Článek
Jednou je to migrační krize, jindy Ukrajinci, na jaře to byli sudetští Němci, potažmo jejich potomci, poslední dny pro změnu Prague Pride, který budil vášně a vlnu nenávisti jako každý jiný rok.
Zdá se, že v naší kotlině funguje jakýsi nepsaný, leč přísně dodržovaný kalendář povinné celostátní hysterie. Jako kdyby se z té nenávisti a pocitu ohrožení stal vyloženě národní sport číslo jedna. Je to skoro jako státní svátky, jen nepravidelné.
Jakmile zkrátka nemáme po ruce reálný problém, se kterým bychom mohli bojovat, rychle si nějaký vyrobíme, abychom náhodou nevyšli ze cviku. A právě srpen má v tomto kalendáři dlouhodobě vyhrazený právě Prague Pride.
Pondělní probuzení do staré známé reality
Vlastně celý týden bylo možné na sociálních sítích pozorovat různé příspěvky a komentáře na téma Prague Pride. Hodně to žilo i pod projektem zaměstnance ministra životního prostředí Adama Šejny pod názvem Restart Česko na Facebooku, kde se cíleně snažil o poštvávání proti LGBT komunitě i účastníkům akce.
Dokonce ho pohoršila i taková maličkost, že pes na sobě měl kolem krku jakýsi duhový kruh a nakreslenou duhovou vlajku. Prý je to znesvěcení zvířete. Jako kdyby homosexualita nebyla ve zvířecím světě něco naprosto normálního, což mimochodem je.
Každopádně, nejen Šejna coby samozvaný strážce morálky nabyl dojmu, že se na Prahu řítí biblická potopa, po které nezůstane kámen na kameni. Podle všech možných katastrofických scénářů měl duhový průvod nejspíše definitivně vymazat instituci rodiny z povrchu zemského, nuceně konvertovat všechny kolemjdoucí a zničit vše, co je nám drahé.
Jenže pak přišlo pondělní ráno a dokonce i úterní ráno. Lidé vstali, uvařili si kávu a šli do práce. Vltava se nezbarvila do růžova, obloha nám nespadla na hlavu a kupodivu se pravděpodobně nerozpadla ani jedna tradiční česká rodina jen proto, že pár desítek tisíc pestře oblečených lidí prošlo centrem Prahy.
Ukázalo se to, co racionálně uvažující část společnosti ví už dávno. Tedy, že cizí radost, láska a oslava svobody nikoho v jeho vlastním obýváku neohrožují. Jedinou hmatatelnou újmou byl zvýšený krevní tlak těch, kteří se celý uplynulý týden vztekali u klávesnic nad něčím, co se jich vlastně vůbec netýká.
Masochismus dobrovolně pohoršených
V komentářích o LGBT komunitě se šlo opět dočíst, že se jedná o úchyly. Přitom sami kritici mají úchylku v podobě jakéhosi masochismu. Ta se projevuje evidentně urputnou snahou se za každou cenu urazit.
Přece si, když se vám nelíbí například dechovka, nekoupíte lístek do první řady na festival dechové hudby, abyste tam posléze mohli sedět, mračit se a nadávat, jak je to hrozné.
Ale nějak takto fungují kritici Prague Pride. Stačí, když o tom někdo podá informaci, nezáleží jakou, a je zle. Někteří z kritiků pak hodiny prohledávají fotogalerie a videa z průvodu, ignorují tisíce obyčejných lidí v běžném oblečení, usměvavé páry i zástupce nadnárodních firem.
Hledají tak dlouho, dokud nenajdou jednu jedinou extravagantní fotku účastníka v provokativním kostýmu. Tu si posléze vítězoslavně stáhnou a třeba ji sdílí ve své bublině s tím, že tahle či tahle fotka je důkazem konce světa a úpadku společnosti. Akorát že vůbec.
Zbytečně promrhaná energie
Přitom je to vše úplně zbytečně promrhaná energie. A není jí malé množství. Je obrovská škoda, že se jí plýtvá na generování slohů o záchraně společnosti a hájení jakýchsi „našich hodnot“.
Kdyby se tahle energie vzala a z boje proti neškodným duhovým vlajkám se přesměrovala do řešení skutečných problémů, pravděpodobně bychom mohli žít lepší životy.
Takto by šlo bojovat například proti korupci, přehnané byrokracii, nekvalitě potravin či za ještě dostupnější zdravotnictví v regionech. Ale to asi není dostatečně atraktivní.
Sledovat naši společnost, jak plynule přeskakuje z jedné uměle vyvolané hysterie do druhé a hroutí se z lidí, kteří se zkrátka jen sešli k oslavě života, vyžaduje občas pořádně silný žaludek a velkou dávku nadhledu. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání absurdních národních sportů a sdílíte můj názor, že žít a nechat žít je ten nejlepší možný přístup, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na sponzorování extravagantních kostýmů, a už vůbec z něj nebudu platit předplatné pro internetové hledače nepřátel. Půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!
