Petr III. Ruský: Car, který byl svržen a nejspíše i zavražděn vlastní manželkou Kateřinou Velikou

Dějiny Ruského impéria znají mnoho dramatických vzestupů a pádů, ale jen málokterý vládce vyvolává tolik protikladných emocí jako Petr III. Ruský. Muž, který se stal carem náhodou, vládl pouhých šest měsíců a skončil násilnou smrtí za nejasných okolností. V historii je pamatován pouze jako ten car, kterého svrhla Kateřina Veliká.

Petr III. vyrůstal v Kielu jako Karl Peter Ulrich a byl vévodou holštýnsko-gottorpským. Byl tedy původem spíše Němec a o Rusku zpočátku nevěděl zhola nic. Jeho matkou byla dcera slavného Petra Velikého Anna Petrovna. Jeho otec Karel Frederik byl významným hráčem na poli evropské politiky, brzy však zemřel, takže Petr osiřel již v dětství. Výchova, které se mu dostalo byla spíše pruská než ruská. Byl vychováván v duchu pruského militarismu a luteránské zbožnosti, zatímco o ruském pravoslaví, tradicích a jazyku neměl tolik ponětí. Nikdy se necítil být Rusem a jeho chování na dvoře v Petrohradě působilo často nepatřičně až komicky.

Jeho teta Alžběta si ho však zvolila jako svého nástupce. Neměla totiž vlastní děti a chtěla zajistit pokračování rodu Romanovců. V roce 1742 byl mladý Karl přivezen do Ruska a byl přijat pravoslavným křtem, díky kterému získal nové jméno Petr Fjodorovič. Od té chvíle byl prakticky oficiálním dědicem ruského trůnu. Přes svůj významný původ působil na dvoře rozpačitě. Nebyl charismatický, neuměl si získat sympatie, a co hůř, nedokázal skrýt svou bezmeznou fascinaci pruským králem Fridrichem II. Velikým. V době, kdy Rusko s Pruskem svádělo tvrdé války o nadvládu ve střední Evropě, byla taková orientace nebezpečná a vyvolávala odpor.

Carevna Alžběta mu však byla nakloněna a zajistila mu i politicky výhodný sňatek. V roce 1745 se Petr oženil se sedmnáctiletou německou princeznou Žofií Frederikinou Augustou, která přijala jméno Kateřina Alexejevna. Tento svazek měl posílit Petrovu legitimitu a upevnit budoucí dynastii. Jenže manželství se brzy ukázalo jako hluboce nešťastné. Petr byl lhostejný a dětinský, údajně se oddával hře s cínovými vojáčky i v dospělosti. Kateřina naopak projevovala ambice a touhu po moci. Jejich vztah se rychle změnil ve studenou válku, v níž si každý hledal spojence mezi dvorskými kruhy. Když v prosinci 1761 carevna Alžběta zemřela, tak se Petr III. stal konečně carem, bylo mu 33 let a na trůně ho čekalo pouhých šest dramatických měsíců.

Manželské soužití bylo plné konfliktů a odcizení. Car se otevřeně přiznával, že ji nemiluje a dokonce se netajil sympatiemi k jiným ženám. Kateřina si naopak hledala podporu u jiných mužů dvora, ať už politických nebo intimních. Dalším zdrojem napětí byl problém následnictví. Petr a Kateřina sice měli děti, ale o jejich synovi Pavlovi kolovaly zvěsti, že dítě není cara. Samotný vládce se měl zdráhat plnit manželské povinnosti naplňovat a Alžběta musela dohlížet, aby k početí vůbec došlo. Zatímco Kateřina se pomalu stávala v očích dvora vzdělanou a schopnou, tak Petr III. si vysloužil pověst slabého a nekompetentního muže. To připravilo půdu pro převrat roku 1762.

Mnozí aristokraté s příchodem nového vladaře očekávali katastrofu. A skutečně jeho vláda byla od počátku provázena zmatkem a neobratnými kroky. Přesto není pravda, že by se o nic nepokusil. Jeho reformy zahrnovaly zrušení tajné policii, amnestie a zastavení mučení. Jenže reformy byly prováděny chaoticky a bez diplomacie. Zásadní chybou se stala jeho okázalá náklonnost k Prusku. Okamžitě ukončil válku s Pruskem. Nejenže uzavřel mír, ale dokonce vrátil Prusku dobytá území a nabídl vojenskou spolupráci. To bylo v očích ruské šlechty i armády zrada, kterou mu nikdy neodpustili.

Na jaře 1762 se proto proti carovi začala formovat rozsáhlá opozice. Jeho vlastní manželka Kateřina se stala přirozeným centrem tohoto spiknutí. Šlechta očekávala, že nový car upevní jejich moc a prestiž. Místo toho dostala spojenectví s nenáviděným Pruskem a obavy z konfiskace církevního majetku. Když se pak začaly šířit zvěsti, že uvažuje o rozvodu s Kateřinou a sňatku s jinou ženou, tak se mnozí dvořané i vojáci přiklonili na stranu carevny. Kateřina, která už delší dobu budovala síť spojenců dokázala využít Petrovy neoblíbenosti a připravila půdu pro palácový převrat.

Léto téhož roku se stal zlomovým okamžikem. Kateřina se rozhodla jednat. Věděla, že je nemalá šance, že ji chce manžel nahradit, čímž by přišla o své postavení a vliv. Současně cítila, že většina dvora i armády je znechucena současnou vládou, situace na úder byla ideální. Klíčovou roli sehrála petrohradská garda. Kateřina byla prohlášena v klášteře Smolny carevnou a vládkyní a rychle se vydala do města, aby se ukázala lidu i vojákům. Dav ji přijal s nadšením. Petr byl tou dobou mimo hlavní dění na svém venkovském sídle v Oranienbaumu, kde se věnoval svým oblíbeným hrám. Když se dozvěděl, co se stalo, pokusil se shromáždit jednotky a postavit se na odpor, ale zjistil, že loajálních vojáků je zoufale málo. Většina důstojníků přeběhla na stranu Kateřiny.

Během několika hodin se situace zcela změnila. Z cara se stal izolovaný a bezmocný muž. Nakonec byl donucen podepsat abdikaci. Všechno se odehrálo nečekaně rychle. Muž, který byl ještě včera carem byl najednou bezvýznamným pěšákem. Po abdikaci byl převezen na zámek Ropša. Oficiálně tam měl žít pod dohledem. Ve skutečnosti byl vězněm a navíc velmi nebezpečným, protože mohl být využit k pokusu o další převrat. Pouze pár dní po převratu zemřel. Nejspíše byl uškrcen skupinou důstojníků, mezi nimiž byl i bratr Kateřinina milence Alexej Orlov. Carova smrt znamenala počátek nové éry. Éry Kateřiny Veliké.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Petr_III._Rusk%C3%BD

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kate%C5%99ina_II._Velik%C3%A1

https://www.britannica.com/biography/Peter-III-emperor-of-Russia

jstor.org/stable/130591