Absurdní srovnání s Maďarskem: Jak Nacher s Klempířem nepochopili rozdíl mezi svobodou a propagandou

Nebylo tajemstvím, že vláda Andreje Babiše chtěla změnit model financování veřejnoprávních médií. A také tak činí. Podle novinek z úterní tiskové konference se od ledna zruší koncesionářské poplatky, nově se vše bude hradit ze státního rozpočtu. Takže se na oko zbavíme poplatku, aby se to zaplatilo z našich peněz jinak, konkrétně z našich daní. Vskutku geniální a ohromná změna, bližší informace uvádí server ČT24.

Hlavní obavy však panují z toho, že budou chtít členové nynější vlády zasahovat do toho, jak budou veřejnoprávní média fungovat. Konkrétně jde o možnost odstraňovat nepohodlné a kritické novináře či moderátory, spolu s tím kritické a investigativní pořady, které mají za úkol nestrannost.

Ke změnám ohledně veřejnoprávních médií ovšem dojde podle serveru The Conservation také v Maďarsku, kde se po 16 letech stane premiérem někdo jiný než Viktor Orbán, jenž z veřejnoprávních médií učinil propagandu vlastní politické strany.

Opozice mnoho prostoru nedostávala. Spíše tedy žádný. A když to chce nově zvolený Péter Magyar změnit, čelí kritice od fanoušků Orbána, tedy Oty Klempíře, ministra kultury, a poslance za ANO Patrika Nachera. Dělají ze sebe oběti, nebo hlupáky?

Server Seznam Zprávy publikoval článek s tím, že zmíněný Peter Magyar chce pozastavit zprávy veřejnoprávních médií, dokud nebudou nestranné. Vzhledem k tomu, že v nich opozice nedostává žádný prostor, je to naprosto legitimní krok.

U nás se ale nic takového neděje. Naopak. Český model veřejnoprávních médií je ve světě uznávaný. O to více zarážející jsou příspěvky Oty Klempíře nebo Patrika Nachera na sociální síti X. Zatímco Nacher si hraje na ublížence, Klempíř téměř až výsměšně dělá z Magyara autokrata podobného Orbánovi. Jistě, Magyar není zrovna ideální svobodomyslný politik, ale jestli bude horší než Orbán? To ukáže čas.

„No prosím, to je inspirace. My se snažíme změnit způsob financování a je hned zle. Vítěz maďarských voleb chce rovnou pozastavit zprávy veřejnoprávních médií, dokud nebudou nestranné. Tak si počkám tady na ty reakce,“ píše Nacher na sociální síti X.

A Klempíř? „Nemálo opozičních politiků se radovalo, jak teď půjde demokracie v Maďarsku konečně správným směrem. Mezitím vítěz voleb Magyar oznámil, že chce pozastavit zprávy veřejnoprávní televize, protože mu nevyhovují,“ zní jeho prazvláštní argumentace a sebeobhajoba.

Pánové Nacher a Klempíř ale buď zcela účelově mlží, nebo jim záměrně uniká ten nejzákladnější kontext. Přirovnávat český model veřejnoprávních médií k tomu maďarskému je totiž naprosto absurdní a účelová zkratka.

Zatímco u nás (zatím) funguje silný, mezinárodně respektovaný a nezávislý systém, který vládám logicky a správně kouká pod prsty, v Maďarsku se veřejnoprávní prostor pod letitou taktovkou Fideszu smrskl na hlásnou troubu jediné strany. Magyar tedy neútočí na nezávislou novinařinu, ale snaží se demontovat státem řízený propagandistický aparát.

A to je přesně ten rozdíl, který v rčení „když dva dělají totéž“ mění situaci v naprostý protiklad. Současná česká vláda totiž nemá v plánu demontovat propagandu, ona se, jak se zdá, snaží naopak rozbít nezávislost. Zrušení koncesionářských poplatků a napojení médií přímo na státní rozpočet není pro občany výhrou, je to jen nasazení pomyslného finančního obojku.

Pravidlo je jednoduché: kdo drží státní kasu, ten určuje hru. Jakmile bude rozpočet České televize a Českého rozhlasu plně záviset na tom, jak se zrovna vyspí vládní většina a zda ji náhodou nenazlobila včerejší investigativní reportáž, skutečná nezávislost končí. Vláda bude mít v ruce ultimátní páku – škrcení rozpočtu.

Pokud poslanec Nacher hraje ublíženého a ministr kultury Klempíř se pohoršuje nad snahou vyčistit maďarský éter od jednostranné vládní propagandy, ukazují tím v podstatě jediné: Nejde jim o svobodu slova a už vůbec ne o blaho občanů. Jde jim o to, aby ten nepříjemný, kritický a nestranný hlas měli konečně plně pod kontrolou. Ostatně stačí vzpomenout, jak Klempíř „vyřešil Baxu“, který příliš „řešil“ jeho.

Zatímco v Maďarsku se tak možná po dlouhých letech začínají pomalu otevírat dveře k pluralitě názorů, v Praze se je vládní garnitura snaží pod rouškou finanční „úspory“ a naoko nevinných změn potichu a pevně zabouchnout. A u toho se ještě nezapomínají tvářit, že oni jsou vlastně ty oběti.