Jak se žehlí nehoda? Macinka dělá z Turka dospělého hrdinu, útočí na kritiky a našel „pokoru“

Když ve středu vicepremiér a šéf Motoristů Petr Macinka předstoupil před novináře, aby zhruba ve třech minutách okomentoval dopravní nehodu své hlavní politické hvězdy Filipa Turka, byla to přehlídka takového pokrytectví, že by se za ni nemusel stydět ani sám Andrej Babiš.

Z Macinkova projevu, který sdílel novinář Daniel Kraus, totiž jasně vyplynulo, že největším problémem není to, že pan Turek nabořil houkající sanitku, ale to, že se stal, alespoň dle jeho slov, nebohou obětí zlých opozičních sil a ošklivých komentářů na Facebooku.

Macinka neustále dokola omílal, že Filip Turek nyní čelí jakémusi „lidovému soudu“ ze strany opozice.

V jeho vesmíru totiž zjevně vůbec neexistuje možnost, že by se na video z nehody mohl podívat i běžný, rozumně uvažující volič vlády či Motoristů a zkrátka si jen lidsky a objektivně říct: „Tady ten člověk prostě udělal fatální chybu.“

Ne, podle Motoristů je jakákoliv kritika jejich nedotknutelného alfasamce automaticky štvanicí.

Opravdovým klenotem rozhovoru bylo Macinkovo opakované zdůrazňování, jak hrozně „dospělé“ od Filipa Turka je, že do vyšetření nehody pozastaví svou funkci vládního zmocněnce.

Zde se nabízí jedna docela jízlivá otázka. Je na tom pan Turek s mentální vyzrálostí opravdu tak bledě, že se jeho šéf musí do médií prsit tím, že se pro jednou zachoval jako dospělý člověk?

Pokud by totiž Motoristé chtěli předvést skutečnou dospělost a politickou kulturu, prohlásili by, že v případě prokázání viny Turek okamžitě rezignuje nejen na pozici vládního zmocněnce šitou na míru, ale i na post poslance.

Při nehodě, ať už bude viníkem označen kdokoliv, bylo ohroženo hned několik lidských životů. Ale až takového vyvození důsledků se pravděpodobně nedočkáme.

Raději se budeme tvářit, že dočasné opuštění uměle vytvořené funkce je akt nejvyššího myslitelného hrdinství.

Zcela nejkomičtější částí celého vystoupení ale byla chvíle, kdy Petr Macinka objevil vnitřní pokoru. Najednou novinářům tvrdil, že on přece není žádný dopravní policista, aby situaci soudil.

Dokonce si rýpl do uživatelů sociálních sítí, které jsou podle něj „plné expertů, kteří před týdnem byli ústavními experty a dnes jsou to experti na dopravu“.

To je od pana Macinky vskutku dojemné. Byla to totiž přesně vláda Andreje Babiše, jíž je Macinka klíčovou součástí, která si ještě nedávno na ústavní experty hrála ze všech nejvíc.

Kdo jiný než Petr Macinka hystericky mluvil o „ústavním puči“, když Ústavní soud vydal předběžné opatření ohledně cesty prezidenta na summit NATO?

A nezapomínejme ani na to, jak se nedávno pasoval do role sociologa a psychologa, když po svém vypískání na festivalu ve Strážnici hlubokomyslně na Facebooku vykládal, že je „potřeba opravovat duše lidí“.

Na všechno má patent na rozum, ke všemu má drsný komentář. Ale když jeho poslanec naboří záchranku, stane se z Brouka Pytlíka najednou zdrženlivý občan, který si na nikoho nehraje a trpělivě čeká na vyšetřování.

Je fascinující a současně děsivé sledovat, jak se těmto věčným rebelům proti systému najednou ta zlá, státní a nestranná policie náramně hodí do krámu. Jakmile jde do tuhého, schovávají se za odznak s radostí.

Sledovat šéfa Motoristů, jak si stěžuje na „lidové soudy“ a internetové experty, zatímco sám ještě před týdnem dělal ústavního právníka, a oslavuje údajnou dospělost svého poslance za to, že se v podstatě nevzdá ani kousku skutečné moci, vyžaduje občas pořádně silný žaludek. Pokud vám mé glosy dávají smysl, baví vás toto pravidelné rozkrývání vládní arogance a sdílíte můj názor, že skutečná odpovědnost nevypadá jako divadýlko pro novináře, budu moc rád za vaši podporu. Slibuji, že váš příspěvek nepoužiji na kurzy dospělosti pro Filipa Turka ani na učebnice dopravních předpisů pro Motoristy, ale půjde čistě na kávu a udržení mé opotřebované klávesnice v chodu, abychom tu společně mohli těmto absurditám čelit i dál. Díky, že to čtete a že v tom lítáte se mnou!