udržet mír. Nebyl to jen fanatický obránce svaté víry, ale i pragmatik, který věděl, že trvalý mír s muslimy je možná lepší než nekonečná válka.
Balduin se nikdy neoženil, protože mu to nemoc nedovolila. A věděl, že jeho čas je omezený. Sám si proto zvolil nástupce: svého synovce Balduina V. Ale po jeho smrti se situace v království rychle zhoršila. Balduin IV. zemřel v roce 1185, ve věku pouhých 24 let. O tři roky později, bez jeho vedení, padl Jeruzalém do rukou Saladina. Dá se říct, že se svým odchodem zlomil osud celého křižáckého království. Kdyby žil déle? Možná by Saladin nikdy nedobyl město. Možná by bylo více míru, nebo aspoň méně krveprolití. Ale to je historie a ta nehraje na „kdyby“.
