Článek
Robespierre se narodil roku 1758 v severofrancouzském Arrasu. Rodina nebyl chudá, ale ani zámožná. Když mu bylo šest, zemřela matka a jeho otec, který byl právníkem brzy zmizel z města. Malého Maximiliena a jeho sourozence vychovávaly tety. Už jako dítě se učil latině a literatuře a projevoval až nezvyklou vážnost. Jako nadaný student byl vybrán, aby přednesl uvítací báseň mladému králi Ludvíku XVI. a královně Marii Antoinettě. Už tedy jako teenager stál tváří tvář těm, které o 18 let později pošle na smrt.
Právník, který miloval poezii
Ve studiích exceloval. Získal stipendium na prestižním lyceu v Paříži, kde patřil mezi nejlepší žáky. Zde se sblížil s díly Voltaira a Rousseaua, jejichž myšlenky o rovnosti a spravedlnosti ho hluboce ovlivnily. Po návratu do Arrasu se stal právníkem. Zajímavostí je, že kromě soudních sporů psal také básně a eseje. Dokonce soutěžil v literárních kláních. Jeden z jeho textů se věnoval nešťastnému osudu žen, což ukazuje, že v něm zpočátku převládala citlivost a idealismus. Byl znám svou neúplatností. Zastupoval i chudé klienty, často zdarma. V tomto období si vysloužil přezdívku „Nepodplatitelný“, která ho provázela celou jeho kariéru.
Advokát a politik Maximilien Robespierre
Když v roce 1789 král svolal Generální stavy, Robespierre se stal zástupce třetího stavu za své město. V Paříži se ocitl ve víru dějin, Bastila padla, revoluce se rozběhla. Zpočátku byl spíše nenápadný, ale rychle si získal pozornost pro svou schopnost mluvit. Nebyl skvělý rétor dramatickým gestem, spíš logickou a důslednou argumentací. V národním shromáždění požadoval volební právo pro muže a odmítal trest smrti.
Připojil se také k nově vznikajícímu Jakobínskému klubu, kde se stal jedním z nejvýraznějších hlasů. Odmítal kompromisy s monarchisty i umírněnými Girondisty. Jeho přísný morální styl působil na mnohé jako posedlost. Byl vegetariánem, nepil víno ani pálenku, nechodil za ženami. Kolegové se mu posmívali, že je asketický mnich revoluce. Právě tato strohost mu ale dávala autoritu.
Roky 1792 a 1793 byly pro revoluci zlomové. Francie se ocitla ve válce s Rakouskem a Pruskem, v zemi rostl chaos a král Ludvík XVI. byl stále považován za zrádce. Robespierre se postupně posouval od idealistických projevů až k tvrdému požadavku očištění republiky. Když v lednu 1793 padl rozsudek nad králem, Robespierre hlasoval pro smrt. Nešlo prý o pomstu, ale o nutnost. Sám prý prohlašoval, že král musí zemřít, aby mohla žít republika. Poprava Ludvíka XVI. šokovala Evropu.
Poprava Ludvíka XVI. gilotinou
Architekt revolučního teroru
Rok 1793 přinesl další eskalaci. V zemi vypukla občanská válka a Paříží se šířil strach a hlad. V této atmosféře se stal členem Výboru pro veřejné blaho. V podstatě se jednalo o revoluční vládu, která řídila stát. Právě tady začal nabírat na síle systém, který vešel do dějin jako Jakobínský teror. Pod jeho vlivem přijaly orgány zákony umožňující zatýkat podezřelé bez důkazů. Procesy byly rychlé a gilotina se stala každodenní kulisou Paříže. Odhaduje se, že v letech 1793 a 1794 bylo popraveno přes deset tisíc lidí. A popravy nebyly jen pro aristokraty. Na popraviště putovali i bývalí revolucionáři, kteří se dostali do sporu s Robespierrem.
Ten se postupně zbavoval všech, kdo mu stáli v cestě. Radikální revolucionáři, kteří chtěli ještě krutější postup skončili na gilotině na počátku roku 1794. O měsíc později čekal stejný osud i jeho bývalého spojence Georgese Dantona. Právě proces s Dantonem šokoval Paříž. Danton se hájil s neobyčejnou výřečností a z tribun padaly silné výroky, které musely být přerušeny, aby „nezmátly lid“. Ale Robespierre trval na svém, revoluce nesměla povolit. Už v říjnu předešlého roku se před revolučním tribunálem objevila i bývalá královna Marie Antoinetta. Královna byla obviněna z bizarních zločinů, včetně incestu se svým synem a po krátkém procesu skončila pod gilotinou.
Marie Antoinetta. Francouzská královna a dcera Marie Terezie
Začátek pádu jeho kultu osobnosti
Robespierre prý nebyl jen politik a revolucionář. Viděl se i jako mravní vůdce národa. Náboženství považoval za nutný prvek společnosti, ale odmítal katolickou církev, která byla úzce spojena s monarchií. Proto prosadil projekt Kult Nejvyšší bytosti. Tvrdil, že lid potřebuje víru v něco vyššího, co ho povede k ctnosti. Pod jeho vedením se konala velkolepá slavnost. Tisíce lidí pochodovaly ulicemi, na náměstích se stavěly alegorické sochy a Robespierre sám vedl průvod v modrém kabátě a v bílých punčochách. Jeden poslanec poznamenal, že se již vidí jako nejvyšší kněz nové víry a sám se stává diktátorem.
V létě 1794 se situace obrátila. Republika zaznamenala vojenské úspěchy, vnitřní povstání byla potlačena a Paříž se začala nadechovat k uvolnění. Ale Robespierre naopak požadoval další čistky a hrozil novými popravami i vlastním kolegům. A to se mu stalo osudným. Spojili se proti němu umírnění poslanci i bývalí radikálové, kteří se báli, že budou další na řadě. V červenci byl během dramatického jednání přerušen výkřiky „Dolů s tyranem!“ Pokusy o obhajobu mu nebyly umožněny, jeho hlas zanikl v hluku sálu. Ještě téhož dne byl zatčen spolu se svými nejbližšími spojenci.
Karikaturistické vyobrazení Jakobínského očistného hrnce
On i jeho spojenci byli uvězněni, ale ještě večer je jejich stoupenci osvobodili a odvedli na radnici. Zde se odehrálo drama, které připomíná spíše divadelní scénu než politickou realitu. Někteří z jeho přátel si sháněli jed na otravu, jiní se připravovali na obranu do posledního muže. Vojáci brzy obklíčili budovu. V nastalém chaosu byl Robespierre těžce zraněn. Údajně ho trefil voják nebo si sám prostřelil čelist pistolí. Jeho tvář byla zalitá krví, hlava mu klesla a nemohl příliš mluvit. Přesto přežil noc, zatímco kolem něj leželi mrtví stoupenci.
Ráno 28. července byl on i jeho přeživší spolupracovníci převezeni před revoluční tribunál. Proces byl čistě formální. Nebylo třeba důkazů, protože rozhodnutí už padlo v politickém zákulisí. Večer byl Robespierre přiveden na náměstí. Měl obvázanou hlavu a čelist. Když mu kat těsně před popravou strhl obvaz, tak z jeho úst se ozval výkřik hrůzy a bolesti, který přehlušil dav. Krátce nato padla gilotinová čepel. Spolu s ním zemřelo i dalších 21 přívrženců. V davu, který se ještě nedávno třásl strachem před jeho jménem propuklo nadšení a křik radosti. Tyran padl.
Zdroje:
https://www.britannica.com/biography/Maximilien-Robespierre
https://www.ebsco.com/research-starters/history/robespierre
https://en.wikipedia.org/wiki/Maximilien_Robespierre
https://cs.wikipedia.org/wiki/Velk%C3%A1_francouzsk%C3%A1_revoluce
