Článek
Když se vrcholní představitelé státu vrátí z klíčového bezpečnostního summitu Severoatlantické aliance, v normálně fungující zemi předstoupí před veřejnost, aby shrnuli výsledky jednání, uklidnili občany a informovali je o zajištění bezpečnosti státu.
Ne tak v České republice pod vedením Andreje Babiše. Náš premiér si totiž místo státnického projevu raději sedne k telefonu, zapne nahrávání a začne na své fanoušky dštít žluč a léčit si vlastní hluboké diplomatické mindráky.
Zatímco prezident Petr Pavel mluví po návratu z Ankary o nutnosti celou situaci zklidnit a začít konečně řešit konkrétní a důležité úkoly pro dobro České republiky, Babiš se chová jako uražené dítě, kterému někdo půjčil bábovičku, ale nenechal ho u toho vyfotit samotného.
Kdo tady vlastně dělá ostudu?
„Chodili za námi naši partneři a ptali se: Proboha, proč tady je, co tady dělá?“ tvrdí Babiš ve svém nedělním videu na Facebooku. Zní to dramaticky, má to ale jednu zásadní logickou trhlinu.
Představa, že se lídři členských států NATO nebo špičky alianční diplomacie diví přítomnosti bývalého a vysoce respektovaného předsedy Vojenského výboru NATO, je naprosto absurdní.
Skutečnost je taková, že evropští státníci Petra Pavla moc dobře znají a na rozdíl od našeho premiéra si ho váží pro jeho odbornost, nikoliv pro jeho schopnost intrikovat.
Pokud se zahraniční partneři na summitu skutečně na něco s údivem ptali, pak to s největší pravděpodobností bylo to, proč se český premiér už několik měsíců hádá s vlastním prezidentem o letadlo a proč si Česká republika dělá před celým světem ostudu tím, že její vláda odmítá respektovat i předběžné opatření Ústavního soudu.
Zdrojem té „neuvěřitelné a trapné ostudy“, o které pan premiér mluví, nebyl Petr Pavel. Byl jím on sám.
Židličky, fotečky a vydyndaná večeře
Sledovat premiéra, jak se ve videu dětinsky chlubí fotografií z jednání a ukazuje prstem, jak seděl vpředu, zatímco prezident až za ním, je vyloženě smutný pohled.
Babiš se prsí, že kdyby mu ministr Macinka velkoryse nepustil místo, seděl by Pavel úplně vzadu. Opravdu tohle řeší dospělý člověk, natož premiér v době válečného konfliktu kousek za našimi hranicemi?
Vrcholem této ubohé sebeprezentace je pak premiérovo tvrzení, že velvyslanectví účast prezidenta na neformální večeři u tureckého prezidenta „vydyndalo“.
Andrej Babiš zjevně nedokáže překousnout holý fakt, že hostitel summitu, prezident Erdoğan, pozval Petra Pavla osobně. Ne proto, že by o to někdo škemral, ale proto, že v mezinárodní diplomacii má Petr Pavel zkrátka váhu.
O to víc pak působí směšně Babišova poznámka, že byl turecký protokol natolik „milostivý“, že je na společné fotce postavil daleko od sebe. Premiér opět dokazuje, že mu jde výhradně o PR, fotky a to, jak vypadá v záběru, nikoliv o obsah.
Dva naprosto odlišné světy
Tento povolební dozvuk summitu nám krásně, byť velmi bolestivě, ukazuje propastný rozdíl mezi oběma muži. Na jedné straně stojí prezident, který navzdory vládním snahám o jeho ponížení zachoval dekorum, odpracoval si bilaterální jednání a nyní volá po uklidnění a hledání dialogu v zájmu České republiky.
Na straně druhé je premiér, který se nedokáže povznést nad vlastní nabobtnalé ego. Místo toho, aby využil situace ke sjednocení rozdělené společnosti, dál rozdmýchává nenávist, kope do hlavy státu a neštítí se při tom těch nejnižších osobních útoků.
Neschopnost sebereflexe a neustálé hledání vnitřního nepřítele jsou pro Andreje Babiše už zřejmě jedinou formou politické existence.
Sledovat premiéra, jak se na sociálních sítích po klíčovém summitu chlubí tím, na jaké seděl židličce, a plive žluč na vlastního prezidenta místo toho, aby pracoval na zklidnění situace a bezpečnosti státu, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní malosti a sdílíte můj názor, že státnictví se nedá nahradit dětinským fňukáním do mobilu, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na nákup židliček do první řady pro Andreje Babiše ani na výrobu jeho fotomontáží, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
