Článek
Konec druhé světové války v Evropě se v dubnu a květnu 1945 odehrával s neúprosnou nevyhnutelností. Berlín byl sevřen Rudou armádou a Adolf Hitler se ukryl v podzemním bunkru pod říšským kancléřstvím. Byl obklopen kouřem, prachem a ozvěnami dělostřelecké palby. Tak vypadala poslední kapitola nacistického režimu. Jedním z hlavních aktérů tohoto tragického dramatu byl ministr propagandy Joseph Goebbels, oddaný stoupenec a fanatický ideolog. Zatímco jiní se pokoušeli uniknout, vyjednávat nebo kapitulovat, tak Goebbels s rodinou zůstal v bunkru až do hořkého konce.
Poslední dny v bunkru
Joseph Goebbels byl původně vzdělaný literát a novinář, který se proslavil jako mistr manipulace veřejného mínění. Jeho propagandistické kampaně mobilizovaly masy, šířily antisemitismus a posilovaly kult osobnosti Adolfa Hitlera. Na rozdíl od některých jiných nacistických vůdců, on nikdy neztratil svou víru. Jeho fanatismus byl až náboženství. Tato oddanost se stala určující silou i v jeho posledních dnech. Zatímco Herman Göring či Heinrich Himmler se snažili zachránit vlastní kůži, Goebbels zůstával neoblomně přesvědčen, že jeho místo je vedle Hitlera, a že bez něj nemá cenu žít.
Fotografie zadního vchodu do bunkru v zahradě říšského kancléřství
Nebyl v bunkru sám. Se svou manželkou Magdou přivedl i svých šest dětí. Nápadně se jmenovali Helga, Hildegard, Helmut, Holdine, Hedwiga a Heidrun, všem bylo v té době od čtyř do dvanácti let. Jeho družka byla stejně fanatická jako její manžel. Sdílela Hitlerův mystický obraz a věřila, že její děti nemohou vyrůstat ve státě, kde by nacismus padl. Nešlo jen o slepou oddanost režimu, ale i rozhodnutí zničit vlastní potomky, aby nemuseli žít v hanbě porážky.
V dubnu 1945 se bunkr pod kancléřstvím stal útočištěm nacistické elity, ale také místem paranoie, zoufalství a smíření s blížícím se koncem. Hitler byl stále více odtržený od reality, vydával nerealistické rozkazy armádám, které už prakticky neexistovaly. Všichni přítomní věděli, že je konec. Děti si hrály ve sklepních prostorách, kreslily obrázky a zpívaly, zatímco nad jejich hlavami duněla dělostřelecká palba. Paradoxní kontrast mezi dětskou bezstarostností a blížící se katastrofou působí dodnes mrazivě. Hitler si oddanosti Goebbelse cenil jako jednoho z nejvěrnějších. Když se 30. dubna rozhodl pro sebevraždu, tak se Goebbels stal krátce po jeho smrti novým říšským kancléřem ovšem jen na jediný den. Tento titul byl spíše symbolickým gestem, říše už fakticky neexistovala.
Hromadná sebevražda Goebbelsových
Nejtemnějším činem Goebbelsových posledních dnů byla vražda vlastních dětí, následující den po Hitlerově sebevraždě děti byly uspány silným sedativem. Následně jim byly do úst rozdrceny kapsle s kyanidem. Důvody byly zřejmé. Nechuť z toho, že děti budou vyrůstat ve světě bez národního socialismu nacistického Německa a zároveň panoval strach, že se potomci stanou trofejemi vítězných Sovětů. Údajně nejstarší dcera Helga kladla odpor, existují zprávy o tom, že měla na obličeji podlitiny, což naznačuje, že se snažila bránit, zatímco jí vlastní rodina s doktorem vpravovala kyanid do úst.
Rodinná fotografie Goebbelsových
Krátce po smrti dětí se rozhodli k poslednímu kroku i manželé. Odpoledne spolykali i oni kyanid a zároveň byli zastřeleni, aby byla jistota. Jejich těla byla politá benzínem a zapálena, podobně jako Hitlerovo tělo o den dříve. Sovětští vojáci, kteří místo obsadili, nalezli ohořelé ostatky a později je identifikovali. Když se následující den sovětské jednotky definitivně zmocnily oblasti v okolí, tak narazily na zuhelnatělé zbytky těl Josepha a Magdy. Ostatky byly natolik zohavené ohněm, že identifikace byla zpočátku složitá. Sověti však pečlivě dokumentovali každý detail a snažili se rekonstruovat, co se v bunkru odehrálo.
Těla manželů nebyla spálena tak důkladně jako to Hitlerovo. Jejich těla byla ohořelá torza postav, zatímco Hitler zmizel téměř beze stopy. Po smrti obou rodičů i šesti dětí tak vyhasla celá rodinná linie. Zatímco Göring a Himmler byli označeni za zrádce, protože hledali vlastní cestu k přežití, Goebbels zůstal věrný až do samotného konce. Vzhledem k tomu, že se stal krátce před smrtí říšským kancléřem, tak Magda Goebbelsová bývá označována jako první dáma Třetí říše.
Sověti dlouho manipulovali s informacemi o skutečném osudu nacistických vůdců a část dokumentace drželi v tajnosti. Goebbelsovy a Hitlerovy ostatky byly několikrát přemisťovány. V roce 1970 sovětská KGB rozhodla o jejich konečném zničení, byly spáleny a popel byl rozptýlen v řece. Dodnes se proto nezachovaly žádné kompletní fyzické pozůstatky. To vedlo k velkému množství spekulací a konspiračních teorií, že mohli přežít a uprchnout. To však bylo opakovaně vyvráceno a jedno je jisté, na přelomu dubna a května roku 1945 přišel o své životy nejen Hitler, ale i Goebbelsovi a jejich nevinné děti.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Joseph_Goebbels
https://www.britannica.com/biography/Joseph-Goebbels
https://en.wikipedia.org/wiki/The_Bunker_(book)
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/31844231/
