Článek
Příběh budoucí císařovny začíná paradoxně velmi nenápadně. Irena se narodila kolem roku 752 v Athénách, v té době už tato kdysi slavná metropole antické vzdělanosti nebyla ničím víc než provinčním městem. Start života neměla jednoduchý, protože brzy osiřela, ale její osud se dramaticky změnil v roce 768, kdy císař Konstantin V. hledal nevěstu pro svého syna a dědice trůnu. Podle staré byzantské tradice byla uspořádaná takzvaná přehlídka nevěst, do hlavního města byly svezeny nejkrásnější dívky z celé říše a princ si z nich vybíral svou nastávající.
Ačkoliv Irena neměla vlivné politické zázemí, uchvátila císařova syna Leona svou oslnivou krásou a vybral si právě ji. Svatba se konala brzy a v roce 771 již porodila prvního syna a budoucího vladaře Konstantina VI. Když její manžel Leon IV. v roce 780 předčasně zemřel, tak novému císaři bylo pouhých devět let a císařovna se okamžitě chopila role regentky. Rychle a nekompromisně potlačila pokus o státní převrat ze strany manželových nevlastních bratrů a donutila je vstoupit do kláštera a nechat se vysvětit na kněze, čímž je navždy vyřadila z nástupnictví na trůn. To však byl teprve začátek.
Byzantská říše na konci 8. století
Matka proti synovi
Jak léta plynula, Konstantin VI. dospíval, a když dosáhl věku šestnácti let, kdy měl podle zvyklostí převzít celou vládu, narazil na nečekanou překážku, kterou nebyl nikdo jiný než právě jeho matka, která si na moc natolik zvykla, že se jí odmítala vzdát. Její vládnutí už nebylo jen správcovstvím pro syna. Začala od syna vyžadovat naprostou poslušnost a dokonce nutila armádu, aby přísahala věrnost nejprve jí a teprve potom jemu. To byla i na Byzantince silná káva. V roce 790 pohár trpělivosti přetekl a armáda v Malé Asii se vzbouřila, samotná císařovna skončila v domácím vězení.
Zdálo se, že mladý císař konečně zvítězil, ovšem ukázal se jako neschopný panovník, prohrál několik klíčových vojenských tažení proti Bulharům i Arabům a dělal jedno špatné politické rozhodnutí za druhým. Ztratil důvěru těch samých vojáků, kteří jej vynesli k moci. Ve chvíli slabosti udělal zásadní chybu, povolal svou matku zpět ke dvoru a potvrdil ji jako spoluvládkyni. Ta věděla, že se s nikým dělit nebude. Začala na svého vlastního syna plést sítě intrik. Postupně jej ponoukala k nepopulárním krokům, například k tomu, aby nechal oslepit svého strýce a vyhnanstvím potrestal vůdce vojáků, kteří mu kdysi pomohli na trůn.
Konstantin také zapudil svou právoplatnou manželku a oženil se se svou milenkou, což pobouřilo církev a vyvolalo kontroverzi. V létě roku 797 byla past sklapnuta. Konstantin již neměl žádné spojence a císařovna udeřila, císař na poslední chvíli pochopil, co se chystá a pokusil se uprchnout z Konstantinopole a hledat záchranu u zbytků věrného vojska v provinciích, ale byl zrazen vlastními muži a zajat na asijském břehu Bosporu. Odvlékli ho zpět do císařského paláce. Byl odvlečen do Porfyrové komnaty, posvátné místnosti, kde rodily byzantské císařovny a kde se o více než dvě desetiletí dříve narodil. Přímo v této místnosti byl na matčin příkaz brutálně oslepen. Oslepení bylo v Byzanci běžným trestem pro politické rivaly, protože pro zohaveného člověka bylo nemyslitelné vládnout. Zákrok byl tak surový, že Konstantin VI. na následky zranění a infekce krátce poté zemřel.
Absolutní vláda
Poté co odstranila vlastního syna, stanula Irena na vrcholu moci zcela sama. Stala se první ženou v historii Byzantské říše, která vládla samostatně, nikoliv jako regentka nebo manželka. Aby zdůraznila svou absolutní legitimitu, nenechala se titulovat jako císařovna, ale začala užívat mužský titul Basileus, podepisovala tak úřední listiny a nechala razit vlastní mince. Tento bezprecedentní krok však způsobil mezinárodní krizi. Na Západě, kde se formovala mocná franská říše pod vedením Karla Velikého odmítli vládu ženy uznat. Samotný papež Lev III. proto prohlásil římský císařský trůn za vyprázdněný a o Vánocích roku 800 korunoval Karla Velikého na římského císaře.
Korunování Karla Velikého císařem
Tím došlo k hlubokému politickému a psychologickému rozkolu mezi Východem a Západem. Irena, ačkoliv byla byzantskými elitami považována za právoplatnou vládkyni si uvědomovala nebezpečí a údajně dokonce zvažovala sňatek s Karlem Velikým, čímž by se obě rozdělené poloviny starověké Římské říše prakticky znovu spojily. K tomu však už nikdy nedošlo. Udržení u moci stálo ohromné množství peněz. Irena si musela kupovat loajalitu armády, církve i úředníků rozsáhlými daňovými úlevami a bohatými dary.
Tím však drasticky vyprázdnila státní pokladnu, a když se říše ocitla na pokraji finančního kolapsu, tak se proti ní všichni odvrátili. V říjnu 802 proběhl tichý palácový převrat, kdy spiklenci obsadili palác a císařem byl prohlášen Nikéforos I. Irena byla tak zbavena veškeré moci. Nebyla zabita ani zmrzačena, ale poslána do drsného vyhnanství na Princovy ostrovy a následně na ostrov Lesbos v Egejském moři. Žena, která kdysi vládla nejmocnější říši světa a neváhala kvůli tomu zničit vlastní krev, dožila své dny v relativní chudobě.
Zdroje:
https://en.wikipedia.org/wiki/Irene_of_Athens
https://www.worldhistory.org/Empress_Irene/
https://www.britannica.com/biography/Irene-Byzantine-ruler
