Tomáš Baťa nebyl jen génius byznysu. Byl to muž, který chtěl převychovat celý národ

Tomáš Baťa se narodil 3. dubna 1876 ve Zlíně do rodiny ševce Antonína Bati. Řemeslo tedy neobjevil jako samouk, ale vyrůstal v něm od dětství. Po smrti matky se rodina přestěhovala do Uherského Hradiště, kde se vyučil obuvníkem a sbíral první zkušenosti i mimo domov. V září 1894 pak společně se sourozenci Annou a Antonínem založil ve Zlíně vlastní firmu. Začátky rozhodně neměl snadné. Po roce podnikání byla firma ve značné ztrátě a Baťa musel rychle hledat cestu, jak výrobu i prodej překopat. V prvních letech vsadil mimo jiné na levnější textilně-koženou obuv, která byla později proslulá jako tzv. „baťovky“ a na vyšší efektivitu výroby i odbytu. Už kolem roku 1900 se firma přesunula do první tovární budovy a během prvního desetiletí 20. století patřila mezi největší obuvnické podniky v zemi.

Nikdy se nespokojil s představou pouze lepšího ševce. Nechtěl být řemeslníkem s větší dílnou. Chtěl změnit samotná pravidla hry, právě tady se rodí to, co na něm dodnes fascinuje, tedy jeho schopnost nahlížet na podnikání ne jako na živnost, ale jako kompletní organizaci života. Obuv byl pouze začátek, ne cíl. Chtěl řád, růst a škálovat. Brzy pochopil, že kdo chce ovládnout trh, nestačí mu dobrý výrobek. Musí ovládnout čas, náklady i návyky lidí, ve kterém lidé žijí.

Zásadní pro něj byla americká zkušenost. Před první světovou válkou odjel do Spojených států a v dalších letech tam své poznatky prohluboval. Podle odborné literatury byly jeho cesty do Ameriky jedním z hlavních zlomů v přemýšlení o výrobě a řízení. Po roce 1918 navštívil i firmy Ford a Endicott-Johnson, kde ho zaujala nejen masová výroba, ale i sociální programy pro zaměstnance, otevřenost závodů veřejnosti a důraz na službu veřejnosti. Právě tady si poskládal vlastní recept a americkou racionalitu spojil s moravskou pracovitostí a s velmi osobním přesvědčením, že podnik má lidi nejen zaměstnávat, ale i formovat.

To je důvod, proč je zavádějící mluvit o Baťovi jen jako o českém Fordovi. Fordismus pro něj byl inspirací, nikoli kopírákem. Americké postupy si nepřivezl jako suvenýr, ale jako stavebnici, kterou upravil pro vlastní prostředí. Jeho síla byla právě v tom, že zahraniční vzory neobdivoval pasivně. Překládal je do zlínských podmínek a přetvářel v systém, který byl v některých ohledech ještě důslednější než americké předlohy. Tam, kde jiní viděli stroje a pásy, viděl Baťa celou společnost.

Po první světové válce situace ve světě nebyla vůbec jednoduchá. Přišla poválečná finanční a odbytová krize, sklady se plnily a firma narazila na realitu, která zlomila nejednoho podnikatele. Právě tehdy ale předvedl možná svůj nejikoničtější tah. V roce 1922 snížil ceny bot o 50 procent. Současně sice klesly mzdy o 40 procent, ale firma zároveň výrazně zlevnila zboží ve svých prodejnách, včetně potravin. Šlo o risk, který většina současníků považovala za šílený. Jenže sklady se vyprodaly, zákazníci se nahrnuli a Baťa nejen přežil, ale posílil svou pozici na trhu.

Tato zkušenost ukazuje jeho povahu. Nebyl to žádný sentimentální lidumil, který podnikání obaloval hezkými slovy. Byl tvrdý a připraven udělat nepopulární rozhodnutí. Věděl, že v době strachu vyhraje ten, kdo nabídne dostupnost. Věděl také, že veřejnost si nezapamatuje účetní tabulku, ale svou zkušenost, tedy, že u Bati je levněji. Lidem neprodával jen botu, ale pocit, že moderní obuv může být levná a dostupná.

Zásadní omyl je myslet si, že Baťův systém stál jen na levné práci a technice. Stál i na výchově, už v roce 1918 firma zavedla osmihodinovou pracovní dobu, podnikové jesle či knihovnu začala pořádat vzdělávací kurzy pro zaměstnance. V roce 1925 vznikla Baťova škola práce pro mladé muže, později i pro mladé ženy. Smyslem nebylo pouze vyučit budoucí zaměstnance, ale vychovat člověka podle jeho představ. Součástí systému byly večerní kurzy, důraz na praxi a rozšiřování technického a obchodního školství. Ve Zlíně tak vznikal model, v němž firma vstupovala do života člověka mnohem dřív než nastoupil na plnou pracovní pozici a provázala jej i mimo samotnou směnu.

Ještě důležitější byla samotná organizace práce. V polovině 20. let zavedl samosprávné dílny, tedy relativně malé jednotky, které mezi sebou nakupovaly a prodávaly rozpracované výkony. Každá dílna nesla odpovědnost za své výsledky, hospodaření se uzavíralo týdně a zaměstnanci měli podíl na zisku i ztrátě. Výsledky se zveřejňovaly, plány se chystaly týdny dopředu a výkon se sledoval velmi detailně. Rozdělil tak podnik na stovky jednotek, v nichž měl pracovník nejen pracovat, ale také rozumět ekonomickému výsledku své práce. Nebyl to žádný manažerský trik, ale lekce z kapitalismu v přímém přenosu. Dělník neměl být jen rukou, ale spolupodnikatelem, alespoň v psychologickém smyslu.

Nechtěl pouze vyrábět více obuvi než konkurence. Chtěl změnit mentalitu lidí. V jeho pojetí byl největší problém společnosti nepořádek, neukázněnost, nízká výkonnost a závislost na státu či na cizí pomoci. Proto kolem firmy budoval celý soubor návyků. To je také důvod proč tolik investoval do institucí, které na první pohled se ševcovinou nesouvisejí. Nešlo o vedlejší hobby bohatého průmyslníka, ale o součást jednoho velkého projektu.

Od roku 1923, kdy se stal starostou města Zlín, už nešlo oddělit firmu od města. V následujících letech se podnikatelská a politická moc propojily. To byl Baťův největší triumf. Mnoho podnikatelů vydělá peníze. Jen málokdo otiskne svou představu o člověku do ulic, domů a škol. Zlín se tak stal jeho zhmotněnou ideologií. Právě proto by ale bylo nepoctivé psát o něm jen jako o laskavém vizionáři, který dal lidem práci a postavil jim domky se zahrádkou. Baťův systém byl i tvrdý a hluboce kontrolující. Také odmítal odbory a politické organizace na pracovišti, protože jakýkoliv zásah do vztahu mezi vedením a zaměstnanci pokládal za narušení spolupráce.

Tomáš Baťa zahynul 12. července 1932 při letecké havárii v Otrokovicích. V momentě jeho smrti už nešlo o regionálního podnikatele, ale o šéfa obrovského systému. Oficiální biografie uvádí, že podnikal ve 36 oborech výroby, obchodu, služeb a dopravy, zaměstnával přes 31 tisíc lidí, ročně vyráběl přes 30 milionu párů bot a působil v desítkách zemí po celém světě.

Zdroje: tomasbata.org, zam.zlin.eu, wikipedia.org, dvojka.rozhlas.cz