Článek
Byl skvělý řečník, charismatický teoretik a jeden z hlavních architektů bolševického vítězství. Jenže Lev Trockij, často zobrazovaný jako oběť Stalinovy zvůle a exilu, nebyl žádný nevinný mučedník. Byl to člověk, který pomohl rozjet nejkrutější totalitu 20. století, zaváděl brutální represe, rozdrtil povstání a věřil, že revoluce smí pohlcovat i vlastní děti.
Půda pro vznik revolucionáře
Narodil se roku 1879 na Ukrajině v židovské rolnické rodině. Už jako mladý se zapojil do revolučního hnutí a zažil exil, vězení i útěk ze Sibiře. V jeho osobnosti se mísila intelektuální brilance s naprostým fanatismem. Neměl v sobě ani špetku pragmatismu jako Lenin, ale byl to vizionář posedlý ideou světové revoluce. Ještě než se stal postrachem revoluce a Stalinem nenáviděným zrádcem, tak byl Lev Davidovič Trockij mladým mužem s ohnivým temperamentem, láskou k psaní a sebedestruktivní odvahou říkat pravdu nahlas. A také manželem, otcem a synem své doby, která nedávala žádné záruky. Už jako teenager inklinoval ke vzdoru. Byl vynikající žák, který pohlcoval literaturu a filozofii. Později utekl z domova a poté se zapojil do marxistického podzemí. Tam také potkal svou první velkou životní lásku Alexandru Sokolovskou, mladou intelektuálku a stejně zanícenou socialistku.
Oba byli v roce 1898 zatčeni a vyhnáni na čtyři roky na Sibiř. Během této nucené samoty se vzali, protože věděli, že jako manželé budou moct být umístěni společně a brzy se jim narodily dvě dcery Zinaida a Nina. Paradoxně to byly jediné roky jejich života, kdy mohli žít jako rodina. Ale v Trockém dřímalo víc než touha po rodinném štěstí. Chtěl se vrátit do revolučního víru. V roce 1902 utekl ze Sibiře a opustil Alexandru i dcery. Od té chvíle byly jeho skutečnou rodinou revoluce, politické myšlenky a vlastní ego. Alexandra ho nikdy veřejně nekritizovala, dál ho obhajovala, i když se odcizili. On sám jí později pomohl, jak mohl, ale i tak skončila bez lítosti v sovětském gulagu.
V Londýně se seznámil s Leninem, ale jejich vztah byl od začátku napjatý. Trockij byl výřečný rétor a neúnavný pisatel, ale zároveň tvrdohlavý individualista, který odmítal slepě následovat autoritu. Lenin mu brzy začal nedůvěřovat. Přesto spolu na čas spolupracovali, například při vydávání ilegálního listu Iskra. V roce 1903 se v Ženevě setkal s Natalie Sedovovou, studentkou z Petrohradu, do které se vášnivě zamiloval. Neformálně se stali párem a Natalie mu byla oddanou partnerkou po zbytek života. Spolu měli dva syny Lva a Sergeje. Trockij zpočátku žil rozpolcený mezi dvěma ženami a dvěma světy. Touhou po osobní revoluci i odpovědností za tu společenskou. Osobní život Trockého do roku 1917 byl jako horská dráha. Miloval ženy, ale ještě více miloval revoluci. Byl otec, který opustil rodinu. Manžel, který nepoznal stabilitu. Měl v sobě jak charisma romantika, tak krutost fanatika. Ačkoliv se jeho životní osud naplno roztočil až po návratu do Ruska v roce 1917, tak jeho soukromé volby z předchozích let napověděly hodně o tom kým vlastně byl.
Válečná propaganda zobrazující karikaturisticky Trockého
Šedá eminence rudého teroru
Po návratu z exilu v roce 1917 se Trockij stal jedním z hlavních vůdců Říjnové revoluce. Organizoval ozbrojené převzetí moci, vyjednával s Němci mír a jako lidový komisař pro válku stvořil Rudou armádu. Armádu, která zachránila bolševiky během občanské války, ale zároveň se dopouštěla nevídané brutality. Trockij zavedl systém rukojmí, kdy byli rodinní příslušníci „kontrarevolucionářů“ vězněni nebo popravováni. Nechal střílet dezertéry i civilisty. Slavně rozdrtil kronštadtské povstání v roce 1921, když se postavili proti diktatuře strany právě ti námořníci, kteří kdysi revoluci pomohli.
Po Leninově smrti v roce 1924 se zdálo, že právě Trockij má největší šanci převzít vedení Sovětského svazu. Měl charisma, zkušenosti i zásluhy. Jenže neměl to nejdůležitější. Nejlepší bezohlednou schopnost intrik a mocenské hry, tu měl Stalin. Trockij si myslel, že ho může porazit silou myšlenky. Stalin ho porazil silou ticha. Trockij se pokusil vytvořit opozici vůči Stalinově linii „socialismus v jedné zemi“. Byl totiž přesvědčen, že sovětský režim může přežít jen, pokud se revoluce rozšíří do Evropy. Když ale žádná další revoluce nepřišla, tak jeho pozice slábla. O pár let později byl vyloučen ze strany a vyhoštěn ze země. Ve vyhnanství žil v různých evropských zemích a Mexiku, kde dál psal a organizoval Čtvrtou internacionálu a ostře kritizoval Stalina. Jenže ani za hranicemi nepřestal být radikální, například během španělské občanské války odmítal kompromisy s republikány a dál tlačil na čistě revoluční cestu. Věřil, že svět se má změnit jedině ohněm a mečem.
Trockij věděl, že ho Stalin dříve či později dostihne. Věděl, že pro diktátora v Kremlu je symbolem hrozby. Nejen politické, ale i osobní. Trockij znal Stalinovu minulost, věděl o jeho slabinách a mohl zpochybnit jeho legitimitu. To by se Stalinovi nemuselo vyplatit odpouštět. Proto v srpnu roku 1940 přišel do jeho domu v Mexiku španělský komunista Ramón Mercader jako infiltrovaný novinář. Trockij zrovna pracoval, když mu Mercader zasadil smrtící úder horolezeckým náčiním. Trockij zemřel o den později. Jeho smrt byla brutální, ale logická, takový byl konec příběhu člověka, který žil ve světě násilí a ten násilný svět pomáhal vytvářet.
Společná fotografie Trockého a Stalina na pohřbu Felixe Dzeržinského
Mýtus Trockého jako oběti
Zejména na Západě se Trockij dlouho prezentoval jako oběť Stalina. Jako ten „hodný bolševik“, kterého zradil tyran. Tato romantická představa má ale trhliny. Je pravda, že Stalin byl nelítostný diktátor. Ale Trockij k němu položil základy. Vybudoval represi, armádu, tajnou policii a kult strany. Trockij sám obhajoval potřebu rudého teroru, hromadných poprav i diktatury jedné strany. Nepovažoval lidské životy za důležité, pokud šlo o „vyšší dobro“. Tato logika vedla ke gulagům i hladomoru. V exilu Trockij psal své slavné knihy jako Můj život, Zrazená revoluce nebo rozsáhlou Historii ruské revoluce. Jeho díla jsou fascinující i děsivá. Jsou to brilantní analýzy kombinované s chladnou logikou násilí. Do konce života byl obklopen hrstkou věrných a čelil neustálým pokusům o atentát. Jeho dům v Mexiku byl jako pevnost. Měl zadrátovaná okna a ochranku. Stalin ho pronásledoval i za oceán. Paradoxní je, že právě Trockij přispěl k tomu, aby vznikl systém, který nakonec spolkl i jeho.
Dnes se jméno Trockého často vrací v souvislosti s antistalinistickým komunismem. Mnozí ho berou jako „čistou“ alternativu k sovětské hrůzovládě. Ale pohled na Trockého bez sentimentu ukazuje muže, který se lišil od Stalina spíš stylem než podstatou. Oba byli přesvědčení, že cíl světové revoluce ospravedlňuje jakýkoli prostředek. Oba obětovali životy milionů ve jménu utopie. Trockij nebyl obětí revoluce. Byl její otec a její kat.
Zdroje:
https://www.britannica.com/biography/Leon-Trotsky
https://www.historytoday.com/archive/months-past/leon-trotsky-assassinated-mexico
https://cs.wikipedia.org/wiki/Lev_Davidovi%C4%8D_Trockij
