Článek
Benedict Arnold se narodil v první polovině 18. století v Connecticutu do rodiny, která sice měla jméno, ale ztrácela majetek. Jeho otec byl kdysi vážený obchodník, který však prohrával svůj osobní souboj s alkoholovou závislostí. Mladý Benedict se tak od útlého věku musel o sebe starat prakticky sám. Když v roce 1775 vypukla Americká revoluce, tak Arnold neváhal. Byl jedním z prvních, kdo pochopil, že k vítězství nestačí jen nadšení, ale je potřeba i silná armáda a dělostřelectvo. S velkým zápalem zorganizoval expedici na dobytí britské pevnosti Ticonderoga, která ovšem odhalila první trhlinu v jeho loajalitě.
Tisk zobrazující dobytí pevnosti Ticonderoga od Ethana Allena v květnu 1775
Hannibal Ameriky
Ačkoliv to byl Arnoldův plán a jeho vojenské schopnosti vedly k úspěchu, tak smetanu za úspěch obdrželi jiní. Pevnost sice byla dobyta, ale jeho ego utrpělo první šrám. Místo povýšení se dočkal politických intrik. Přesto na revoluci nezanevřel, naopak. Jeho následný pochod divočinou do Québecu v zimě roku 1775 je dodnes považován za jeden z nejodvážnějších vojenských počinů v historii srovnatelný s Hannibalovým přechodem Alp. Muži jedli kůru stromů, vařili si vlastní boty a umírali hladem. Útok na samotný Québec sice nevyšel a Arnold byl postřelen do nohy, ale jeho pověst neohroženého válečníka byla zpečetěna.
George Washington jej miloval. Viděl v něm to, co sám postrádal, tedy agresivního polního velitele, který dokáže improvizovat. Washington mu důvěřoval jako málokomu. Vrcholem jeho kariéry byla bitva u Saratogy v roce 1777, jednalo se o klíčovou bitvu války, protože pokud by Američané prohráli, revoluce by skončila. Arnoldovi, který se neustále hádal se svým generálem Horatiem Gatesem bylo zakázáno vyjet na bojiště, tento rozkaz nebyl uposlechnut. Nasedl na koně a v amoku vjel přímo do nepřátelské palby. Sjednotil rozpadající se americké linie a vedl drtivý útok, který Brity zlomil. Během útoku byl znovu zraněn do téže nohy, kulka mu rozdrtila kost a usmrtila koně. Kdyby v ten moment zemřel, vešel by do dějin jako největší mučedník historie revoluce a Američané by mu stavěli pomníky, on však přežil.
Generál John Burgoyne kapituluje u Saratogy
Zatímco se Arnold v bolestech zotavoval a hrozila mu amputace, kterou odmítal, tak generál Gates zaslal do Kongresu zprávu o vítězství. O Arnoldovi v ní nebyla ani zmínka. Veškeré zásluhy si připsal Gates, který bitvu sledoval z bezpečné vzdálenosti. Pro Arnolda to byla poslední kapka, cítil se být zrazen. Kongres navíc povýšil několik mladších generálů před ním. Zmrzačený hrdina byl jmenován vojenským guvernérem Filadelfie. Ve městě se choval arogantně, utrácel peníze, které neměl a zapletl se do pochybných obchodů. Brzy čelil obviněním z korupce a stanul před vojenským soudem. V té době vstupuje do jeho života Peggy Shippen, osmnáctiletá kráska z prominentní loajalistické rodiny, která sympatizuje s Brity. Arnold byl tehdy osmatřicetiletý vdovec a bezhlavě se do ní zamiloval, ona milovala luxus a Arnold ji ho chtěl dopřát, i když si jej nemohl dovolit.
20 000 liber za West Point
Arnold skrz Peggy a její kontakty navázal spojení s šéfem britské rozvědky a rozhodl se pro nemyslitelné. Nabídl Britům nejen své služby, ale i klíč k celé Americe, pevnost West Point. Tato pevnost ovládala řeku Hudson a její pád by rozdělil kolonie napůl, což by znamenalo zásadní zlom. Cena? 20 000 liber a hodnost brigádního generála v britské armádě. Arnold si od Washingtona vyžádal velení právě nad West Pointem, ten začal pevnost okamžitě oslabovat, rozprodával zásoby, neopravoval hradby a posílal muže pryč na nesmyslné úkoly.
Plán byl připraven. Šéf rozvědky John André se tajně setkal s Arnoldem a převzal plány pevnosti. Při návratu k britským liniím byl však zajat americkou hlídkou a v jeho botě našli usvědčující dokumenty psané Arnoldovou rukou. Arnold věděl, že má minuty. Naskočil na koně a prchal k řece Hudson a nechal se odvézt britskou lodí, která tam kotvila. Benedict sice získal peníze i hodnost, ale respekt si nekoupil. Vedl britské jednotky při nájezdech na Virginii a dokonce nechal vypálit město New London nedaleko svého rodiště. Po válce odjel do Londýna, ale ani tam nebyl šťastný. Britové jej využívali, ale pohrdali jím, protože nikdo nemá rád zrádce, ani když zrada prospěje vaší straně.
Památník pro zraněnou nohu Benedicta Arnolda
Pokoušel se podnikat, ale nedařilo se mu. Zbytek života strávil v hořkosti, sužován dnou a starými zraněními. Údajně měl na smrtelné posteli požádat, aby jej oblékli do jeho staré americké uniformy. Zemřel relativně chudý na přelomu století roku 1801. V národním historickém parku Saratoga dnes stojí jeden z nejpodivnějších památníků na světě. Je to kamenný obelisk, na kterém je vyobrazena pouze levá bota vojáka, není na něm žádné jméno, byť všichni vědí, komu bota patří. Amerika byla ochotna postavit pomník Arnoldově noze, která statečně bojovala za nezávislost, ale odmítla vyslovit jméno muže, kterému patřila, protože ten se stal později někým zcela jiným.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Benedict_Arnold
https://www.britannica.com/biography/Benedict-Arnold
https://www.nps.gov/people/benedict-arnold.htm
https://www.historynet.com/benedict-arnold-the-hero-before-the-traitor/
