Článek
V zoufalé honbě za technologickým náskokem před spojeneckými armádami zkoušelo nacistické Německo všechno možné. Jedním z plodů těchto pokusů byla zbraň, která se do historie zapsala pod názvem Goliath. Tento malý pásový vozík na dálkové ovládání, naplněný trhavinou, byl v podstatě předchůdcem dnešních bojových dronů. Jeho poslání bylo jednoduché, měl za úkol přiblížit se k nepřátelskému tanku nebo pěší jednotce a odpálit se.
Tento malý dron na pásech měl za úkol dopravit na bojiště výbušninu o hmotnosti desítek kilogramů. Ovládal se kabelem, který byl dlouhý až několik stovek metrů z ovládací skříňky s joystickem, celkem měl dva vodiče určené pro řízení a pohyb a třetí na detonaci. Němci vyrobili celkově přes 7500 kusů těchto vozítek za pomoci firmy Borgward
Nápad vznikl ve Francii
Když Francouz Adolphe Kégresse vyvíjel v pozdních 30. letech malé elektrické pásové vozítko právě pro tento účel, tak měla původně zájem o výrobu především francouzská armáda, ale vývoj šel příliš pomalu. V červnu 1940, během pádu Francie, Kégresse prototyp hodil do Seiny, aby jej Němci nezískali. Ti ho ale vylovili a následně zadali plány na vývoj pro sériovou výrobu.
První vyráběná verze využívala pohon pomocí dvojice elektromotorů značky Bosch napájených akumulátory. Elektrický pohon mu poskytoval relativně tichý provoz, což představovalo výraznou výhodu při nenápadném přibližování se k nepřátelským pozicím. Zároveň ale s sebou nesl velké nevýhody. Akumulátory byly nákladné a v bojových podmínkách se velice těžce dobíjely a celý stroj kvůli nim dosahoval hmotnosti téměř 400 kilogramů. Cena výroby jednoho kusu také přesahovala 3 000 říšských marek, což bylo u zbraně určené na jedno použití velmi vysoké.
Konstruktéři v Německu tak brzy představili zdokonalený model, který namísto poruchových elektrických pohonů používal osvědčený dvouválcový agregát s výkonem 12,5 koně. Tento krok byl zásadním zlomem, protože náklady na výrobu se dostaly na třetinu původní ceny a zvýšil se dojezd vozidla i schopnost zvládat obtížný terén. Nevýhodou bylo sice, že benzinový motor vydával výrazně vyšší hluk, ovšem na bojišti zvuk tohoto motoru byl jednoduše přeslechnutelný.
To, co činilo tento stroj skutečně unikátním, tak byl způsob jeho ovládání. Bezdrátová radiová technologie byla ve čtyřicátých letech 20. století stále velice náchylná k rušení a pro masové nasazení drahá. Proto se Goliath spoléhal na pevné fyzické spojení s operátorem. V zadní části vozidla se nacházela cívka s kabelem dlouhým 650 metrů, přičemž u pozdějších variant bylo možné jeho dosah ještě prodloužit. Obsluha, ukrytá v relativním bezpečí zákopu nebo za rohem budovy, sledovala stroj dalekohledem a řídila jej za pomoci zvláštní ovládací skříňky se dvěma pákami. Když se vozidlo dostalo pod nepřátelský tank nebo dorazilo k opevnění, operátor aktivoval odpal. V ten moment stroj vybuchl a způsobil ohromnou ohnivou explozi.
Severní Afrika, Varšava i pláže Normandie
Poprvé se Goliath vyznamenal na východní frontě a v severní Africe, kde sloužil k průchodu minovými poli a k ničení bunkrů. Jeho nejvýraznější kapitola ovšem přišla až ke konci války. Spojenecké jednotky se s těmito stroji ve větším měřítku střetly při vylodění v Normandii v červnu 1944. Na pláži Utah měli němečtí obránci rozmístěny desítky Goliathů, jejichž úkolem bylo zneškodnit vyloďovací čluny a způsobit ztráty postupující americké pěchotě.
Goliathy ukořistěné spojenci v Normandii
Jenže ještě před zahájením samotného výsadku zasáhla německé pozice intenzivní palba spojeneckých lodí a ta poškodila citlivé kabely nebo malé stroje zasypala vrstvami písku. Většina Goliathů proto zůstala na místě bez možnosti použití a na pláži působila spíše jako prazvláštní kovové trosky.
Opravdovou hrůzu ale Goliathy způsobily během Varšavského povstání v srpnu 1944, kde se jejich zničující potenciál v pouličních bojích projevil naplno. Německé oddíly je nasazovaly proti domům, ve kterých se ukrývali polští vojáci. Detonace sta kilogramů výbušniny dokázala bez problémů proměnit obytný dům v hromadu sutin. Tato zbraň byla i psychologická, představte si malé vozítko blížící se směrem k vám, které nemůžete nijak zastavit.
I když na papíře slibovaly zázrak, tak se z tohoto stroje nikdy nevyklubala zbraň schopná výrazně změnit vývoj války. Konstrukce měla hned několik slabin, které ji v praxi výrazně oslabovaly. Jedním z největších problémů byla velmi nízká rychlost. Goliath se v terénu pohyboval rychlostí nanejvýš okolo 10 kilometrů za hodinu a ve spojení s pancířem okolo 10 milimetrů se tak stal snadným cílem pokud protivník disponoval trochu silnější zbraní. Další slabinou byla špatná průchodnost náročnějším terénem.
Nejzásadnější zranitelností byl právě samotný napájecí a řídicí kabel. Goliath sice zpočátku naháněl strach, ale když Spojenci odhalili jeho slabé místo, tak stačilo vyčkat, dokud malý tank neprojede kolem a následně stačilo nožem nebo cílenou střelbou přeseknout kabel táhnoucí se za ním. V ten okamžik se z obávané zbraně stala zbytečná hromada kovu. Varšavští povstalci dokonce úmyslně přestřihávali kabely a ze stroje následně získali velké množství kvalitní trhaviny, kterou následně mohli použít proti Němcům.
Celý program tak nakonec nenaplnil očekávání a neukázal se tak účinný, jak si velení Wehrmachtu představovalo a vzhledem k tomu, že byl poměrně nákladný, co se týče výrobních kapacit a pohonných hmot, kterých měla Třetí říše k závěru války nedostatek, tak se ukázal jako neefektivní. Po technické stránce ovšem v mnoha ohledech předčil svou dobu, a i když k dnešním vyspělým robotickým systémům vedla ještě dlouhá cesta, tak právě Goliath stál na samém počátku.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Goliath_(lehk%C3%BD_nosi%C4%8D_n%C3%A1lo%C5%BEe)
https://www.stoplusjednicka.cz/nemecky-nosic-nalozi-goliath-vybusny-brouk-na-pasech
https://atlantikwalldenhaag.nl/en/story/minitank-goliath
https://historynet.com/goliath-tracked-mine-the-beetle-that-started-the-rov-craze/
