Napoleon prodal půl Ameriky, aby měl na válku, kterou stejně prohrál

A k tomu přihodí půvabnou cenovku: 15 000 000 dolarů. V přepočtu na dnešní kupní sílu jde o zhruba 340 - 400 milionů dolarů podle oficiálního indexu spotřebitelských cen, případně o závratných 150 miliard, pokud se místo inflace měří podíl na HDP. V každém případě je to směšná částka za 2,14 milionu km², kolos, který téměř zdvojnásobil území mladých Spojených států. A prodávajícím? Sám Napoleon Bonaparte, muž, kterému se ještě o pár let dřív klaněla půlka Evropy a který se právě připravoval na válku s Británií. Zní to jako žert? Bohužel ne. Je to nejdražší omyl moderních dějin.

Když Napoleon v roce 1803 přistoupil na prodej Louisiany, byl na vrcholu moci. Přesto se ocitl v kleštích. V Karibiku krvácela Francie v nekonečné válce s otroky vedenou haitským generálem Toussaintem Louverturem, evropská pevnina se chystala na další kolo velmocenských šachů a britské loďstvo blokovalo Atlantik. Louisiana byla od Francie daleko, nedobytná pro případné posily a co hůř, tak skýtala riziko, že o ni Francouzi přijdou zadarmo, jakmile Británie vyostří konflikt. Peníze byly potřeba hned a převod půlky amerického kontinentu měl přinést rychlou hotovost pro armádu. Jenže záměr „prodat, vyhrát, znovu dobýt“ nevyšel: z patnácti milionů investovaných do zbrojení nezbylo v roce 1815 na pláni u Waterloo vůbec nic, zatímco Spojené státy inkasovaly jackpot všech jackpotů.

Částku 15 milionů dolarů lze přepočítat různě, ale ať už vycházíme z inflace, nebo z podílu na celkové ekonomice, vyjde nám pořád stejný verdikt: Napoleon prodal zemi za drobné. Podle odhadu National Geographic by 1 dolar z roku 1803 odpovídal dnes zhruba 28 dolarům, to je oněch 340 milionů.

Důvody Napoleonova rozhodnutí spojovaly chladný pragmatismus s bujarou sebedůvěrou. Francouzský císař potřeboval zaplatit připravovanou invazi na Britské ostrovy, vybudovat loďstvo a zároveň si uvolnit ruce na kontinentu. Představoval si, že americký dolar se promění v dělové koule, které odnesou Nelsonovu flotilu ke dnu, nebýt Trafalgaru, možná by mu plán vyšel. Jenže námořní porážka roku 1805 zařízla šance na invazi a následné tažení do Ruska rozpustilo nejen zisky z prodeje Louisiany, ale prakticky celý francouzský státní rozpočet. Nakonec Napoleon skončil v exilu a Spojené státy začaly stavět železnice přes prérii, kterou právě koupily.

Když dnes lidé mluví o „nejhloupějším prodeji všech dob“, padá často jméno Sovětského svazu a Aljašky. Ve skutečnosti Aljašku prodalo v roce 1867 ještě carské Rusko, nikoli bolševici, a to za 7,2 milionu dolarů. I tak ale šlo „jen“ o 1,5 milionu km² – pořád menší než Napoleonova laciná polovina Ameriky. Když pro srovnání přepočteme ruský obchod na dnešní peníze, dostaneme se k částce kolem 145 milionů dolarů nebo k jednotkám miliard podle poměru k HDP. Prosté trojčlenky ukazují, že Bonaparte v poměru k ploše i k potenciálu území odepsal mnohem víc. Šklebící se historie proto často označuje Aljašku za „špatný obchod“, ale Louisianu bychom museli nazvat rovnou „Napoleonovým sebezničením“.

Nešlo ovšem jen o čísla v kolonce „cena“. Louisiana představovala klíč k řece Mississippi a k městu New Orleans. Tepně, jež kontrolovala obchodní tok obilí a bavlny z celého vnitrozemí. V okamžiku podpisu smlouvy si Spojené státy zajistily nejen říční dopravu, ale do budoucna i možnost rozpínat se k Pacifiku. Lewis a Clark vyrazili na svou expedici ještě, než inkoust na dokumentu stačil zaschnout. Každý kilometr, který jejich koně a kánoe zdolaly, znamenal další hřebík do rakve francouzského velmocenského snu. Přitom nebyl důvod, aby Napoleon musel prodat území celé: mohl ponechat si třeba strategický pás podél řeky a zbytek nabídnout Španělsku, mohl hrozit dohodou s Británií a nechat Washington nervózně čekat. Jenže místo vyjednávání sáhl po rychlé injekci peněz a spolehl se, že s britskou armádou zatočí stejně pružně jako kdysi s rakouskou.

Dalším rozměrem Napoleonova omylu byla morální i demografická realita. Pro Spojené státy se Louisiana stala laboratoří expanze, jejíž náklady nesly v první linii původní indiánské kmeny a zotročení Afričané. Osadníci tlačili na západ, města bujela a s nimi i bavlníkové plantáže. Z francouzské perspektivy šlo sice o vzdálená teritoria s divokou přírodou, ale jejich potenciál od zemědělství po nerostné bohatství Skalistých hor byl už tehdy zřejmý. A hlavně: kdo držel ústí Mississippi, mohl v budoucnu tahat za nitky severoamerického obchodu. Napoleon všechny tyto dlouhodobé trumfy odepsal kvůli krátkodobé potřebě financí.

O několik desetiletí později zopakovalo Rusko podobný manévr. Státní kasa vyčerpaná po krymské válce a strach z britského obsazení Aljašky donutil carský dvůr přijmout americkou nabídku. Ovšem i tohle „ledové“ území se nakonec ukázalo jako zlatý důl – doslova, když v roce 1896 propukla v Klondiku horečka. Nikdo netvrdí, že carští ministři byli prozíraví, ale přinejmenším neodepisovali území, které už daleko přesahovalo reálné hranice ruského osídlení. Francie naproti tomu pustila region, který v budoucnu vydělal Spojeným státům nejen miliardy v zemědělství a nerostech, ale především umožnil vybudovat infrastrukturu mezi Atlantským a Tichým oceánem. Z čistě geopolitického hlediska to byl bezkonkurenční dárek.

Co kdyby Napoleon Louisianu neprodal? Přinejmenším by zpomalil expanzi Spojených států a otevřel prostor pro trojstranné vyjednávání mezi Francií, Británií a Španělskem. Mohl by inkasovat celní poplatky z lodí plujících po Mississippi nebo pronajímat oblasti americkým farmářům. Možná by nakonec prodal území stejně, ale za nesrovnatelně vyšší cenu a až po uzavření míru v Evropě. Místo toho vsadil na rychlou injekci a francouzskou verzi bleskové války – a prohrál.

Z pohledu dneška je Louisiana Purchase učebnicovým příkladem, jak krátkodobá fiskální panika dokáže oslabit i nejmocnější impérium. Napoleon se často líčí jako geniální stratég, ale jeho slavná citace o tom, že „geografie je vojácké osudové určení“, mu v tomto případě proklouzla mezi prsty. Prodal totiž samotný geografický osud Severní Ameriky. A nejen to: tímto aktem vychoval budoucí konkurenci, která se o století později stala hlavním evropským věřitelem a přes Atlantik poslala armádu, jež nakonec pomohla Francii v první i druhé světové válce. Ironie dějin? Spíš krutý účet a připomínka, že i císař se může chovat jako realitní amatér.

Zdroje:

https://www.nationalgeographic.com/history/article/louisiana-purchase-bargain-came-great-human-cost/?utm_source=chatgpt.com

https://www.britannica.com/event/Louisiana-Purchase?utm_source=chatgpt.com

https://en.wikipedia.org/wiki/Alaska_Purchase?utm_source=chatgpt.com