Wolfgang A. Mozart: Génius s duší dítěte, který miloval fekální humor a utrácel více než vydělal

Mladý Mozart se narodil v polovině 18. století v rakouském Salcburku a jeho otec měl jasno, co z mladého synka vyroste. Otec Leopold totiž působil jako dvorní skladatel a houslista, který byl zároveň velmi ctižádostivým mužem. Když rozpoznal, že jeho syn má mimořádný hudební talent, vynikající sluch a už ve třech letech umí hrát na klávesové nástroje, rozhodl se z něj i z jeho o pět let starší sestry vytvořit obdivovanou evropskou atrakci.

Wolfgangovo dětství mělo k běžnému životu daleko. Už od šesti let trávil většinu času na cestách po evropských dvorech, převážně v kočárech a koncertních sálech. Leopold své děti předváděl téměř jako kuriozitu, malý Wolfgang hrál se zavázanýma očima, improvizoval na zadaná témata a bavil znuděné šlechtice v Mnichově, Vídni i Londýně. Tyto cesty mu sice daly mimořádný hudební rozhled a umožnily mu vstřebávat vlivy z celé Evropy, zároveň si však vybraly vysokou daň. Mozart byl často nemocný, prodělal tyfus i neštovice a fyzicky zůstal navždy drobnější postavy. Ještě zásadnější ale bylo to, že nikdy nezažil skutečně normální dětství. Neustálý tlak, veřejná pozornost a přísná otcova výchova v něm zanechaly silnou potřebu utíkat od reality.

Když Mozart dospěl, kouzlo zázračného dítěte postupně vyprchalo. Už nebyl obdivovaným malým géniem, ale mladým hudebníkem, který si musel najít pevné místo ve světě, vrátil se proto do Salcburku, kde vstoupil do služeb knížete-arcibiskupa Hieronyma von Colloreda. Pro mladíka, který poznal svobodu a velký obdiv evropských měst, bylo však prostředí velice omezující. Colloredo s ním zacházel spíše jako se sluhou než jako s výjimečným umělcem, protože mu bránil vystupovat pro jiné šlechtice a svazoval i jeho tvůrčí svobodu.

Roku 1781 jeho trpělivost definitivně došla. Během pobytu ve Vídni se s arcibiskupem ostře pohádal a rozhodl se ze služby odejít. Ten jeho výpověď nejprve nechtěl přijmout a nakonec nechal Mozarta doslova vyhodit, protože jeho komoří vyhnal pětadvacetiletého génia ze dveří silným kopancem. Pro Mozarta to byla hluboká urážka, ale zároveň i okamžik osvobození, protože se konečně mohl stát nezávislým hudebníkem.

Ve Vídni začalo nejplodnější a patrně i nejšťastnější období jeho života. Velmi rychle si vybudoval pověst nejlepšího klavíristy ve městě. Pořádal vlastní koncerty a současně do jeho života vstoupila i láska, zamiloval se do Constanze Weberové, která také pocházela z hudebnické rodiny, původně choval city i k její starší sestře Aloysii, která jeho náklonnost ale neopětovala. Jeho otec Leopold s tímto vztahem nesouhlasil. Rodinu Weberových považoval za vypočítavou a obával se, že chtějí Wolfganga jen využít. Mozart se však postavil proti vůli svého otce a prosadil si vlastní rozhodnutí. V srpnu 1782 se oženil, a přestože jejich manželství poznamenalo mnoho bolestných ztrát, bylo naplněné láskou a vzájemnou oddaností.

Právě v ostrém kontrastu k jeho téměř andělské hudbě působí Mozartova osobnost a smysl pro humor neortodoxně. Jak už bylo naznačeno, Mozart měl velmi rád zvláštní humor a vtipy, což se nejvýrazněji odráží v jeho dopisech. Ve společnosti dokázal vystupovat jako okouzlující, pohotový a zábavný společník. V soukromé korespondenci, zejména se svou sestřenicí Annou Theklou, se však proměňoval v puberťáka.

Jejich dopisy jsou plné žertovných rýmovaček o prdění, zadcích a výkalech. Takový humor přitom nebyl v jeho rodině ničím neobvyklým. Podobně si psal i se svou matkou a sestrou, protože společnost v Bavorsku a Rakousku 18. století nebyla zdaleka tak prudérní, jak se později stalo zvykem ve viktoriánské době. Fekální humor tehdy patřil k běžné lidové zábavě a objevoval se i v divadelních fraškách, které měl Mozart velmi rád.

Dlouhou dobu se objevovaly dohady, zda hudební génius netrpěl Tourettovým syndromem, což ale nejspíše nebyla pravda. Mnohem pravděpodobnější je, že zkrátka miloval vulgární a dětský humor a mohla to pro něj být forma psychické úlevy a způsob, jak uvolnit své vnitřní napětí. Byl to jeho vlastní osobitý způsob, jak se bránit tíze světa, snobství aristokracie i obrovskému tlaku, který na něj doléhal už od dětství. A tíha světa na něj opravdu padala, protože byl příšerný hospodář. Wolfgang ve svých nejúspěšnějších letech vydělával velmi vysoké částky a patřil mezi nejlépe placené obyvatele Vídně. Příjmy z operních zakázek, koncertů i výuky zámožných žáků mu zajišťovaly životní úroveň, o jaké si většina řemeslníků či úředníků mohla nechat jen zdát.

Potíž však nespočívala v tom, kolik peněz vydělal, ale jak s nimi nakládal. Wolfgang i Constanze žili velmi bohémsky a s hospodařením si příliš hlavu nelámali. Věřili, že slavný a uznávaný hudebník musí také odpovídajícím způsobem vystupovat na veřejnosti. Pronajímali si proto prostorné a nákladné byty v centru Vídně a často se stěhovali, někdy proto, že jim dosavadní bydlení přestalo vyhovovat, jindy také kvůli narůstajícím dluhům. Mozart si potrpěl na drahé šaty a klobouky. Pořídil si špičkový kulečníkový stůl, vlastní kočár, koně a v domácnosti nechybělo ani služebnictvo či osobní kadeřník. K tomu všemu se přidávala i jeho láska ke společnosti a zábavě. Měl velmi rád kulečník, karetní hry i různé sázky. V letech největší slávy utrácel velmi lehkomyslně, protože věřil, že jeho popularita i vysoké příjmy budou trvat navždy.

Zatímco vídeňské publikum bylo přelétavé a brzy začalo preferovat jednodušší italskou hudbu, Praha Mozarta bezvýhradně milovala. Ke konci 80. let 18. století se však nad Mozartem začaly stahovat mraky. Habsburská říše vstoupila do nákladné války s Osmanskou říší, šlechta se stáhla z Vídně na svá sídla, omezila výdaje na zábavu a přestala sponzorovat koncerty. Jeho příjmy se drasticky propadly a nedokázal pokrýt svůj luxusní životní styl.

Roku 1791 zažil ale ohromný tvůrčí vzmach. Složil operu La clemenza di Tito pro korunovaci Leopolda II. v Praze, dokončil magickou pohádkovou operu Kouzelná flétna, která slavila obrovský úspěch a začal pracovat na své slavné Mši za mrtvé. A právě během psaní tohoto díla se Mozart zhroutil. Otoky, horečky, zvracení a bolesti kloubů jej upoutaly na lůžko. Nedlouho poté, 5. prosince 1791 vydechl ve věku pouhých 35 let naposledy.

Zdroje:

https://www.britannica.com/biography/Wolfgang-Amadeus-Mozart

https://encyklopedie.idu.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=595:mozart-wolfgang-amadeus&Itemid=113&lang=cs

https://www.novinky.cz/clanek/historie-wolfgang-amadeus-mozart-praha-mu-ucarovala-natolik-ze-se-stala-jeho-pravou-muzou-40381557

https://www.stoplusjednicka.cz/wolfgang-amadeus-mozart-hudebnik-ktery-fascinoval-evropu