Článek
Představte si, že si sednete k nedělnímu obědu. Místo řízku nebo svíčkové, ale leží na talíři vaše platební karta. Vezmete příbor a začnete ji pomalu ukrajovat a polykat. Možná to zní jako absurdita, ale podle vědců je to metafora, která má k realitě blíž než si myslíme. Aniž bychom si to uvědomovali, tak se naše těla stávají skladištěm mikroskopických částeček plastu, jejichž celková hmotnost vás možná bude šokovat.
Mikroplasty nalezené na dně řeky Labe (A), Mosely (B), Neckaru (C) a Rýnu (D)
Čtvrt kila mikroplastů ročně
Toto číslo obletělo svět v roce 2019. Je to závěr studie, kterou si nechal zpracovat Světový fond na ochranu přírody u australské univerzity v Newcastlu. Průměrný člověk může týdně do svého trávicího traktu dostat až 5 gramů mikroplastů. To odpovídá váze jedné standardní kreditní karty. Částečky jsou menší než 5 milimetrů. Podle studie to dělá přibližně dva tisíce drobných kousků týdně, 21 gramů měsíčně a čtvrt kila ročně.
Některé novější vědecké poznatky ona alarmující čísla mírní a zdůrazňují, že tato studie pracovala s odhady pro velmi specifické a znečištěné podmínky. A ve skutečnosti člověk pozře jen přibližně desetinu gramů týdně. Ačkoliv se přesné množství může u jednotlivců lišit v závislosti na tom, co jíte a kde žijete, tak jedno je jisté, nikdo jim zcela neunikne.
Pokud si myslíte, že se mikroplastům vyhnete tím, že přestanete jíst ryby, tak budete zklamáni. Hlavním zdrojem není jídlo, ale voda. A paradoxně ta, kterou považujeme za nejčistší, tedy ta voda, která je pečlivě zabalená v plastových lahvích, často obsahuje více mikročástic než voda z kohoutku. Částice se do ní uvolňují přímo z obalu, zejména pokud je láhev vystavena teplu nebo dlouhému skladování. Dalším významným zdrojem jsou různé mořské plody, ústřice a slávky. Protože je jíme celé, včetně jejich trávicího traktu, tak konzumujeme i vše, co tento pomyslný filtr moří zachytil.
Nemusíte ale ani jíst či pít, stačí dýchat. Obrovské množství mikroplastů se do nás dostává ze vzduchu v podobě prachu. Častým zachytávačem jsou koberce. Stačí se projít po pokoji ve vaší oblíbené mikině ze syntetického materiálu a neviditelně sněžíte plast. Problémem jsou také nanoplasty. Částice tak malé, že dokážou proniknout bariérou střevní stěny přímo do krve a putovat do orgánů. Vědci je našli v lidské placentě i mateřském mléce. Tělo na tyto cizorodé předměty reaguje zánětem, což je podhoubí pro řadu chronických nemocí.
Zcela vyhnout se mikroplastům je v dnešním světě nemožné, ale můžeme snížit naše pravidelné dávkování. Například omezením používání jednorázových plastů v kuchyni, nepoužívat plastové nádoby v mikrovlnné troubě či při výběru nového kousku oblečení na nadcházející sezónu zvolit spíše přírodní materiály jako je bavlna, vlna nebo len. Příště až budete v obchodě přikládat svou plastovou kartu k terminálu, tak si vzpomeňte na to, že nejspíše jedna týdně zmizí ve vašem těle.
Zdroje:
https://awsassets.panda.org/downloads/plastic_ingestion_press_singles.pdf
https://wwf.panda.org/wwf_news/?348337/Revealed-plastic-ingestion-by-people-could-be-equating-to-a-credit-card-a-week
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/33130380/
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/clovek-sni-kazdy-tyden-kreditni-kartu-studie-popisuje-kontaminaci-jidla-a-vody-plastem-74013
https://eco-era-store.com/blogs/plastic-fantastic-right/plastic-fantastic-right-by-tessa
https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-cesti-vedci-patraji-po-nanoplastech-v-potravinach-kazdy-tyden-snime-platebni-kartu-40456665
