Článek
Když se v polovině 18. století začaly objevovat první vědecké popisy korouna bezzubého, tak se svět nestačil divit. Mořský savec o délce až neskutečných osm metrů a hmotností přes čtyři tuny působil spíš jako tvor z bájí než jako skutečné zvíře. Stal se symbolem toho, jak málo ještě lidstvo o životě v oceánech vědělo. Brzy se však již stal symbolem toho, jak rychle dokážeme to, co objevíme nenávratně zničit.
První objevení
Koroun obýval studené vody severního Pacifiku v okolí Komandorských ostrovů, Kamčatky a Aljašky. Pravděpodobně nežil ve velmi početných stádech a nejspíše se nesetkal s člověkem dříve než v době, kdy už měl pušky, lodě a systematickou chuť dobývat a využívat zdroje. První zaznamenané setkání se datuje do roku 1741 během expedice dánského objevitele Vituse Beringa. Na palubě byl i německý botanik Georg Wilhelm Steller, který zvíře popsal jako obrovského, klidného a mimořádně pomalého tvora. Koroun nebyl příliš plachý, protože nikdy běžně nepotkával přirozené nepřátele. Nepotřeboval rychlost ani agresivitu. Plaval pomalu, většinu času trávil těsně pod hladinou. Pro hladové námořníky však představoval ideální zdroj masa.
Poloha Komandorských ostrovů u Kamčatky
Koroun bezzubý, jak jeho jméno napovídá neměl zuby. Místo nich měl rohovité destičky, kterými rozmělňoval měkké mořské časy. Nebyl schopen se příliš bránit, neuměl rychle plavat ani se nepotápěl do větších hloubek. Navíc měl silnou vrstvu tuku, která jej chránila před chladem, ale zároveň z něj činila vysoce výnosný zdroj oleje. Jeho maso bylo chutné a tuk se dal zpracovat na svícení a mazání. Kůže tohoto tvora byla tak silná, že se dala využít na výrobu řemenů. Pouze jediný kus dokázal uživit posádku celé lodi na týdny, a to byl dostačující důvod k tomu, aby se stal oblíbenou lovnou zvěří.
Čtvrtstoletí masakrů
Od prvního objevu v roce 1741 do posledního potvrzeného pozorování v roce 1768 uplynulo pouhých 27 let. Během této krátké doby byl koroun bezzubý vyhuben do posledního jedince. Lov nebyl v té době nijak regulovaný. Zvíře bylo v té době považováno prakticky za nevyčerpatelný zdroj. Jakmile se objevily zprávy o jeho výnosnosti, tak začaly k ostrovům mířit desítky lodí. Lovci vybíjeli celé skupiny a často zabíjeli matky i mláďata. Jednalo se o zcela bezbranného tvora, který byl evolučně nastavený na svět bez člověka. Jeho strategie přežití fungovala minimálně stovky tisíc let. Pak se změnilo jediné. Objevil se nový predátor, kterého neuměl rozpoznat a nenaučil se utíkat před blížícím se nebezpečím.
Model a kostra korouna bezzubého v Japonsku
Byl v té době jedním z prvků ekosystému. Spásal přerostlé chaluhy, čímž udržoval rovnováhu v pobřežních vodách. Jeho pohyb míchal vodu, rozptyloval živiny a podporoval biodiverzitu. Po jeho vyhubení došlo ke změnám v pobřežních ekosystémech, které se projevily až o desítky let později. Došlo k přemnožování některých druhů řas a úbytku jiných živočichů. Měl tak silnou kůži, že ji námořníci přirovnávali k dubovému dřevu a nože se o ni tupily. Mláďata se rodila extrémně vyvinutá a velmi rychle rostla. Potřebovala obrovské množství potravy, což znamená, že populace byla vždy relativně malá.
Příroda je v rovnováze a vyhubení jednoho tvora může mít velké důsledky, které se mohou projevit až za řadu let, a i když příběh korouna je smutný, tak svět neskončil. Oceán se nezbarvil do ruda, ryby nezmizely a pobřeží Kamčatky se nezměnilo v mrtvou zónu. Příroda je odolná a umí se přizpůsobovat i zásahům, které jsou pro jednotlivé druhy fatální. Ekosystémy se přeskupily, jiné organismy převzaly část jeho role a moře funguje dál, jen trochu jinak než předtím.
To, co zmizelo nebyla stabilita, ale jeden konkrétní způsob jejího udržování. Nejde o ekologickou apokalypsu, ale o nenápadnou a trvalou změnu. O to, že svět po našem zásahu pokračuje, ale už nikdy není úplně stejný. Něco se ztratí, něco jiného vznikne a celek se posune o kousek jinam. Z biologického hlediska je to normální proces a z toho lidského je to připomínka toho, že naše činy mají dosah, i když se jejich důsledky nemusí projevit hned a ne dramaticky.
Zdroje:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Koroun_bezzub%C3%BD
https://www.calacademy.org/press/releases/academy-researchers-reveal-how-extinct-steller%E2%80%99s-sea-cow-shaped-kelp-forests
https://www.britannica.com/animal/sea-cow
