Přemysl Otakar II.: Nejmocnější muž Evropy odmítl říšskou korunu, aby pro ni o 22 let později zemřel

Život budoucího českého krále přezdívaného „král železný a zlatý“ nezačal v pozici dědice trůnu. Přemysl se narodil patrně okolo roku 1233 jako druhý syn českého krále Václava I., zvaného Jednooký a Kunhuty Štaufské, dcery tehdejšího římského krále Filipa Švábského. Díky tomuto původu v sobě spojoval krev nejvýznamnějších středoevropských dynastií.

Jenže proto, že nebyl prvorozeným synem, tak se s ním jako následníkem trůnu nepočítalo. Role budoucího panovníka připadala nejstaršímu synovi Vladislavovi, zatímco Přemysl se měl vydat církevní dráhou. Při přípravě na duchovní úřady získal velmi kvalitní vzdělání a výborně ovládal latinu, rétoriku i teologii. Právě tyto schopnosti mu později poskytly výhodu v politických střetech s ostatními vládci, jejichž vzdělání bylo většinou výrazně nižší kvality.

Zásadní obrat v jeho životě nastal v lednu 1247. Vladislav, následník trůnu a rakouský vévoda, totiž náhle zemřel bez potomků, v době smrti mu bylo přibližně 20 let. Tato nečekaná událost učinila z patnáctiletého Přemysla jediného legitimního nástupce na český trůn. V té době byly vzdálenější větve přemyslovské dynastie bez jakékoliv politické moci a odsunuty z nástupnictví a celá budoucnost Přemyslovců tak stála pouze na mladém Přemyslovi.

Mladý a ctižádostivý Přemysl se brzy ocitl jako nástroj pro českou šlechtu, která byla nespokojená s poměry v zemi, protože jeho otec Václav I. raději trávil čas lovem v lesích než správou království. Z tohoto důvodu jej šlechta v roce 1247 prosadila do pozice takzvaného „mladšího krále“.

To vedlo k vypuknutí konfliktu mezi otcem a synem, který velice rychle přerostl v občanskou válku. Václav I. sice neměl příliš příznivců, ale měl mimořádné vojenské schopnosti. Za podpory papeže a spojenců ve Svaté říši římské se mu podařilo vzpouru svého syna zlomit. Přemysl skončil poražený a přišel o veškeré hodnosti. Brzy pochopil, že domácí šlechtě se nesmí bezvýhradně odevzdávat. Nakonec se s otcem usmířil, jedním důvodem bylo, že stále platilo, že byl jediný dědic trůnu a Václavovi I. nic jiného nezbývalo a za druhé, tak se museli spojit proti vnějšímu nepříteli.

Na jih od českých hranic se otevřela obrovská šance. Roku 1246 v bitvě u Litavy padl rakouský vévoda Fridrich II. Bojovný, který byl posledním mužským potomkem rodu Babenberků. S jeho smrtí vymřela po meči jedna z významných dynastií ve střední Evropě a bohaté rakouské a štýrské země zůstaly bez pána. Okamžitě se rozpoutal divoký zápas o dědictví.

V únoru 1252 se devatenáctiletý Přemysl oženil s Markétou Babenberskou, sestrou zesnulého vévody. Markétě v té době bylo již hodně přes čtyřicet a mezi novomanžely byla třicetiletá propast a bylo zřejmé, že z tohoto spojení nikdy nevzejde potomek. Šlo především o politický tah, jehož prozíravost bylo těžké přehlédnout. Sňatkem s dědičkou babenberského panství si Přemysl zajistil nárok na Rakousy.

Brzy nato také umírá jeho otec Václav I., čímž se plně otevírá cesta k trůnu Přemyslu Otakarovi II. Nárok na Rakousy ovšem nezískal tak snadno, musel se o ně utkat s uherským králem Bélou IV., jenž si činil nárok na sousedící Štýrsko. Tento vleklý spor vyvrcholil v červenci 1260 bitvou u Kressenbrunnu, kde se obě armády utábořily na opačných březích řeky Moravy. Oba vojenské tábory se dohodly na dočasném příměří, které mělo umožnit bezpečný přechod jedné z armád přes řeku. Uherská strana však tuto dohodu nedodržela a zaútočila na české oddíly ve chvíli, kdy právě řeku překračovaly.

Právě tehdy se ukázala Přemyslova vojenská genialita. Česká těžká jízda provedla ničivý protiútok. Elitní těžká jízda rozmetala lehčí uherskou kavalerii na kusy. Uherské vojsko bylo zatlačeno do řeky, kde nemělo šanci na vítězství. Přemysl dosáhl drtivého triumfu a připojil Štýrsko ke svým državám.

Zatímco Přemysl postupně upevňoval své postavení ve střední Evropě, tak samotná Svatá říše římská procházela hlubokou krizí. Po smrti císaře Fridricha II. a jeho syna Konráda IV. o čtyři roky později se říše propadla do bezvládí. Chyběla jí silná autorita a jednotlivé oblasti sužovaly lokální války. V lednu 1256 navíc za dramatických okolností zemřel římský vzdorokrál Vilém Holandský, kdy se během tažení pod ním prolomil i s jeho koněm led a následně byl svými protivníky ubit k smrti.

Otázka volby nového krále byla palčivá. Kurfiřti, kteří volili nového krále Svaté říše římské se obrátili směrem k Praze. Český panovník představoval nejzámožnějšího a nejmocnějšího muže v říši. Navíc jeho matka pocházela ze štaufského rodu, což mu propůjčovalo legitimitu. Jako první mu římskou korunu nabídl kolínský arcibiskup Konrád z Hochstadenu, později se k němu přidal další z kurfiřtů a pokud by český král projevil zájem, tak v tento moment by ji bez větších překážek získal, protože on samotný měl také jeden hlas ve volbě nového krále a poté by mu zbýval ke zvolení jediný hlas. Přemysl se však rozhodl nabízenou korunu odmítnout.

Co jej k tomuto rozhodnutí vedlo? Mohl se stát prvním českým králem, který by získal titul krále Svaté říše římské a posléze titul císaře. Jenže v té době byla Svatá říše v troskách, vyčerpávající občanské války po německých zemích, permanentní úplatkářství oslabily říši natolik, že by Přemysl musel vynaložit příliš mnoho vlastních prostředků na stabilizaci. Místo toho se rozhodl vybudovat vlastní pevné a bohaté království směrem na jih, kde cítil velký ekonomický potenciál.

Sám se tedy kandidatury vzdal a místo toho prosadil anglického prince Richarda z Cornwallu, sourozence krále Jindřicha III. Richard patřil k nejbohatším mužům na kontinentu, jenže v říši postrádal jakoukoliv skutečnou mocenskou základnu. Přemysl si za svůj volební hlas nechal bohatě zaplatit. Richard mu uznal držení Rakouska i Štýrska a dokonce jej pověřil funkcí strážce Říše v zemích ležících na východ od Rýna. Přemysl tak získal legitimitu pro své budoucí plány a zároveň se vyhnul riziku. V té době ovšem ještě neměl tušení, že toto rozhodnutí o dvě dekády později spustí lavinu událostí, která mu nakonec vezme vše, včetně jeho vlastního života.

Druhá polovina 50. a 60. let 13. století znamenala vrcholné období Přemyslovců. Český král nestavěl svou moc pouze na vojenské převaze, ale i na ekonomické prosperitě. Hlavním zdrojem tohoto bohatství bylo stříbro. Přemysl podporoval těžbu drahých kovů, především v okolí Jihlavy. Současně přiváděl do země německé kolonisty. Nově přicházející přinášeli kapitál, znalosti i modernější výrobní postupy.

Přemysl Otakar II. zakládal také desítky nových královských měst jakými byla například České Budějovice, Most, Kolín, Klatovy nebo Uherské Hradiště. Tato centra moci představovala protiváhu vůči vzpurné české šlechtě. Právě díky příjmům z královských měst, stříbra z Jihlavy a počátkům těžby v Kutné Hoře mohl Přemysl financovat nákladná vojenská tažení. Získal takové bohatství, že se mu začalo přezdívat „král zlatý“.

Jenže jeho ambice překračovaly domácí hranice. Na přání papeže zorganizoval dvě křížové výpravy k Baltu, kde podpořil Řád německých rytířů v boji s pohanskými Prusy a Litevci. Během prvního tažení v lednu 1255 jeho vojsko porazilo pruské kmeny a na klíčovém místě vznikla nová osada, kterou nazvali Královec, dnešní Kaliningrad.

Navíc postupně zdědil nebo si podmanil další území i na jihu. Roku 1269 získal Korutany a Kraňsko a italské Furlansko. V rámci upevnění dynastie se rozhodl zapudit stárnoucí manželku Markétu Babenberskou a předal papeži žádost o rozvod s tím odůvodněním, že Markéta v minulosti složila řeholní slib, i když skutečný motiv byl ten, že spolu již nemohli mít děti. Ještě téhož roku uzavřel sňatek s teprve dvacetiletou Kunhutou. Z tohoto manželství vzešlo několik potomků, včetně budoucího českého krále Václava II. který se narodil roku 1271.

Rok 1270 přináší Přemyslovi Otakarovi II. vrcholný okamžik kariéry. Během osmé křížové výpravy umírá v severoafrickém Tunisu na úplavici francouzský král Ludvík IX., který představoval největší morální i politickou autoritu západní křesťanské civilizace a jeho syn nezískal takovou moc. Anglie je vyčerpaná a její panovník nemá takovou váhu. Římský král Richard Cornwallský nemá skutečnou moc a navíc je těžce nemocný a papežský stolec se potýká s vnitřními spory.

Oproti tomu tak na pražském trůně sedí panovník, jehož království se táhne od Krkonoš až po pobřeží Jadranu. Na českém stříbře přitom stojí prosperita celé střední Evropy. Rokem 1270 je Přemysl Otakar II. bez jakékoli pochybnosti nejvlivnějším mužem na celém kontinentě a vše nasvědčuje tomu, že rod Přemyslovců bude evropskému dění vládnout ještě po celá staletí a stane se přesně tím, čím se stali Habsburkové.