Vykastrován, rozčtvrcen a stažen z kůže. Tak dopadl rádce Eduarda II.

Byl jedním z nejnenáviděnějších mužů své doby. Hugo Despenser mladší byl králův oblíbenec a rádce Eduarda II. a svým vlivem i chamtivostí si udělal mnoho nepřátel. Až se nakonec stal exemplárním případem středověké pomsty. Jeho smrt v roce 1326 byla jednou z nejbrutálnějších poprav, které Anglie kdy viděla. Byl vykastrován, oběšen, rozčtvrcen a jeho tělo bylo vystaveno jako varování. Ale než k tomu došlo, sehrál klíčovou roli v politických bouřích jedné z nejtemnějších etap anglických dějin.

Hugo Despenser se narodil kolem roku 1286 do významné aristokratické rodiny. Jeho otec Hugo Despenser starší byl již dříve vysoce postavený šlechtic a poradce. Mladší Hugo byl od mládí ambiciózní a díky sňatku s Eleonorou Clare, tedy vnučkou Eduarda I., se dostal ještě výš. Přímo do královské rodiny. Manželství mu přineslo nejen půdu a majetek, ale i cestu do králova nejbližšího okruhu. Když se král Eduard II. stal vladařem po smrti svého slavného otce Eduarda I., Anglie se ocitla v nejisté době. Eduard byl slabý, nerozhodný a místo politického manévrování se raději obklopoval oblíbenými šlechtici. Prvním takovým oblíbencem byl Piers Gaveston, s nímž Eduarda pojilo zřejmě i romantické pouto. Po Gavestonově násilné smrti našel Eduard nového důvěrníka, právě Huga.

Despenser nebyl jako ostatní dvořané. Byl mazaný, krutý a neuvěřitelně chamtivý. Jakmile získal důvěru krále, tak začal bez skrupulí konfiskovat pozemky, tlačit šlechtu do kouta a drze zabavovat majetek i těm, kteří mu nikdy nic neudělali. Jeho vliv rostl raketově a s tím i nenávist celé anglické aristokracie. Mezi jeho největší excesy patřilo například to, že si přisvojil rozsáhlé majetky po smrti bezdětných šlechticů a dokonce manipuloval soudy ve svůj prospěch. Jeho chování vyvolalo mezi barony vlnu odporu, která vedla v roce 1321 k ozbrojenému povstání. Vzpouru vedli například Thomas z Lancasteru a další významní magnáti, kteří požadovali Despenserovo vyhoštění. A na chvíli se jim to i podařilo, protože musel na chvíli skutečně zmizet do exilu.

Zdálo se, že jeho kariéra skončila. Málokdo však tehdy tušil, že se vrátí. A to silnější a nemilosrdnější než kdy předtím. Král Eduard II. nedokázal žít bez svého oblíbence a v roce 1322 ho povolal zpět. Následoval brutální obrat. Spolu s králem se pustili do tvrdé a krvavé odplaty vůči všem, kteří se na jeho vyhnání podíleli. Nejvýznamnější obětí se stal Thomas z Lancasteru, příbuzný krále a hlavní vůdce opozice. Po porážce v bitvě u Boroughbridge byl zajat a bez milosti popraven a to i přes svůj královský původ. Byla to jedna z prvních poprav člena královské dynastie od dob Normanů. Lancaster se stal mučedníkem pro mnohé nespokojence a jeho smrt zplodila legendy. Ale tím krveprolití zdaleka neskončilo.

Hugo využil návratu k upevnění absolutní moci. Ovládal správu, soudy, rozdělování půdy i přístup ke královské osobě. Ti, kdo mu odporovali, byli obviněni z velezrady, jejich majetky konfiskovány a mnozí skončili i na šibenici. Ušlechtilé rody, které kdysi vládly regionům se nyní třásly o život. On ale šel ještě dál než jiní favorité předešlých panovníků. Nejenže rozšiřoval svůj vliv bezohledně, ale také systematicky devastoval ekonomické základy svých protivníků. Mnoho šlechtických rodin bylo úplně ruinováno. Ti, kdo přežili, raději uprchli do zahraničí, nebo čekali na příležitost k pomstě.

A právě ta přišla. Na scénu vstoupila Eduardova manželka, královna Izabela. Dříve loajální královně došla trpělivost. Její manžel se oddal Despenserovi natolik, že ji zcela ignoroval a dokonce ji veřejně ponižoval. Izabela odcestovala do Francie oficiálně jako vyjednavačka, neoficiálně jako žena hledající cestu ven. Tam navázala intimní vztah s Rogerem Mortimerem, bývalým rebelujícím šlechticem, který utekl z vězení. Společně naplánovali převrat. Přistáli s malou armádou v Anglii a okamžitě se přidala šlechta i obyvatelstvo. Nenávist vůči Despenserovi byla tak hluboká, že se královská moc téměř okamžitě zhroutila. Města se otvírala vetřelcům, hrady padaly jeden za druhým. Eduard s Despenserem prchali zoufale na západ do Walesu, ale byli brzy dopadeni. Eduard II. byl zajat a sesazen a stal se prvním anglickým králem, který byl formálně zbaven trůnu.

Despenser skončil hůř. Byl převezen do Herefordu, kde byl souzen a následně brutálně popraven. Jeho smrt byla veřejnou podívanou s kombinací pomsty a varování. Eduard II. sám byl uvězněn a zřejmě o rok později zabit v Berkeley Castle. Okolnosti jeho smrti zůstávají dodnes nejasné, ale mnozí věří, že šlo o tichou vraždu, nařízenou Izabelou a Mortimerem. Královna se tak na čas stala faktickou vládkyní Anglie. Spolu s Mortimerem vládla jménem svého syna, pozdějšího Eduarda III.

Poprava vešla do dějin jako jedna z nejkrutějších a nejponižujících v britské historii. Nešlo jen o akt vykonání spravedlnosti. Šlo o pečlivě zinscenované veřejné ponížení. Cílem nebylo jen fyzicky zlikvidovat jednoho z nejnenáviděnějších mužů Anglie, ale vyslat všem jasný vzkaz. Hugo Despenser byl dříve pravděpodobně nejmocnější muž Anglie po boku krále Eduarda II. a byl přiveden k soudu obviněn z krutosti, bezpráví, zneužívání svého postavení a zejména z toho, že měl negativní vliv na samotného krále a fakticky vládl za něj. Proces nebyl spravedlivým soudním řízením, ale šlo o rychlý a předem rozhodnutý verdikt. V očích lidu i šlechty si nezasloužil slitování. Všichni si dobře pamatovali jeho násilné konfiskace majetku, útlak i to, jak byl schopný zbavovat se oponentů.

Po rozsudku smrti byla jeho poprava záměrně připravena jako kruté veřejné divadlo. Byl přivázán k vozu a vlečen ulicemi před davy křičících lidí, kteří po něm házeli bahno a odpadky. Následně byl pověšen, ale ne tak, aby okamžitě zemřel. Těsně před smrtí ho kat sňal ze šibenice. Poté přišlo to nejhorší. Hugo byl zaživa vykastrován, jeho genitálie hozeny do ohně a poté mu byla rozpárána břišní dutina a vnitřnosti byly pomalu vytahovány z těla a spáleny před jeho očima. Tělo bylo nakonec rozčtvrceno, každá končetina poslána do jiného města jako memento a jeho hlava vystavena na mostě v Londýně. Takto brutální forma popravy měla kořeny ve zvyklostech anglického trestního práva pro velezradu, ale v Despenserově případě byla dovedena do extrému. Jeho trest nesl rysy nejen soudního aktu, ale téměř rituálního potrestání za znesvěcení moci krále i Anglie.

Jeho otec byl popraven již o několik týdnů dříve. Ten byl oběšen bez ceremonií, ale i jeho tělo bylo zhanobeno. Hlava poslána do Londýna a končetiny do čtyř měst. Despenserovci se stali symbolem nenáviděného režimu krále Eduarda II., který po jejich pádu ztratil moc a později byl pravděpodobně zavražděn. Poprava Huga mladšího nebyla jen politickým gestem, ale byla také očistou království. Davy lidí, kteří se po léta museli dívat, jak jejich panovník slepě poslouchá muže, jenž drancuje zemi se dočkaly satisfakce. Anglie si oddechla. Ale brutalita celého aktu ukazuje i na krutost doby a na to, jak moc se lidé toužili mstít.

Zdroje:

https://www.britannica.com/biography/Hugh-Le-Despenser-English-noble-the-elder-1262-1326

https://en.wikipedia.org/wiki/Hugh_Despenser_the_Younger

https://www.historyhit.com/how-hugh-despenser-became-king-of-england-in-all-but-name/

https://www.unofficialroyalty.com/hugh-despenser-the-younger-favorite-of-edward-ii-king-of-england/