Nenáviděl ženy, miloval psy a ukradl Čechům Slezsko. Fridrich Veliký zlomil srdce Marii Terezii

Byl jedním z největších paradoxů evropských dějin 18. století. Na jedné straně osvícený vládce a milovník poezie, který si dopisoval s Voltairem. Na straně druhé chladnokrevný válečník, který prolitou krev tisíců vojáků vnímal jen jako nutnou daň za státní zájmy. Pruský král Fridrich II. přepsal mapu střední Evropy a navždy zlomil srdce jedné z nejmocnějších žen historie, Marii Terezii. Když jí ukradl bohatou perlu Koruny české, Slezsko, tím spustil řetězec válek, které otřásly celým světem.

Mladý princ Fridrich se narodil v roce 1712 do rodiny, kde pro lásku nebylo příliš mnoho místa. Jeho otcem byl pruský král Fridrich Vilém I., který vešel do dějin jako vojenský král. Byl to pravý hrubián, cholerik a milovník armády. Chodil ve vojenské uniformě, pil pivo a pro svou elitní gardu mu nebylo cizí unášet vysoké muže z celé Evropy. A tento drsný a nekompromisní muž měl syna, který rád nosil hedvábí, hrál na flétnu a četl si francouzské romány.

Střet otce se synem byl ve výchově nevyhnutelný. Král svého syna pravidelně ponižoval, bil jej na veřejnosti a nutil ho sledovat drastické vojenské tresty, protože ho považoval za zženštilého slabocha a chtěl z něj vybudovat opravdového muže. Fridrichovo utrpení vyvrcholilo v jeho osmnácti letech. Společně se svým blízkým přítelem a dost pravděpodobně i milencem, kterým byl poručík Hans Hermann von Katte, naplánoval útěk do Anglie. Plán byl ale prozrazen a oba zatčeni, zuřící král uvažoval o popravě vlastního syna za dezerci, ale nakonec si vymyslel mnohem horší trest pro něj, protože rozhodl, že on bude žít, ale jeho přítel musí zemřít.

Stráže přivedly mladého prince k oknu pevnosti a donutily jej se dívat na nádvoří, tam stál jeho přítel, Fridrich na něj z okna zoufale koukal, jak mu kat sťal hlavu. Fridrich se okamžitě zhroutil do mdlob, a když se probral, byl již někým jiným, cosi v něm zemřelo. Naučil se nosit navenek masku naprosté poslušnosti a uzamkl své city hluboko do sebe a jeho otec konečně viděl zisk poslušného následníka na trůn, po kterém tolik toužil.

V rámci absolutní podřízenosti otci souhlasil i s vynuceným sňatkem, král mu vybral za manželku Alžbětu Kristýnu Brunšvicko-Bevernskou. Fridrich jí pohrdal už před svatbou a přátelům psal posměšné dopisy o tom, jak je hloupá a nezajímavá, oženili se v roce 1733, ale jakmile jeho otec roku 1740 zemřel a Fridrich nastoupil na trůn, maska poslušného syna okamžitě spadla.

Svou manželku totiž okamžitě zapudil, vykázal ji na zámek Schönhausen a zakázal jí vstup do své nové rezidence. Vídali se jen párkrát do roka při formálních událostech a manželství zůstalo bezdětné a dal tak jasně najevo, že ženy v jeho osobním životě nebudou hrát žádnou roli. Evropa si oddychla, že na pruský trůn usedl vzdělaný filozof a podivín, který nebude významnou hrozbou. Záhy ale všichni zjistili, jak fatálně se mýlili.

Protože mezitím ve Vídni umírá císař Svaté říše římské a český král Karel VI., který po sobě nezanechal mužského dědice, a na trůn habsburské monarchie nastupuje třiadvacetiletá dcera Marie Terezie. Je těhotná, nezkušená, armáda je v rozkladu a státní pokladna byla tou dobou vyprázdněna. Její otec Karel sice strávil konec života tím, že uplácel ostatní evropské dvory, aby podepsaly takzvanou Pragmatickou sankci, tedy dokument uznávající nástupnictví ženy a samotné Prusko tento dokument také podepsalo.

Zatímco všichni diplomaté ve Vídni očekávali od nového pruského krále spojenectví, Fridrich mezitím tajně mobilizoval svou silnou armádu, kterou mu zanechal jeho otec. Bez vyhlášení války, uprostřed zimy 1740 vyrazily pruské pluky na území Slezska, tento krok šokoval celou Evropu. Bylo to porušení všech podepsaných smluv a absolutní podraz. Své kroky se snažil obhájit falešně vykonstruovanými nároky na slezská knížectví z dávné minulosti. Slezsko zkrátka chtěl získat, protože se v té době jednalo o relativně snadnou a velkou kořist.

Slezsko nebylo jen kus země kdesi na severu, ale již od středověku bylo pevnou součástí zemí Koruny české. Byla to lidnatá a průmyslová provincie, která patřila v rámci habsburského impéria k těm nejvýznamnějším a tvořilo zhruba čtvrtinu všech daňových příjmů habsburské kasy. Když jej Fridrich získal, výrazně tím oslabil České království a posílil Prusko. Ze státu, který byl dosud vnímán jen jako kasárna vojáků se rychle stala evropská velmoc s obrovským hospodářským zázemím.

Pro Marii Terezii to byl obrovský šok, Fridricha začala nenávidět, její počáteční nezkušenost brzy vystřídalo odhodlání, přísahala, že Slezsko získá zpět a plně se rozpoutaly takzvané slezské války. Marie Terezie sice prokázala odvahu a dokázala říši sjednotit proti společnému nepříteli, ale vojenská genialita Fridricha byla příliš velkým soustem.

Pruský král dokázal díky preciznímu výcviku svých vojáků a inovativní taktice drtit i mnohem početnější rakouské armády a po několika krvavých bitvách musela kapitulovat a Slezsko Prusku oficiálně postoupit. Některé prameny uvádějí, že když podepisovala mírovou smlouvu, tak usedavě plakala a na tuto ránu se ve Vídni nikdy nezapomnělo.

Hořkost Marie Terezie s časem nezmizela, ale naopak, tak začala vytvářet plán na zničení Pruska. Rozhodla se usmířit s dlouholetými rivaly ve Francii a podařilo se ji také získat na svou stranu Rusko. Proti Fridrichovi se spojily nejmocnější ženy tehdejšího světa, rakouská panovnice Marie Terezie a ruská carevna Alžběta I.

Byl to začátek sedmileté války, prvního skutečně globálního konfliktu našich dějin. Fridrich se ocitl v obklíčení a ačkoliv znovu prokázal své vojenské mistrovství a uštědřil nepřátelům zdrcující porážky, lidské i materiální zdroje Pruska pomalu vysychaly. Koncem roku 1760 bylo Prusko na kolenou. Ruská vojska stála v Berlíně, Fridrichova armáda byla zdecimovaná a král s sebou neustále nosil jed, aby byl připravený spáchat sebevraždu dřív než ho zajmou.

Jenže roku 1762 nečekaně zemřela ruská carevna Alžběta, která Fridricha bytostně nenáviděla a na ruský trůn nastoupil její synovec Petr III., který byl naopak Fridrichovým fanatickým obdivovatelem. Petr okamžitě pozastavil postup ruských vojsk, uzavřel s Pruskem mír a dokonce Fridrichovi poslal ruské vojáky na pomoc. Fridrich tím byl zachráněn a Marie Terezie se musela smířit s tím, že Slezsko již nikdy nezíská.

Zatímco ovládal bojiště, jeho osobní život byl v troskách. Jeho zámek Sanssouci byl prakticky výhradně mužským klubem. Fridrich ženy na svém dvoře nestrpěl, považoval je za povrchní, neschopné filozofické debaty a děsilo jej, když se snažily zasahovat do politiky. Dlouhé roky tu s králem pobýval například slavný francouzský filozof Voltaire. To že se Fridrich obklopoval pouze muži není náhoda, dnešní historici se shodují, že byl s největší pravděpodobností homosexuál.

Absence žen na jeho dvoře nebyla jen politickým rozhodnutím, ale i přirozeným projevem jeho osobnosti, svět bez žen byl pro něj světem, kde se cítil nejbezpečněji a kde nemusel nosit falešnou masku na tváři, kterou si musel nasadit po smrti svého přítele Katteho. Jeho místo v srdci naopak zaplnili psi. Nade vše miloval plemeno italského chrta. Některé zdroje uvádí, že právě on jako první zpopularizoval rčení, že pes je nejlepší přítel člověka. A ve světě plném intrik, zrad a válek to platilo dvojnásob.

Jeho psi měli výsady, o kterých se pruským dvořanům ani nesnilo. Směli spát s králem v jeho posteli, seděli s ním u stolu při státních večeřích a král je krmil vlastníma rukama. Dokonce během jedné z válek, když pruský tábor přepadli Rakušané a ukořistili králova zavazadla, včetně jeho milované fenky Biche. Král, který jindy dokázal s kamennou tváří obětovat tisíce mužů, byl ze ztráty psa naprosto zoufalý a nařídil okamžité vyjednávání o jejím návratu.

Jak Fridrich stárl, jeho odpor vůči lidstvu se prohluboval. Z pohledného mladého prince se stal shrbený stařec, kterému jeho poddaní začali přezdívat starý Fritz. Úplně přestal dbát na svůj zevnějšek, chodil v obnošených a umazaných uniformách a ven nevyšel bez své oblíbené hole. Nakonec zůstal úplně sám, přežil své sourozence i své nepřátele, na konci života byl zatrpklým mužem, který komunikoval téměř výhradně jen se svými sluhy a psy, zemřel 17. srpna 1786 ve svém křesle na zámku Sanssouci ve věku 74 let.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Fridrich_II._Velik%C3%BD

https://www.stoplusjednicka.cz/nemilovana-kralovna-proc-fridrich-ii-veliky-opovrhoval-svou-manzelkou

https://www.britannica.com/biography/Frederick-II-king-of-Prussia

https://dvojka.rozhlas.cz/532-schuzka-jak-jsme-prisli-o-slezsko-pokracovani-7938982