Článek
Psal se přelom roku 1950 a 1951. Korejský poloostrov tehdy svíral mráz a americké jednotky prožívaly jednu z nejkrvavějších kapitol právě začínající studené války. V tokijském velitelství stál nad světovou mapou muž s charakteristickou dýmkou v koutku úst a tmavými brýlemi. Generál Douglas MacArthur byl legendární hrdina z Pacifiku a muž, který poslal Japonské císařství během druhé světové války na kolena.
Nyní ale čelil situaci, která se rychle začala vymykat kontrole. A jeho odpověď na tuto situaci? Plán tak radikální, že by v případě uskutečnění téměř se stoprocentní jistotou uvrhl svět do třetí světové války, tentokrát ale jaderné, protože chtěl nasadit americký atomový arzenál a vymazat severovýchodní část Asie z mapy světa.
MacArthur v sobě spojoval výborný strategický um s velkým egem a mesiášským přesvědčením o vlastní neomylnosti. Když Severní Korea roku 1950 zaútočila na Jih a spojenecké jednotky se ocitly zatlačené až do Pusanského perimetru, byl to právě MacArthur, který navrhl mistrovské vylodění u Inčchonu. Tento manévr obrátil válku vzhůru nohama. Severokorejské síly se rozpadly a MacArthur mohl pokračovat v tažení na sever, směrem k řece Jalu, jež oddělovala Koreu od komunistické Číny a svým vojákům přitom sliboval, že budou doma nejpozději na Vánoce.
Brzy však následovalo kruté vystřízlivění. Generál totiž přehlížel veškeré varování zpravodajských služeb, podle kterých se Čína připravovala vstoupit do války. Když na konci roku 1950 překročilo zamrzlou řeku Jalu více než 300 000 Číňanů, proměnil se dosavadní americký úspěch v totální katastrofu. Překvapené jednotky Spojených států a OSN musely zahájit okamžitý ústup, jehož nejvýraznějším symbolem se staly boje u přehrady Čosin. Neporazitelná aura MacArthura dostala velkou ránu a on sám se odmítl smířit s vlastním selháním. Namísto toho dospěl k přesvědčení, že nebojuje pouze proti Severní Koreji, ale proti celému komunismu a proti takovému nepříteli podle něj běžné zbraně již nestačily.
Situace na korejském poloostrově před vypuknutím války
Padesát atomových bomb nad Mandžuskem
Tváří v tvář drtivé početní převaze čínských vojsk začal intenzivně tlačit na Washington, aby mu dal volnou ruku. Jeho plán, který později popsal v až posmrtně zveřejněném rozhovoru s novinářem Bobem Considinem, zněl jako scénář z dystopického sci-fi. Podle vlastních slov uvažoval o svržení třiceti až padesáti atomových bomb na nepřátelské letiště a zásobovací centra v čínském Mandžusku. Cílem těchto úderů mělo být během jediného okamžiku zničit čínskou logistickou infrastrukturu a připravit o životy statisíce vojáků ještě mnohem dříve než by dokázali překročit řeku.
Tím ale jeho hrůzný plán nekončil, bombardování mělo být pouhou předehrou pro vytvoření nepřekonatelné bariéry. Aby MacArthur natrvalo znemožnil další invazi na jih přišel s plánem na vytvoření takzvaného zamořeného pásu. Počítal s nasazením letadel, která by po celé šíři Korejského poloostrova, tedy od Japonského až ke Žlutému moři rozptýlila obrovské množství radioaktivního odpadu. Tento pás by dosahoval šířky několika kilometrů a byl by naprosto smrtelný pro jakýkoliv živý organismus.
Kobalt-60 se vyznačuje poločasem rozpadu delším než 5 let a patří mezi silné zdroje gama záření. MacArthur přitom počítal s tím, že takto zamořené území zůstane pro lidi neprůchodné minimálně po dobu 60 až 120 let a kdokoliv by se pokusil daný pás překonat, nevyhnutelně by brzy nato podlehl nemoci z ozáření. Tímto způsobem by byla Severní Korea radioaktivně odseknuta od zbytku asijského kontinentu, šlo o strategii spálené země zahnanou do extrému.
Zatímco MacArthur v Tokiu značil na mapách oblasti, které by chtěl změnit v plochu radioaktivního zamoření, ve Washingtonu seděl muž, který měl jiný pohled na svět, byl to prezident Harry S. Truman. Právě Truman byl v roce 1945 tím, kdo nařídil svržení atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki. V roce 1950 ale již byla situace jiná, protože Sovětský svaz úspěšně otestoval svou první jadernou zbraň již o rok dříve a Trumanovi poradci, včetně generála Omara Bradleyho, si velmi dobře uvědomovali to, že útok na Čínu, která měla tehdy podepsanou se Sovětským svazem smlouvu o vzájemné obraně by téměř jistě zatáhl do války i Stalina.
Sovětský svaz investoval obrovské množství peněz do armády a pokud by se sovětské tanky dostaly do západní Evropy tak by to byla politická katastrofa. Omar Bradley později MacArthurův plán zhodnotil slavnou větou: „Byla by to špatná válka, na špatném místě, ve špatný čas a se špatným nepřítelem.“
Truman viděl korejskou válku jako omezenou akci, jejímž cílem bylo obnovit především původní stav, jenže to Douglas MacArthur neuznával, protože jeho celoživotním heslem bylo, že ve válce neexistuje žádná náhrada za vítězství a cítil podraz a vnímal, že má svázané ruce. Jeho frustrace se postupem času změnila v otevřený odpor. Začal obcházet Bílý dům a jednal přímo s nakloněnými republikánskými politiky. Definitivní zlom byl dopis adresovaný Josephu Martinovi, který tehdy byl hlavní tváří republikánské menšiny ve Sněmovně reprezentantů. V něm generál nekompromisně napadal prezidentovy úsudky a žádal, aby byla válka rozšířena i na čínské území. Martin se rozhodl dopis přednést přímo na půdě Kongresu, čímž skandál vypukl naplno.
Truman to vnímal jako útok na jeden ze základních pilířů americké demokracie. Podle něj nesměl žádný voják určovat zahraniční politiku státu. Dne 11. dubna 1951 vydal Truman rozkaz, který otřásl celou zemí: generál Douglas MacArthur je s okamžitou platností zbaven veškerých velitelských funkcí. Tato zpráva vyvolala ve Spojených státech doslova zemětřesení. Trumanova obliba klesla na jedno z nejnižších čísel v historii a na náměstích lidé pálili jeho figuríny. MacArthura naopak po návratu domů vítaly nekonečné davy lidí a veřejnost v něm viděla mučedníka, zrazeného slabými politiky.
Historie ale nakonec dala za pravdu prezidentovi. Emoce postupně utichly a americká veřejnost si začala uvědomovat dopady hrůzných plánů, které MacArthur ztělesňoval. Kdyby Truman vyhověl generálovým naléháním, mohla následná série události vést k jadernému zničení vlastní země. Korejská válka nakonec skončila roku 1953 příměřím na 38. rovnoběžce bez výrazného posunutí hranic. Douglas MacArthur přednesl před Kongresem svou legendární řeč na rozloučenou, ve které pronesl slova o tom, že „staří vojáci nikdy neumírají, jen se pomalu vytratí.“
A přesně to se také odehrálo a hrdina Douglas MacArthur pomalu upadl do zapomnění.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Douglas_MacArthur
https://www.britannica.com/biography/Douglas-MacArthur
https://warfarehistorynetwork.com/douglas-macarthur-atomic-bombs-will-win-the-korean-war/
https://www.reflex.cz/clanek/causy/73333/douglas-macarthur-vystredni-a-jesitny-americky-general-ktery-chtel-severni-koreu-znicit-atomovou-bombou.html
