Královna, která vyvraždila půlku národa. Vládla Madagaskaru jako jatkám

V době, kdy Evropu ovládala průmyslová revoluce a kolonialismus dobýval svět se na ostrově Madagaskar odehrával příběh, který by klidně mohl být předlohou pro shakespearovskou tragédii. Ranavalona I. byla mladou ženou, která se stane postrachem nejen svého lidu, ale i evropských mocností. A to se narodila kolem roku 1778 do světa, který ji rozhodně nezaručoval nárok na absolutní krutovládu. Nikdo tehdy netušil, že tahle dívka napíše jednu z nejkrvavějších kapitol dějin.

Její osud se začal měnit, když její otec odhalil spiknutí proti králi Andrianampoinimerinovi. Místo, aby jako ostatní mlčky přihlížel, tak upozornil panovníka. Tento akt loajality král nezapomněl a odměnil ho nejen bohatstvím, ale především dal jeho dceru za manželku svému vlastnímu synovi, princovi Radamovi. Pro dívku z nižší šlechty to byl skok rovnou ke hvězdám. Jejich vztah však nebyl romantickou pohádkou. Radama byl chladný, ambiciózní a obklopený konkubínami. Ranavalona měla zásadní problém, kterým nebyly pouze překrásné ženy v princově okolí, ale také fakt, že měla problém otěhotnět s následníkem trůnu. A protože v tehdejší společnosti bylo dědictví trůnu závislé především na potomcích, tak její pozice nebyla vůbec pevná. Jenže Ranavalona byla trpělivá.

Když Radama I. zemřel v roce 1828 tak nezanechal žádného legitimního dospělého mužského následníka. Královský dvůr propukl v chaos a soupeřící šlechta, ambiciózní konkubíny i armádní velitelé cítili příležitost. A právě tehdy Ranavalona zasáhla. Opřela se o tradiční náboženské autority, získala podporu části armády a s odhodlaností nechala odstranit své rivaly. A to do slova a do písmene. Vraždy a popravy byly pro ni stejně přirozené jako korunovační rituály. Její nástup nebyl právně legitimní, ale byl krvavě efektivní. Ranavalona se stala nejmocnější vládnoucí ženou v dějinách Madagaskaru a rychle dala najevo, že nebude královnou v sukni, ale vládkyní z masa, kostí a železa. Všechny, kdo ji podcenili jako ženu, tak přiměla litovat.

Královna Ranavalona I. se po nástupu k moci rychle zbavila všech iluzí a ještě rychleji všech oponentů. Pokud někdo očekával, že vláda ženy přinese Madagaskaru mír, stabilitu a diplomacii, brzy zjistil, že se hluboce mýlí. Královna se chopila moci železnou rukou. Její vláda trvala 33 let a za tu dobu zemřelo tolik lidí, že některé odhady hovoří až o polovině populace ostrova.

Ranavalona byla hluboce konzervativní a podezíravá vůči všemu cizímu. Zatímco její zesnulý manžel Radama I. vítal evropské misionáře, technologie a diplomacii, Ranavalona se rozhodla jít opačnou cestou. Ve jménu ochrany tradic vypověděla téměř všechny evropské misionáře a obchodníky. Ti, kteří zůstali často skončili ve vězeních nebo byli obviněni ze špionáže a upáleni, utopeni nebo popraveni. Někdy i veřejně jako odstrašující příklad. Madagaskar se tak během několika let uzavřel světu, ale zároveň se uzavřel i sám před sebou. Místo modernizace přišla stagnace, hospodářský propad a teror. Ranavalona však necouvla, právě naopak.

Královnin dvůr se proměnil v labyrint intrik a podezření. Ranavalona zavedla systém udavačství, který podporoval špehování i mezi rodinnými příslušníky. Každý kdo byl podezřelý z neloajality mohl být zatčen a podroben zkoušce viny. Ta spočívala v tom, že dotyčný musel vypít nápoj z jedovatého ořechu tangena. Pokud přežil, tak byl nevinný. Pokud zemřel, což se stávalo častěji, tak jeho vina byla potvrzena. Odhady hovoří o desítkách tisíc obětí této zkoušky. Někteří historici hovoří dokonce o více než 100 000 mrtvých v důsledku čistek, mučení a poprav. A to nezahrnuje statisíce dalších, kteří zemřeli během nucených prací na stavbách silnic, pevností a paláců. Královna přitom nejevila žádné známky výčitek. Věřila, že chrání svou zemi před kolonialismem a vnitřní zradou. Ranavalona obnovila tradiční náboženství a postavila ho do středu svého režimu. Křesťanství bylo postaveno mimo zákon a jeho vyznavači byli tvrdě pronásledováni. Bible byly páleny, křesťané mučeni nebo veřejně bičováni. Přesto se tajné křesťanské komunity udržely. A právě z jejich řad vzešlo později mnoho obětí, které byly pokládány za mučedníky. Královna věřila ve znamení, předpovědi a proroky. Věštby často rozhodovaly o životě a smrti lidí u dvora. Někteří z jejích rádců byli spíš šamani než státníci. Realita se v jejím paláci místy mísila s mýtem, pověrami a strachem.

Ranavalona zároveň chápala, že nemůže úplně ignorovat vojenskou sílu Západu. Udržovala velmi omezené kontakty s evropskými mocnostmi, především s Francií, která toužila získat Madagaskar jako kolonii. Ve snaze zastrašit Evropany se královna nebála inscenovat kruté popravy nebo předvádět mučení vězňů i před cizinci. Když v roce 1857 podnikl Francouz Lambert pokus o převrat s cílem sesadit Ranavalonu a dosadit prozápadní režim, královna neváhala a nechala ho vyhostit. V odpovědi vydala sérii dekretů, které zcela izolovaly zemi od zahraničí. Došlo k dalšímu kolu čistek a poprav. Její moc však zůstala nedotčena. Na konci své vlády byla Ranavalona stará, unavená a nemocná. Ale její moc nebyla otřesena. I ve stáří však zůstala krutá a neústupná. V roce 1861, po více než třech desetiletích absolutní vlády zemřela ve věku 83 let. Na svou dobu žila výjimečně dlouho a i její smrt provázelo ticho. Zprávy o jejím skonu byly zveřejněny až po několika týdnech.

Její nástupce, syn Rakoto, který se stal králem jako Radama II. se pokusil udělat obrat o 180 stupňů. Vyhlásil náboženskou svobodu, obnovil vztahy s Evropou a pokusil se zavést liberálnější formu vlády. Jeho reformy ale byly pro část tradičně smýšlející šlechty příliš radikální. Už o dva roky později byl svržen a zavražděn. Madagaskar se znovu ocitl ve víru intrik a mocenských bojů. Následující vládci se snažili balancovat mezi modernizací a zachováním tradic, ale tíha dědictví Ranavalony I. byla všudypřítomná. Ostrov se sice postupně otevíral světu, ale důvěra k Evropě zůstávala nízká. O pár desetiletí později ostrov obsadila Francie a vyhlásila z Madagaskaru kolonii. Poslední madagaskarská královna Ranavalona III. byla sesazena a deportována do Alžírska. Tím skončila dlouhá historie domorodé monarchie. Dědictví Ranavalony I. je dodnes kontroverzní. Někteří nacionalisté v ní vidí silnou panovnici, která odolala evropskému kolonialismu. Jiní ji považují za krvavou tyranku, která vlastní lid vehnala do bídy a smrti.

Zdroje:

https://biographics.org/ranavalona-i-mad-queen-of-madagascar/

https://en.wikipedia.org/wiki/Ranavalona_I

https://en.wikipedia.org/wiki/Tangena

https://herhalfofhistory.com/2021/05/13/ranavalona-i-queen-of-madagascar/

https://www.historyextra.com/period/georgian/queen-ranavalona-brutal-reign-colonisation/