Biologická zbraň středověku. Místo balvanů vrhali Mongolové přes hradby morovou nákazu

Píše se rok 1346 a nad hradbami bohaté Kaffy na Krymu se odehrává výjev, který připomíná spíš noční můru než běžné středověké obléhání. Obránci jsou zvyklí na kameny z praků, šípy i sudy se zápalnou směsí. Tentokrát ale zpoza nepřátelských linií přichází něco mnohem děsivějšího. Těžké obléhací stroje se dávají do pohybu a přes městské zdi vrhají přímo do města mrtvá těla mongolských bojovníků, poznamenaná stopami strašlivé nemoci a ta se následně tříští dopadem před zraky vyděšených obyvatel. Nikdo z nich tehdy ještě nemohl tušit, že nejde jen o krutý trik nepřítele, ale o promyšlenou biologickou válku.

Kaffa, dnešní Feodosija, představovala jeden z nejdůležitějších obchodních bodů v oblasti Černého moře. Právě tudy proudilo do Evropy zboží z východu, včetně hedvábí, koření a drahých kovů, které pak janovské lodě rozvážely dál do středomořských přístavů. Město bohatlo, bylo dobře opevněné a střežené žoldnéři, takže působilo jako ostrov přepychu uprostřed neklidného pohraničí.

Širší okolí však patřilo Zlaté hordě, mocnému mongolskému státnímu útvaru, v jehož čele stál chán Džanibek. Soužití mezi italskými obchodníky a mongolskou mocí bylo od počátku křehké. Zájmy obou stran se sice občas protnuly ve vzájemně výhodném obchodu, zároveň je ale provázalo napětí a časté konflikty. Otevřený střet přišel již roku 1343 v Taně, dnešním Azovu, kde vypuklo násilí mezi Italy a místními obyvateli. Výsledkem byla smrt několika Mongolů a italští kupci poté uprchli do bezpečí za hradby Kaffy. Džanibek žádal jejich vydání, ale Janované odmítli. Tím padla poslední překážka k válce.

Chán proto vytáhl proti městu s vojskem, první pokus o jeho dobytí ale selhal. Hradby odolaly a město navíc zásobovaly lodě z moře, takže obránce nezlomil ani hlad. Džanibek byl nucen ustoupit, ale porážku nepřijal. O dva roky později se vrátil s novou, ještě silnější armádou a s úmyslem město konečně zničit. Spolu s jeho vojskem ale dorazil i mor.

Nejprve přicházely prudké horečky, zimnice a rychlý úbytek sil. Krátce nato se nemocným zvětšovaly uzliny v tříslech, podpaží i na krku do obludných rozměrů. Zduřená místa tmavla, rozpadala se a vytékal z nich zapáchající hnis. Mnozí postižení navíc vykašlávali nebo zvraceli krev a umírali v nesnesitelných bolestech během několika dnů, někdy ještě rychleji.

Do tábora Zlaté hordy tak pronikl dýmějový mor. Nejpravděpodobněji se do něj dostal po obchodních stezkách z vnitrozemí Asie, a to prostřednictvím blech žijících v hlodavcích, zejména na krysách. V přeplněném vojenském ležení, kde panovaly špatné hygienické podmínky, našla nákaza ideální prostředí k množení. Šířila se s ničivou rychlostí a brzy si vybírala tak vysokou daň, že mrtvé už nebylo možné ani řádně pohřbívat. Džanibekova armáda se začala hroutit sama do sebe. Bylo čím dál zřejmější, že obléhání nemůže pokračovat dlouho, protože ubývalo množství mužů schopných bojovat.

Právě v této chvíli, kdy se vojenský neúspěch spojil s bezmocí tváří v tvář drtivé epidemii, se zrodilo rozhodnutí, které vstoupilo do dějin jako jeden z nejděsivějších činů středověkého válčení. Džanibek, rozzuřený odporem města a sevřený katastrofou ve vlastních řadách, dospěl k závěru, že pokud jeho vojáci zahynou, nedovolí Kaffě uniknout stejnému osudu.

Chán dal pokyn, aby těla vojáků zemřelých na mor nebyla ani spálena, ani pohřbena. Místo toho měla posloužit jako nástroj útoku. Mongolové naložili mrtvoly do obléhacích strojů, a začali je posílat za hradby města. Nad Kaffou se tak rozehrála scéna, která neměla ve středověkém válčení obdoby. Přes hradby létala rozkládající se těla a dopadala do ulic, na střechy i do dvorů. Město se během krátké doby proměnilo v prostor zaplavený zápachem a strachem. Obránci se nejprve pokoušeli následky tohoto útoku ustát. Mrtvé odnášeli pryč a snažili se jich zbavit, často tak, že je shazovali do moře. Jenže jejich úsilí nemohlo situaci zvrátit. Těl přibývalo, vzduch byl nasáklý rozkladem a obyvatelstvo zachvacovala stále větší hrůza.

To, co začalo za hradbami, se brzy přeneslo i dovnitř města. U obyvatel a obránců se začaly objevovat stejné příznaky, které předtím kosily mongolský tábor. Nemoc se šířila rychle a neúprosně. Obránce nakonec nezlomila síla zbraní, ale padli pod tíhou epidemie. Ti, kdo ještě měli dost sil a peněz, se pokusili uniknout po moři. Do janovských lodí v přístavu nastupovali měšťané s nadějí, že najdou bezpečí v Evropě. Galéry pak vypluly směrem k italským břehům, které se zdály být dostatečně vzdálené od zkázy pohlcující Krym.

Jenže nebezpečí necestovalo pouze s lidmi. V podpalubí, mezi zásobami a obchodním nákladem, se ukrývali hlodavci a blechy nakažené morem. Navíc i někteří členové posádek už v sobě nemoc nesli, byť se ještě nemusela plně projevit. Lodě, které měly být prostředkem záchrany, se tak proměnily v pohyblivé ohnisko nákazy. Na podzim roku 1347 dorazila část těchto plavidel na Sicílii. Na palubách leželi mrtví i těžce nemocní muži. Místní úřady se pokusily reagovat okamžitě a nařídily lodím odplout, jenže epidemie už měla náskok. Nákaza se mezitím dostala na pevninu a začala si hledat nové oběti. V tu chvíli se z místní tragédie stávalo neštěstí evropského rozměru.

Samotný mor se ale běžně nepřenáší prostým stykem s tělem nakaženého, ale hlavně prostřednictvím blech, které sají krev nakažených hlodavců a následně přecházejí na další hostitele. Jakmile člověk zemře a jeho tělo zchladne, blechy na něm zpravidla dlouho nezůstávají a hledají teplokrevného nositele. Je tedy možné, že část přenašečů opustila mrtvé už dříve, ještě v mongolském ležení. Ale to nic nemění na významu celé události. Šlo o vědomý pokus využít nemoc proti nepříteli.

Následky, které přišly po útěku z Kaffy, se pak rozrostly do rozměrů světové katastrofy. V letech 1347 až 1351 se černá smrt převalila Evropou s ničivou silou. Zasáhla Itálii, Francii, Anglii a postupně pronikla i do severní Evropy. Podle odhadů zemřely desítky milionů lidí a některé oblasti přišly o třetinu až polovinu obyvatel. Mnohé obce zanikly a dosavadní společenské poměry se začaly měnit od základů.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Obl%C3%A9h%C3%A1n%C3%AD_Kaffy

https://www.stoplusjednicka.cz/nejhorsi-pandemie-v-lidskych-dejinach-ktere-nemoci-kosily-nase-predky